Možná nejlepší křesťanská kniha o genderu a feminismu, která v češtině vyšla; i tak by se dala popsat publikace „Zrození genderu“ od Abigail Favaleové, jejíž kvality podtrhuje skvělý překlad Štěpána Sirovátky (vydal Kalich, 2024).
Favaleová je katolička, která se obrátila k Bohu po letech formálního protestantismu a víry ve feministické ideály. Její kniha vyniká především ve dvou věcech. Zaprvé, velice dobře zná podstatu feminismu a genderové teorie, protože oboje řadu let vyučovala na univerzitě a tyto koncepty přijímala za své. Zadruhé, autorka přináší zajímavé a neobvyklé postřehy z biblické knihy Genesis, jejíž učení o původu a podstatě člověka staví do kontrastu právě k teorii genderu. Tento kontrast mezi genderovou a biblickou antropologií tvoří jádro knihy, jejíž originální název je slovní hříčka „The Genesis of Gender“.
Kniha nezapře, že je dílem vysokoškolské učitelky filosofie. Pokud vás zajímá, jak pojem genderu souvisí s feminismem, jak se obojí vyvíjelo za přispění postmoderní filosofie Michaela Foucaulta a dalších, jaký vliv měl rozmach antikoncepce a proč jsme dnes tam, kde jsme, je tato kniha to pravé čtení. Jako velice praktický se mi jeví vysvětlení, co vlastně znamená termín „gender“, respektive jak se obsah toho slova postupně měnil, až se z něj stal pojem utržený ze řetězu, který si dnes nárokuje téměř libovolný význam, a tak pokřivuje náš jazyk i myšlení.
Právě jazyk a jeho funkce je silnou stránkou Favaleové. Ukazuje, jak konstrukcionalisté typu Judith Butlerové bláhově věří, že lidský jazyk tvoří realitu. Favaleová proti tomu staví jednoduché, ale zajímavé pozorování z knihy Genesis, které jsem v této souvislosti slyšel poprvé: V první kapitole Genesis je to Bůh, kdo mluví, a jeho slova se ihned stávají fyzickou realitou; Bůh řekl, a stalo se tak. Ve druhé kapitole Genesis mluví člověk, který dostává za úkol pojmenovat zvířata. Svým jazykem člověk zvířata netvoří, ale rozpoznává jejich charakteristické vlastnosti a vymýšlí jim příhodná jména. Lidský jazyk tedy nemá moc konstruovat realitu, ale má za úkol ji věrně popisovat. Teorie genderu svým stoupencům lže, když je opájí iluzí, že mají moc svými slovy utvářet skutečnost.
Jako malou slabinu bych autorce vytkl mělkou znalost nebo přehlížení Nového zákona, který má rozhodně o rolích mužů a žen co říci. Favaleová namísto apoštolů cituje papeže, což je trochu na škodu. Více než novozákonní učení akcentuje katolickou teologii těla, která je sice zajímavá, ale trochu zavádějící („ne nad to, co je psáno“). To je ale jen malá chyba na kráse, protože tématem knihy není biblické učení o rolích mužů a žen (na to tu máme Wayna Grudema a Johna Pipera).
Protestantský čtenář možná trochu znejistí, jestli Favaleová vůbec věří historicitě knihy Genesis. Je pravda, že autorka s prvními kapitolami Bible pracuje jako s „pravdivým mýtem“ a zajímá ji jejich nadčasový, metafyzický význam, nikoli historická pravdivost; tu ale nikde výslovně nepopírá. Publikace má díky tomu potenciál oslovit široké spektrum čtenářů, od těch, kteří chápou knihu Genesis jako doslovný popis událostí, přes liberálnější křesťany, kteří v ní hledají nadčasové sdělení, až po nevěřící, které může Favaleová přimět k zamyšlení nad křesťanskými pravdami a obrátit jejich pozornost k Písmu. Rozhodně lze tuto knihu vřele doporučit a vydavatelství Kalich patří dík za její vydání.
VŠ, 25. 6. 2024