Bible 21 se během posledních let stala běžně přijímanou součástí české protestantské scény. Není to žádná novinka. Kdekdo sice mezi čtyřma očima zkritizuje „jednadvacítku“, nejčastěji za “zprzněné“ žalmy (tento výraz použil jeden můj známý hebraista). Nahlas ale nikdo nic neřekne, protože dobrý křesťan je přece hodný a nevyvolává konflikty.

Vzhledem k tématu našeho webu mi dovolte poukázat na něco, co je podle mého názoru velký problém bible 21 s hlubokými praktickými důsledky.  Jedná se o záměrně nepřesný překlad  dvou míst Nového zákona, která se týkají (moderně řečeno) genderové problematiky v církvi.

V čem je problém? Křesťan, který vyroste na jednadvacítce, v některých ohledech vůbec neuslyší Boží slovo, protože bude překladatelem záměrně uveden v omyl. To vidím jako nebezpečí a proto píšu tento článek, byť jednadvacítka je již pro mnoho křesťanů standardem. O jaké dvě pasáže se jedná?

1 Tm 2, 8 – 15

Chci tedy, aby se muži všude ve shromáždění modlili, pozvedajíce ruce v čistotě, bez hněvu a hádek. Rovněž ženy ať se oblékají slušně a zdobí se prostě a střízlivě, ne účesy a zlatem, perlami nebo drahými šaty, nýbrž dobrými skutky, jak se sluší na ženy, které se rozhodly pro zbožný život. Žena ať přijímá poučení mlčky s veškerou podřízeností. Učit ženě nedovoluji. Žena nemá mít moc nad mužem, nýbrž má se nechat vést. Vždyť první byl stvořen Adam a pak Eva. A nebyl to také Adam, kdo byl oklamán, ale žena byla oklamána a dopustila se přestoupení. Spasena bude jako matka, jestliže setrvá ve víře, lásce, svatosti a střízlivosti. (ČEP, zvýraznění doplněno)

V pasáži jde o instrukce ohledně křesťanských shromáždění. Nejde primárně o rodinu, ale o církev. Důležité je zde slovo učit. V řeckém originále zní klíčová pasáž (výše zvýrazněno tučně) takto:  

διδάσκειν δὲ γυναικὶ οὐκ ἐπιτρέπω, οὐδὲ αὐθεντεῖν ἀνδρός, ἀλλ’ εἶναι ἐν ἡσυχίᾳ

(Doslova: učit však ženě ne-dovoluji, ani vládnout nad mužem, ale být v tichosti)

Slovo učit je řecký výraz „didaskein“. Všichni známe slovo „didaktika“; je to věda o tom, jak vyučovat. Řecké „didaskein“ znamená prostě učit, vyučovat – v neutrální, technickém, popisném slova smyslu. Je to běžné slovo v Novém zákoně.

Překladatel B 21 ale toto jedno slovo přeložil následovně:

Nestrpím, aby žena poučovala nebo sekýrovala manžela. Ať je raději tiše,…

Jak vidíme, autor B 21 vymyslel zcela originální překlad běžného a nevinného slova slova „učit“ – podle něj je to „poučovat a sekýrovat“. Za jedno klíčové slovo dosadil slova dvě (občas se to při překladu může stát, ale tady to rozhodně není potřeba) a navíc slova se zcela jiným významem! Poučovat i sekýrovat nesou negativní význam, ale učit (řecké „didaskein“) nikoli; to je prostě „učit“. V řeckém NZ je „didaskein“ použito 97x a vždy samo o sobě v pozitivním nebo neutrálním smyslu.

