Nejdůležitější kniha 20. století? Spisovatel Aldous Huxley si to myslel. Kniha J. D. Unwina z roku 1934 „Sex and Culture“ je rozhodně unikátní, a to jak svým rozsahem a vědeckým ponorem, tak i svými závěry. Ty by pro křesťana neměly být překvapivé, ale přesto jsou mrazivé svojí jednoznačností a neodvratností. Sám autor se v úvodu svěřuje, že vůbec nebyl nadšený z toho, co zjistil. O co se jedná?  

Unwin, oxfordský historik a sociolog, důkladně prozkoumal dějiny 86 kultur a civilizací napříč všemi kontinenty v rozmezích posledních 5 tisíc let. Přitom si kladl otázku: Ovlivňuje sexuální morálka rozkvět nebo úpadek společnosti? A dochází k závěru, že ano, dokonce naprosto zásadním způsobem. Je přesvědčený, že sexuální zdrženlivost, nebo naopak promiskuita, je ten nejdůležitější ukazatel, který rozhoduje o osudu lidské společnosti.

Unwin zjistil, že všechny společnosti, které vzkvétaly a měly to, co on sám nazývá „vysokou sociální energií“, si vážily předmanželské sexuální zdrženlivosti a omezovaly manželský sex na jednoho muže a jednu ženy po celý život. Netolerovali sex svobodných chlapců a dívek, netolerovaly manželskou nevěru nebo otevřená manželství. Tyto kultury se vyznačovaly největším rozkvětem umění, vědy, stavebnictví, vzdělanosti, územní a ekonomickou expanzí. Vždy byly také spojeny s vírou v Boha a jím dané morální předpisy.  

Naproti tomu kultury, které dávaly mladým volnost v předmanželském intimitě a měly malé nároky na manželskou věrnost, byly společnosti s „nulovou úrovní sociální energie“. To znamená, že žily ze dne na den, dle aktuálních okolností, převážně biologickými potřebami. Nepouštěly se do „žádných větších akcí“, nebudovaly chrámy, filosofie, vzdělanost, armády, obchod ani kulturu. Nerozvíjely své myšlení (Unwin říká, že měly „dead level of conception“) ani jiné oblasti, kterým souhrnně říkáme civilizace, protože jejich energii pohlcovala široká míra sexuálních příležitostí. Co se týká náboženské víry, byli naturalisté, věřili v síly přírody a udobřovali si je pomocí šamanů a magie. Jejich myšlenkový svět byl iracionální. Tato společenství neměla sílu odolávat jiným národům s vyšší mírou sociální energie. Takové svobodomyslné kultury se buď samy vnitřně rozložily a rozpadly v chaosu, nebo byly převálcovány svými sexuálně zdrženlivějšími a tím pádem energičtějšími sousedy.

Tento vzorec našel Unwin u všech zkoumaných kultur, bez jediné výjimky. Vztah mezi sexuální zdrženlivostí a civilizační expanzí je podle něj zcela zásadní a neoddělitelný. Unwin sám nebyl křesťan a pouští se do úvah, čím je to způsobeno. Dochází ke dvěma možným hypotézám. První, mohli bychom ji nazvat Freudovská, tvrdí, že sexuální pud je základní lidská motivace a že pokud se mu do cesty postaví překážka, projeví se jiným způsobem, tedy budováním civilizace. Druhá teorie, ke které se kloní Unwin a kterou bychom mohli nazvat Jungovskou, říká, že v člověku je přítomná jak sexuální motivace, tak i jiné tvořivé síly, které se ale mohou projevit jenom tehdy, pokud je sexuální pud držený na uzdě. Uvolníme-li společenská stavidla sexualitě, učiní z nás civilizaci bez sociální energie.

Vysvětlení spojitosti mezi sexuální zdrženlivostí a civilizačním rozkvětem může být ještě komplexnější a zájemcům doporučíme poslechnout si nebo přečíst, co k Unwinovým hypotézám dodává křesťanský filosof Kirk Durston. My se posuneme k druhému Unwinovu zjištění, které je pro nás více než znepokojující.

