Před několika dny byly zveřejněny podklady, které přiměly britský Vrchní soud k zákazu podávání blokátorů puberty dětem na státní genderové klinice Tavistock. O soudním sporu Bell vs. Tavistock, jsme více psali v tomto článku. Jedná se o odborná stanoviska expertů, mezi které patří i profesor Christopher Gillberg, odborník na dětskou psychiatrii a autismus. Gillberg je přesvědčený, že oddalování puberty, což bývá první krok ke změně pohlaví u dospívajících, je skandální „experiment v přímém přenosu“, který se provádí na bezbranných dětech.
„Nevybavuji si, že bych se za celou dobu své lékařské kariéry setkal s nějakým závažnějším medicínským problémem,“ uvedl Gillberg. „Opustili jsme lékařské postupy založené na důkazech a klinické praxi. Podáváme dětem a dospívajícím medikaci s celoživotními následky, a to pouze na základě domněnek.“
Profesor Gillberg a další odborníci uvádějí ve svém prohlášení pro Vrchní soud následující:
Blokátory puberty mohou poškozovat mozek a vývoj kostí
Některé kliniky vybízejí mladé dívky, které si chtějí změnit pohlaví, aby si vybrali dárce spermií, a nechaly si oplodnit vajíčka a pak je zmrazit pro případ, že budou v budoucnu chtít děti
Lékaři nevarují pacienty před ztrátou plodnosti, kterou můžou způsobit blokátory puberty.
Děti, které později litují genderových zásahů, zůstávají uvězněny v „nových tělech“.
Internetové stránky přesvědčují autistické děti, že jsou transgender, ačkoli mají pouze problémy s přijetím sebe sama.
Podle soudního spisu zaznamenala genderová klinika Tavistock za posledních 15 let šedesátinásobný (60 x) nárůst žádostí o změnu pohlaví. Experti informovali soud o tom, že k ostrému nárůstu došlo zejména u dívek ve věku 12 – 17 let, které dnes počtem převyšují chlapce. Množství dívek, které se identifikují jako chlapci, během posledních let hrozivě narostlo a dívky dnes tvoří 70 % klientely genderové kliniky Tavistock.
Podle odborníků se jedná o vliv médií a internetových stránek, které vyvíjejí obrovský tlak na dívky, jež hledají svou identitu a zápasí s přijetím svého těla. Experti varují, že mezi dětmi, které se označují jako trans, je neúměrně velké zastoupení dětí z výchovných ústavů, pěstounských rodin, dětí s autismem, anorexií nebo s psychickými poruchami.
Soud vyslechl desítky děsivých svědectví mladých žen, které mluví o tom, jak jim genderové lékařské zásahy zničily životy.
Svědkyně Stephanie Davies-Arai, zakladatelka rodičovské podpůrné skupiny „Transgender Trend“, prezentovala soudu výběr z internetových postů. Jsou to autentické výpovědi mladých žen z celého světa, které se dnes označují jako „de – trans“ a vracejí se ke svému biologickému pohlaví. Davisová vidí příčiny ve vlivu sociálních sítí, v současné „selfie kultuře“ a ve stále rostoucí sexualizaci mladých žen. To podle ní vede dívky k posedlosti vlastním tělem a ke strachu stát se ženami.
Jedna z těchto dívek, Lucie, se cítí po operaci zmrzačená: „Jsem zděšená z toho, že mi nikdo předem neřekl, jaké následky bude mít hysterektomie (odstranění dělohy) a jak důležité tyto orgány jsou. Teď už je pozdě. Je mi 23 a jsem v podstatě v menopauze se všemi zdravotními následky, které to nese. Nechápu, jak to doktoři mohli dopustit.“
Jiná žena mluví o traumatu, které jí způsobilo odejmutí prsou: „Byla jsem na operaci vršku. Byla to řezničina a zůstaly mi strašné jizvy.“
Další dívka jménem Lee popisuje, jak dostala silné léky prakticky bez žádného psychologického nebo tělesného vyšetření: „Šla jsem k soukromému genderovému lékaři v Londýně. Už na první schůzce řekl, že ‚nebudeme ztrácet čas‘, a píchnul mi testosteron. Sice jsem to sama chtěla, ale teď si myslím, že to byla chyba. Potřebovala jsem ve skutečnosti psychoterapii.“
Soud vyslechl také amerického klinického psychiatra profesora Stephena Levina. Ten dostal otázku, zda dospívající člověk dokáže sám zhodnotit závažnost nevratného procesu, jakým je změna pohlaví. Levin řekl, že poptávka po změnách pohlaví v poslední době exponenciálně roste, aniž by tomu někdo věnoval kritickou pozornost. Levin dále uvedl: „V medicíně není žádná jiná oblast, kde bychom na dětech prováděli tak radikální zásahy, a zároveň s takových nedostatkem důkazních pokladů.“
Téměř 100 % dětí, kterým jsou nasazeny blokátory puberty, pokračuje následně v užívání opačných pohlavních hormonů, které odstartují nevratné tělesné změny, jako je růst vousů a zhrubnutí hlasu u dívek a růst prsou u chlapců. Nedávné studie ukazují také na vážná kardiovaskulární rizika spojená s užíváním opačných pohlavních hormonů, jako je čtyřnásobně vyšší pravděpodobnost infarktu u biologických žen a trojnásobně vyšší riziko trombózy u biologických mužů.