Musím konstatovat, že neznám žádný jiný překlad, který by si dovolil to, co B 21. (Můžete zkontrolovat všechny české, anglické a další překlady.) Chápu, že někdo by rád viděl ženy za kazatelnou a na místě pastorek a učitelek v církvi. Je jich už spousta.  Ale přepsat kvůli tomu Bibli? Jak je možné, že si pan Flek něco takového dovolil?  A proč se proti tomu neozývají protesty z řad našich kazatelů? Jsou snad všichni naši pastýři němí psi, kteří nedovedou ani zaštěkat? (Iz 56, 10)

Nutno poznamenat, že uvedený text vůbec není překladatelsky obtížný. Je jasný jak facka. Není zde žádné „hapax legomenon“ (slovo použité v Bibli pouze 1x a tudíž někdy s nejasným významem), není zde žádná složitá gramatika, není zde žádná textová varianta, žádné různočtení, nic podobného.  Jediný problém je, že text jde výrazně proti duchu naší doby. Je to ale problém Bible, nebo naší doby?

Proč překladatel B 21 zfalšoval biblický text a namísto jasného výrazu „učit“ podsunuli nic netušícímu čtenáři slova „poučovat a sekýrovat“? Záměr tvůrce B 21 je zcela jasný: Odstranit překážku pro kázání a ordinaci žen v církvi. Dokonce, i když je tato překážka samotný text Písma. Toto není poctivá překladatelská práce, ale teologická fušeřina v rámci boje za lepší, spravedlivější svět – pardon církev. A za sebe říkám: Díky, nemám zájem!

Ano, o roli žen v církvi se dnes vedou spory. Jenže jedna věc je přít se o výklad, o správné porozumění a vhodnou aplikaci verše. To je v pořádku. Úplně jiná věc ale je, když předem záměrně seberete čtenářům možnost přemýšlení nad významem verše, obelžete je a dostanete je překladatelským podvodem na svou stranu ještě dřív, než diskuse o významu daného verše vůbec začne. Jak takové jednání nazvat? Je to manipulace a špinavá hra s těmi, které chce autor (v tomto případě je slovo autor příhodnější, než překladatel) získat na svou stranu. A znovu se ptám: kde jsou rozhořčené hlasy našich kazatelů, kteří studovali řečtinu a měli by při své práci využívat řecký text Nového zákona? Proč naši pastýři mlčí?

 Je třeba podotknout, že zde se nejedná o žádnou maličkost, ale o věc, která může změnit – a mění – celou tvář církve. Není to spor o to, kolik andělů se vejde na špičku jehly, ale nanejvýš praktická věc. Ujišťuji vás, že toto není žádná náhoda a že překladatel dobře věděl, co dělá.  

Ať už stojíte na jakékoli straně pomyslné feministické barikády, ať už jste pro ženy za kazatelnou nebo nikoli, měli bychom se shodnout, že tohle se prostě nedělá. Lež je lež a podvod je podvod. A pokud toto autor B 21 čte, kéž to přijme jako výzvu k pokání, k omluvě obelhaným čtenářům a k bezodkladné revizi textu.

Druhá problematická pasáž, o které vím (možná je jich více, ale nejsem velkým čtenářem B 21) je tato:

1 K 14, 33 b – 35

Jako ve všech obcích Božího lidu, ženy nechť ve shromáždění mlčí. Nedovoluje se jim, aby mluvily; mají se podřizovat, jak to říká i Zákon. Chtějí-li se o něčem poučit, ať se doma zeptají svých mužů; ženě se nesluší mluvit ve shromáždění.  (ČEP, zvýraznění doplněno)

Zde je situace poněkud složitější.  Text totiž obsahuje některé nejasnosti spojené s pořadím veršů ve dvou rukopisných variantách. Ty ponecháme stranou a s tím, že jsem se jim věnoval v tomto článku. Překladatelská tvořivost autora B21 je zde o poznání jemnější a rafinovanější , než tomu bylo v předchozím případě. Překladatel si tu doslova hraje s češtinou, takže bezelstný čtenář nic nepostřehne. Bude ale obelhán stejně, jako v prvním případě. Posuďte sami překlad B 21:

Vaše ženy ať při shromážděních zůstávají tiše. Nemají povídat, ale být poslušné, jak to ostatně říká i Zákon. Když jim něco není jasné, ať se ptají doma svých manželů.  Je to přece ostuda, když žena při shromáždění povídá.