Unwin zjistil, že pokud civilizace, která se vyznačuje přísnou sexuální morálkou, tedy netoleruje sex před manželstvím a uznává manželství jednoho muže a jedné ženy na celý život, opustí svoje přísné požadavky a sexuální život rozvolní, během 3 generací (dle Unwina cca 100 let) ztratí svou sociální energii a rozpadne se, případně je pohlcena jinou kulturou. Opět toto prý v historii platí bez jediné výjimky.

Naproti tomu společnost, která žije smyslovými radovánkami, ale v určitém bodě přijme za svou předmanželskou čistotu a sex omezí pouze na věrné monogamní manželství, se z nulové úrovně sociální energie během tří generací vyšvihne na vitální a po všech stránkách vzkvétající společenství. Znovu, toto platí na sto procent.

Sociální změna vyžaduje podle Unwina čas, aby nové hodnoty prokvasily celou společností a všemi sociálními skupinami. V případě kulturního posunu si totiž někteří lidé nebo společenské vrstvy stále ponechávají starou morálku a obrat společnosti tak není náhlý. Aby byla proměna úplná, jsou podle něj potřeba právě tři generace, tedy cca jedno století.  

A další nekompromisní Unwinovo zjištění: Jako nejdůležitější faktor sociální energie, a tedy vzestupu a pádu civilizace, se ukázala předmanželská zdrženlivost, a to především mladých žen a dívek. Jejich sexuální morálka je dle Unwinova výzkumu dokonce důležitější než chování mladých mužů. Právě to, jak si daná společnost „hlídá“ panenství svých dcer před vstupem do manželství je nejdůležitějším indikátorem jejího potencionálního rozkvětu, nebo naopak pádu. Úcta k panenství tedy dle nevěřícího sociologa J. D. Unwina buduje národy. Role mladých žen je podle Unwina klíčová proto, že právě ony tráví nejvíce času s dětmi a předávají tak morální hodnoty nastupující generaci intenzivněji, než jejich mužské protějšky.

Unwin se také krátce zmiňuje o emancipaci a feminismu. Říká, že naše přesvědčení, že feminismus je výdobytkem moderní doby, je zásadní omyl. Nic prý nemůže být dále od pravdy. Každá společnost, která vyznávala monogamní manželství, si v historii před svým pádem prošla feministickou vlnou. Dle Unwina by zrovnoprávnění žen samo o sobě nebylo problémem, pokud by ho nedoprovázelo také rozvolnění jejich sexuální morálky. Žel k tomu dle Unwina vždy došlo, opět bez jediné výjimky. Ženy, které si vydobyly práva mužů, se začaly oddávat nevázanému sexu. (A muži z toho zlenivěli a zblbli, dovolil bych si dodat.) Tím byla přiložena pomyslná sekera ke kořeni dané společnosti.

Někde mezi nulovou sociální energií sexuálně rozvolněných kultur a maximální sociální energií monogamních civilizací se dle Unwina nacházejí společnosti, které praktikují mnohoženství. Ty se podle něj vždy vyznačují především expanzivní, válečnou energií.

Závěry, které z bezmála 700stránkvé studie J. D. Unwina uveřejněné v Oxfordu roku 1934 plynou pro náš současný svět asi není nutno vnímavému čtenáři podsouvat. O osudu národů nerozhoduje ekonomický systém, růst HDP, politické uspořádání a další „technické detaily“. Rozhoduje morálka lidí, a to především morálka sexuální. Jak říká Písmo Svaté: „Spravedlnost vyvyšuje pronárody, kdežto hřích je národům pro potupu.“ Unwin nesmlouvavě konstatuje, že všechny vyspělé společnosti se v době sexuálního rozvolnění domnívaly, že právě ony to zvládnou a přežijí. Nestalo se tak, padly do jedné. Výjimky v tomto pravidle dle J. D. Unwina neexistují. Sexuální rozvolnění vždy znamená konec do tří generací. Má-li tento nedobrovolný sociologický prorok pravdu, neubráníme se otázce, kolik let asi zbývá našemu současnému životnímu stylu do totálního kolapsu?

VŠ, 16. 5. 2024