Prof. Levin také označil některé způsoby řešení neplodnosti u transgenderových mladých lidí za „vysoce experimentální“. Dospívající často nechtějí podstupovat invazivní zákroky, jako je odběr a zmražení vajíček pro případné použití v budoucnu. Dalším problémem je podle Levina to, „že zmrazování neoplodněných vajíček má nízkou úspěšnost. Proto některá pracoviště žádají, aby si nezletilé dívky vybraly dárce spermií a nechaly si oplodnit svá vajíčka ještě předtím, než se zamrazí.“
„Jestliže ale žádáte dítě, aby si vybralo genetického otce svého budoucího dítěte, a pak vytvoříte a uskladníte takto vzniklá embrya, otevírá se tím celá paleta etických problémů,“ uvádí dále Levin.
Levin dále poznamenal, že lékařské genderové zásahy se dnes odehrávají v „toxické a vypjaté atmosféře, kdy jsou jakékoli kritické a varovné hlasy umlčovány s tím, že jde o transfobii, nenávist nebo konverzní terapii.“
Levin uvádí: „V tomto oboru vznikla atmosféra urážek, zastrašování a nepřátelství, takže mnozí raději mlčí a podvolí se. Ozvat se a vyjádřit obavy tak zůstává na nás, kdo jsme na konci kariéry a nemáme co ztratit.“
Prof. Levin je přesvědčený, že současný přístup k genderovým problémům je založen na „kulturní módě“, nikoli na vědě. Blokátory puberty totiž nebyly podrobeny žádným klinickým studiím s kontrolním vzorkem, což by měl být zlatý standard vědecké metody.
„Medicína velmi dobře zná vědecké postupy, jakými se ověřuje účinnost léčebných metod. Pokroku dosahujeme právě díky klinicky testovaným studiím. Proč bychom měli genderové problémy považovat za výjimku?“, ptá se prof. Levine.
Ředitelka žalované kliniky dr. Polly Carmichaelová ale trvá na tom, že lékaři před předepsáním blokátorů puberty všem mladým lidem řádně vysvětlují všechny vedlejší účinky a následky užívání těchto léků. Hlavním důvodem podávání blokátorů puberty podle Carmichaelové je, aby děti měly víc času „přemýšlet o své genderové identitě“.
Profesor Levin ale toto zdůvodnění odmítá, stejně jako profesorka Sophie Scottová z University College v Londýně. Ta předložila soudu důkazy o tom, že blokátory puberty mohou mít škodlivý dopad na „dozrávání mozku“. Klinika Tavistock tak podle ní vystavuje mladé lidi výraznému riziku poškození zdraví.
Prof. Gilbert poukázal také na to, že blokátory puberty jsou podávány mnoha autistickým dětem, které se nyní prezentují jako transgender. Uvedl, že u těchto dětí se běžně vyskytuje řada potíží v mnoha oblastech života, včetně pohlavní identity. Až donedávna drtivá většina těchto pacientů překonala genderové problémy za pomoci psychoterapeutických sezení. Dnes však mladí lidé s autismem hromadně docházejí k závěru, že mají genderovou dysforii. Důvodem jsou informace, kterými je krmí internet.
Mnoho mladých lidí dnes hledá odpovědi na své problémy právě na internetu. Tam na ně čeká zásobárna zaručených odpovědí, které je přesvědčí, že mají problémy s pohlavní identitou. Bývalá ředitelka organizace Zachraňte děti Baroness Nicholson říká: „Blokátory puberty jsou… hrůzný a destruktivní experiment na nezralých chlapcích a děvčatech. Jejich podáváním ukončujeme zdravý vývoj dětí a odsuzujeme je k budoucnosti s celoživotní neplodností. Ministerstvo zdravotnictví nikdy nemělo dovolit, aby se veřejné prostředky vydávaly na tyto vědecky neprozkoumané a nevratné zákroky, které se provádějí na fyzicky zdravých lidech.“
Klinika Tavistock se proti rozhodnutí Vrchního soudu odvolá a prozatím nechce věc nijak komentovat.
Překlad: V. Šťastný, Zkráceno