Ano, překladatel si zde pohrál s jemnou nuancí výrazů „mluvit ve …“ a „povídat při …“. V originále je zde řecké slovo λαλεῖν – „lalein“, mluvit. Položme si otázku: Je české mluvit a povídat totéž? Někdy ano, někdy ne. Co se vám vybaví při slovním spojení „povídat při shromáždění“? Pravděpodobně někdo, kdo si v lavici během bohoslužby šeptá se svým sousedem nebo sousedkou a tak ruší ostatní. „Mluvit ve shromáždění“ a „povídat při shromáždění“, to je dost zásadní rozdíl. Tvůrce B 21 to moc dobře ví. Chce, abychom si při četbě 1K 14 představili dvě tetky, které spolu brebentí během kázání.  Jenže o tom se v textu vůbec nemluví. Jaký by mělo smysl napomínat jen ženy, aby při bohoslužbě nevyrušovaly brebentěním? To snad muži můžou? Anebo to muži nedělají a není třeba jim to říkat? Ajaj, B 21 se nám tu dostává do osidel sexismu, ze kterého se snaží biblický text „osvobodit“.

Řekněme si rovnou, že v tomto textu jde o něco úplně jiného, než o vyrušování a povídání si během bohoslužby, jak se nám překladatel snaží podsunout. Z kontextu můžeme pochopit, že jde o veřejné mluvení a vystupování žen ve shromáždění především ve vztahu k rozsuzování proroctví, což je akt vedení církve – více k tomu ve výše zmíněném článku. Slovní spojení „mluvit ve shromáždění“ a „povídat při shromáždění“ by možná cizinci významově splynula, ale Čech vnímá, že je zde zásadní rozdíl. Toho právě to využívá B 21, když se účelově snaží neutralizovat další pasáž, která by potenciálně mohla stát v cestě plné emancipace žen v církvi.

Znovu podotýkám, že jsou různé názory na význam slov apoštola Pavla v 1 K 14, na jejich správný výklad a vhodnou aplikaci do dnešních podmínek. To je v pořádku a jinak to ani být nemůže. Argumentace o významu verše je legitimní a potřebná, pokud je vedená upřímně, s otevřenou myslí, s cílem přesvědčit druhého a případně nechat se přesvědčit sám. (Žel tato upřímnost a opravdovost moderní teologii chybí. Debaty teologů jsou dnes obvykle jen hra bez upřímné snahy přesvědčit oponenta a bez víry v možnost dobrat se pravdy;  ale to bychom odbočili…)

Ukončit diskusi nad Písmem ještě před jejím začátkem a vmanipulovat čtenáře do blaženého omylu, že Pavel zde nemluví o veřejném hlasitém vystupování žen, ale o vyrušování žen při bohoslužbě a povídání si během kázání, to je ze strany autora jednadvacítky další hrubý faul; možná nenápadný, ale o to víc promyšlený a nebezpečný. A opět jde o genderovou otázku, což není náhoda.

Pokud si shrneme výše uvedené, docházíme k závěru, že bible 21 by měla být čtena velmi, velmi kriticky, protože vykazuje silné ideologické tendence, konkrétně v otázce rolí žen a mužů v církvi. Kazatelé by si měli být této nepěkné vlastnosti jednadvacítky vědomi a měli by na ni své ovečky upozorňovat. A autor B 21 by měl své překladatelské omyly napravit.

Je mi upřímně líto mladé generace křesťanů, která na jednadvacítce vyroste. Neuslyší Boží slovo v plnosti, a to přesně v bodě, na který současný svět nejvíce útočí. Pokřivený překlad bude formovat pokřivenou církev. Postaví se proti tomu naši pastýři? Anebo se objeví překlad jiný, který průšvih jménem bible 21 nahradí? To by asi byla ta nejlepší varianta.

V. Šťastný, 5. 7. 2020