Lynda Rose
Pátek 24. června 2022 se zapíše do historie jako den, kdy Nejvyšší soud Spojených států zrušil své předchozí rozhodnutí z roku 1973 známé jako Roe versus Wade. Soud tehdy konstatoval, že americké ženy mají ústavní právo na potrat, a to na základě 14. dodatku Ústavy Spojených států. Nyní, o 49 let později, došel Nejvyšší soud při posuzování kauzy Dodds versus Jackson Women´s Health Organization naopak k závěru, že žádné takové ústavní právo neexistuje.
Soudce Samuel Alito vyjádřil většinový názor soudu takto: “Kauza Roe versus Wade byla od počátku hluboce pochybená. Zdůvodnění rozsudku bylo mimořádně slabé a toto rozhodnutí mělo ničivé následky.“
Je třeba jasně říct, že Nejvyšší soud svým pátečním rozhodnutím nepostavil potraty v USA mimo zákon. Soud pouze konstatoval, že Ústava Spojených států žádné právo na potrat nezakládá a že tuto otázku nemají řešit soudy, ale zákonodárci v jednotlivých amerických státech, tedy v konečném důsledku lidé, kteří je volí.
Mohli bychom se shodnout, že je to poměrně rozumné stanovisko: jednotlivé státy si budou moci samy určit pravidla, podle kterých chtějí žít. Namísto toho se ale spustil rozhořčený křik o omezování „ženských práv“. Slyšíme temné předpovědi, jak začne dramaticky stoupat úmrtnost těhotných žen. Po celé Americe se rozhořely násilné protesty, až by si jeden myslel, že nejvyšší soud snad prohlásil ženu málem za movitou věc a zbavil ji všech práv, včetně práva volit. Jako by se právě naplnila vize dystopického románu Příběh služebnice (fikce o totalitní Americe, kde jsou ženy zotročeny a chovány jen za účelem reprodukce, pozn. překl.)
Jak je možné, že zastánci potratů tak hlasitě bojují za právo ženy zabít své nenarozené dítě, ale jsou o poznání tišší, když jde o právo ostatních vyjádřit svůj odlišný názor? Nesmí si snad nikdo myslet nic jiného, než oni?
Rozhořčené reakce se samozřejmě neomezily jen na Spojené státy. Projevy zděšení, vzteku a odsudku se hrnou z celého světa. Nejhlasitěji zaznívají slova kanadského premiéra Justina Trudeau, který prohlásil: „Zprávy přicházející z USA jsou děsivé. Moje srdce pláče pro miliony amerických žen, které zanedlouho přijdou o své právo na potrat. Nedokážu si představit strach a hněv, který právě prožíváte.“ Škoda, že si pan Trudeau nedokáže představit ani strach dítěte v děloze, když ho trhají na kousky, aby je mohli lépe vysát z dělohy. Na tom ale asi nezáleží…
Podobný postoj jako Trudeau zaujala i většina hlavních zpravodajských médií. I když obvykle přiznají, že debata má dvě strany, pustí se následně do poučeného moralizování o ztrátě svobody a ohrožení ženského zdraví. O argumenty odpůrců potratů se média příliš nezajímají. Nejen zpravodajství, ale i komentátoři jsou takřka unisono na pro potratové straně. Janice Turner, významná novinářka z britského listu The Times, například odvážně prohlásila: „Reprodukční nezávislost je základním ženským právem… bez kterého jsou všechna ostatní práva a výdobytky bezcenné… žádat po ženách, aby nosily nechtěné děti, je výrazem mužské patriarchální nadvlády.“
Opravdu tu jde o mužskou patriarchální nadvládu? Když se snažíme chránit a pečovat o život dítěte v děloze, nemá to vůbec nic společného s láskou k člověku, který se nemůže bránit ani mluvit sám za sebe? Ani to nemá nic společného s úctou k Bohu, Stvořiteli nás všech, který nám přikazuje ctít a chránit život člověka stvořeného k Božímu obrazu?
Jedovaté a nenávistné reakce zastánců potratů ze všech koutů světa někdy přesahují hranice zdravého rozumu. Ideologický boj je veden naprosto nelítostně. Ani špetka úcty k životu druhého. Žádný soucit. Ani zmínka o tom, že demokratičtí zákonodárci jsou muži i ženy, a že jsou voleni muži i ženami. Namísto toho se stále dokola opakuje, že každá žena má právo rozhodovat o svém těle, a pokud nechce být devět měsíců hostitelem nezvaného parazita, nikdo a nic ji k tomu nesmí nutit!
Nedejme se ani na chvíli zmást pečlivě budovanou iluzí, že potraty mají něco společného s péčí zdraví žen. Ačkoli se v debatě o potratech vznešeně hovoří o právech, svobodě a možnosti volby, jde v konečném důsledku jenom o jedno právo: právo na sex kdykoli, kdekoli, s kýmkoli, bez závazků a bez následků.
Jde tu o jakousi bohoslužbu vysluhovanou nemorálnosti a lidskému Já, která je udržovaná v chodu krvavými oběťmi nenarozených dětí. Potrat je vyhlášením války čistotě, spravedlnosti a biologické realitě. Je to arogantní odmítnutí Boha.
Kdyby snad někdo žádal důkaz, že v případě potratů jde skutečně o duchovní bitvu, ve které se zlo vytrvale snaží ničit život, stačí se podívat, jak extrémní projevy hněvu a násilí provází současné protesty. Jsme svědky zápasu navzájem soupeřících práv a ty, kdo nemůžou zvednout hlas na svou obhajobou, házíme nemilosrdně přes palubu. Máme pro ně dvě nevinně vypadající pilulky, nebo potratové kleště a odsávačku. Ale měli bychom si uvědomit, že Bůh to vše vidí, a není mu to jedno. A nejen to; Bůh je spravedlivý a nehodlá donekonečna přehlížet hřích.
Stojíme v roli obžalovaných před nebeským soudem a sami si podepisujeme svůj rozsudek. Svět se propadá do hrůzy a chaosu, které jako by byly předzvěstí blížícího se trestu. Jenom Bůh sám nám může pomoct. Ale aby to udělal, musíme jít do sebe a zříct se zla, které jsme spáchali, nebo které jsme aktivně schvalovali.
Uveřejněno 29. 6. 2022 na Christian Today
Překlad: VŠ