Nashville, USA, 2017
„Vězte, Hospodin je Bůh, on nás učinil, ne my sami sebe…“ (Žalm 100, 3)
Preambule
Evangelikální křesťané se na počátku jednadvacátého století nacházejí v čase historického přechodu. Západní kultura, která je stále více post-křesťanská, se rozhodla důkladně zrevidovat, co to znamená být lidskou bytostí. Obecně vzato, duch naší doby již nerozeznává krásu Božího plánu pro lidský život, ani se z tohoto plánu neraduje. Mnozí odmítají, že Bůh stvořil lidské bytosti ke své slávě a že jeho dobré plány s námi zahrnují i to, že jsme osobně fyzicky stvořeni jako muži a ženy. Je běžné myslet si, že identita člověka jako muže a ženy není součástí nádherného Božího plánu, ale že je spíše vyjádřením osobních nezávislých preferencí každého jednotlivce. Cesta k plné a trvalé radosti skrze dobrý Boží plán pro jeho stvoření je tak nahrazena cestou krátkozrakých alternativ, které dříve nebo později ničí lidský život a zneuctívají Boha.
Duch dnešního světa představuje velkou výzvu pro křesťanskou církev. Ztratí církev Ježíše Krista své biblické přesvědčení, jasnost a odvahu a smísí se s duchem doby? Anebo se bude pevně držet slova života, čerpat odvahu od Ježíše a beze studu vyhlašovat Jeho cestu jako cestu života? Uchová si církev svoje jasné svědectví navzdory kultuře světa, který se, jak se zdá, vrhá do zkázy?
Jsme přesvědčeni, že věrnost v naší generaci znamená znovu vyhlašovat pravdivý příběh světa a našeho místa v něm, konkrétně jako mužů a žen. Křesťanské Písmo učí, že je jen jeden Bůh, který je jediným Stvořitelem a Pánem všech. Jenom jemu dluží každý člověk radostnou vděčnost, srdečnou chválu a naprostou oddanost. To je cesta jak nejen oslavit Boha, ale také jak poznat sebe sama. Zapomenout na stvořitele znamená zapomenout na to, kdo jsme, protože on nás stvořil pro sebe. Nemůžeme sami sebe opravdově poznat, aniž bychom opravdově poznali toho, který nás učinil. Nestvořili jsme sami sebe. Nepatříme sami sobě. Naše skutečná identita jako mužů a žen je dána Bohem. Je nejen bláznivé, ale i beznadějné pokoušet se stát něčím, čím nás Bůh nestvořil.
Věříme, že Boží plán pro jeho stvoření a jeho plán spásy slouží k tomu, aby mu přinesly tu největší slávu a nám to největší dobro. Boží plán nám nabízí největší svobodu. Ježíš řekl, že přišel proto, abychom měli život, a měli ho v plnosti. On je pro nás, ne proti nám. Proto my, v naději, že sloužíme Kristově církvi a vydáváme veřejně svědectví dobrým Božím záměrům pro lidskou sexualitu, jak je odhaluje Písmo, nabízíme následující potvrzení a odmítnutí.
Článek 1
POTVRZUJEME, že Bůh stvořil manželství jako smluvní, sexuální, plodný a celoživotní svazek jednoho muže a jedné ženy jako manžela a manželky. Manželství je obrazem smluvní lásky mezi Kristem a jeho nevěstou, církví.
ODMÍTÁME, že Bůh stvořil manželství jako homosexuální, polygamní nebo polyamorický vztah. Také odmítáme, že manželství je pouze lidská dohoda a nikoli smlouva učiněná před Bohem.
Článek 2
POTVRZUJEME, že Boží zjevená vůle pro všechny lidi je čistota mimo manželství a věrnost v manželství.
ODMÍTÁME, že jakákoli náklonnost, touha nebo závazek může ospravedlnit pohlavní styk před manželstvím nebo mimo něj, nebo jakoukoli jinou formu sexuální nemorálnosti.
Článek 3
POTVRZUJEME, že Bůh stvořil Adama a Evu, první lidské bytosti, ke svému vlastnímu obrazu, jako osoby rovnocenné před Bohem a rozdílné navzájem, jako muže a ženu.
ODMÍTÁME, že Bohem dané rozdíly mezi mužem a ženou znamenají, že si muž a žena nejsou rovni ve své důstojnosti a hodnotě.
Článek 4
POTVRZUJEME, že Bohem dané rozdíly mezi muži a ženami odrážejí Boží původní stvořitelský záměr a jsou určeny pro lidské dobro a rozkvět.
ODMÍTÁME, že tyto rozdíly jsou důsledkem pádu do hříchu nebo že jsou neštěstím, které je třeba překonat.
Článek 5
POTVRZUJEME, že rozdíly mezi mužskými a ženskými reprodukčními strukturami jsou nedílnou součástí Božího plánu pro sebepojetí jako muže a ženy.
ODMÍTÁME, že fyzické anomálie nebo psychické stavy ruší Bohem daný vztah mezi biologickým pohlavím a sebepojetím jedince jako muže a ženy.
Článek 6
POTVRZUJEME, že ti, kdo se narodili s fyzickými poruchami sexuálního vývoje, jsou stvořeni k Božímu obrazu a mají stejnou důstojnost a hodnotu jako všichni ostatní lidé. Pán Ježíš na ně myslí ve svých slovech: „ti, kteří jsou od narození nezpůsobilí pro manželství“. Společně se všemi ostatními jsou vítáni jako věrní následovníci Ježíše Krista a měli by přijmout svoje biologické pohlaví, nakolik může být určeno.
ODMÍTÁME, že nejasnosti ohledně biologického pohlaví člověka jej činí neschopným plodného života v radostné poslušnosti Kristu.
Článek 7
POTVRZUJEME, že sebepojetí člověka jako muže a ženy by mělo být definováno Božím svatým záměrem ve stvoření a vykoupení, jak je zjeven v Písmu.
ODMÍTÁME, že přijetí homosexuálního nebo transgenderového sebepojetí je v souladu s Božím svatým záměrem ve stvoření a vykoupení.
Článek 8
POTVRZUJEME, že lidé, kteří prožívají sexuální přitažlivost ke stejnému pohlaví, mohou žít plným a plodným životem příjemným Bohu skrze víru v Ježíše Krista tím že budou, jako všichni křesťané, chodit v čistotě života.
ODMÍTÁME, že sexuální přitažlivost ke stejnému pohlaví je součástí přirozeného dobra původního Božího stvoření, nebo že vylučuje danou osobu z naděje evangelia.
Článek 9
POTVRZUJEME, že hřích převrací sexuální touhy tím, že je odvrací od manželské smlouvy směrem k sexuální nemorálnosti. Tato převrácenost zahrnuje heterosexuální i homosexuální nemorálnost.
ODMÍTÁME, že dlouhodobý vzorec touhy po sexuální nemorálnosti ospravedlňuje sexuálně nemorální chování.
Článek 10
POTVRZUJEME, že je hříšné schvalovat homosexuální nemorálnost nebo transgenderismus a že takové schvalování představuje zásadní odklon od křesťanské víry a svědectví.
ODMÍTÁME, že schvalování homosexuální nemorálnosti nebo transgenderismu je morálně neutrální záležitostí, na které by se měli jinak věřící křesťané shodnout, že se neshodnou.
Článek 11
POTVRZUJEME svou povinnost vždy mluvit pravdu v lásce včetně případů, kdy k někomu nebo o někom mluvíme jako o muži nebo ženě.
ODMÍTÁME jakoukoli povinnost mluvit takovými způsoby, které znevažují Boží stvoření člověka jako muže a ženy, kteří nesou jeho obraz.
Článek 12
POTVRZUJEME, že Boží milost v Kristu dává milosrdné odpuštění a proměňující moc a že toto odpuštění a moc uschopňují následovníka Ježíše Krista umrtvovat hříšné touhy a jít životem způsobem hodným Pána.
ODMÍTÁME, že Boží milost v Kristu je nedostatečná k odpuštění všech sexuálních hříchů a že nemůže dát sílu ke svatosti každému věřícímu, který je přitahován sexuálním hříchem.
Článek 13
POTVRZUJEME, že Boží milost v Kristu umožňuje hříšníkům opustit transgenderová sebepojetí a se svatou trpělivostí přijmout Bohem dané spojení mezi vlastním biologickým pohlavím a sebepojetím jako muže a ženy.
ODMÍTÁME, že Boží milost v Kristu povoluje sebepojetí, která jsou v rozporu se zjevenou Boží vůlí.
Článek 14
POTVRZUJEME, že Ježíš Kristus přišel na svět, aby zachránil hříšníky a že skrze Kristovu smrt a vzkříšení je k dispozici odpuštění hříchů a věčný život pro každého, kdo lituje svých hříchů a spoléhá jen na Krista jako Spasitele, Pána a největší poklad.
ODMÍTÁME, že Boží ruka je krátká na spasení a že nějaký hříšník je mimo Jeho dosah.
Zdroj: CBMW, dostupné online z: https://cbmw.org/nashville-statement
Překlad: V. Šťastný, 2018