Časopis Život víry v květnovém čísle (5/2020) zveřejnil výborný rozhovor Lucie Vlasákové s Waltem Heyerem. Jako doplněk se objevilo vyjádření psychologa Marka Macáka, který se ohradil vůči tomu, co Walt Heyer říká o příčinách transgenderových stavů. Setkávám se s podobnými námitkami takřka u všech českých křesťanů a napadají i mě samotného. Máme jakousi potřebu trvat na tom, že přinejmenším v některých případech musí být transgenderový stav vrozený.
Měl jsem možnost s Waltem Heyerem strávit několik dní a přečíst mnoho jeho článků a knih. Mám dojem, že se tu ani tak nejedná o věcný nebo odborný spor, jako spíš o rozdíl mezi českou a americkou mentalitou. Američan typicky vnímá člověka jako svobodnou bytost, která může dokázat, cokoli bude chtít, a která by neměla být jakkoli limitovaná svým prostředím a minulostí. Čech naproti tomu typicky chápe sám sebe jako malé kolečko v soukolí vnějších vlivů a sil, které často může ovlivnit jen minimálně nebo vůbec. Američan je nastaven bojovat, Čech je nastaven přežít. Tam, kde Čech hledá důvody, proč něco nejde, tam Američan hledá způsob, jak to udělat a „get the job done“.
Podle Písma je veškerý hřích a všechny jeho důsledky, mezi které transgenderové stavy určitě patří, záležitostí primárně vrozenou. Hřešíme, protože jsme se narodili jako hříšníci. Zdědili jsme svůj hřích po Adamovi a přicházíme na svět poškození. Zároveň s tím náš život zásadně ovlivňují ostatní lidé, hříšníci, jako my. Naše nedokonalé rodiny na nás mají větší vliv, než je nám, individualistickým lidem 21. století, milé si připustit. Walt Heyer říká, že všichni lidé, se kterými pracoval a pracuje (cca 300 osob), byli schopni nějakou příčinu/příčiny svého genderového zmatku identifikovat. Není důvod mu v této věci nevěřit. Dokonale rozplést klubko lidského hříchu a všech příčin našeho trápení je tady na zemi nemožné. Proč ale nezačít alespoň s tím, co víme, a co snad můžeme alespoň částečně ovlivnit?
Zajímavý a dosud nepublikovaný pohled na transgenderový fenomén nabízejí čeští rodinní terapueté dr. Chvála (sexuolog) a dr. Trapková (klinická psycholožka), se kterými jsem měl možnost na toto téma několikrát hovořit. Během své dlouholeté terapeutické praxe si všimli, jak se genderový zmatek v rodinách – pomíchané role otce a matky – předávají a sílí z generace na generaci, až nakonec vyústí v problémy dětí s vlastní genderovou identitou. Je to určitá syntéza obou pohledů („nature vs. nurture“) a odráží realitu dědičného hříchu, byť oba odborníci nevycházejí z křesťanského prostředí. Přesto zjišťují, že lidé nejsou nezávislé individuality a solitéry. Jsme součástí jedné velké a hluboce propojené lidské rodiny.
Je třeba také připomenout, že velká část odborné veřejnosti (sexuologové, psychiatři, psychologové) dodnes genderové teorie ani transsexualitu jako takovou nepřijímá. Nejde zdaleka jen o křesťany. Například psychoanalyticky orientovaní terapeuté se k transgenderovému směru uvažování nikdy nepřipojili. Jejich hlas ale dnes v odborné debatě prakticky není slyšet.
Díky své práci a službě vím o několika transgenderových případech. Jde o mladé lidi před tranzicí, v průběhu tranzice i po tranzici. Všechny tyto případy mají tři společné prvky: zaprvé, všechny jsou svým způsobem nešťastné a smutné. Zadruhé, ve všech hraje zásadní roli rodina. A zatřetí, o zásadním vlivu rodiny jsou přesvědčeni všichni lidé v okolí, kteří daný případ znají, někdy doslova od kolébky. Ať jsou to lidé věřící nebo nevěřící, často je daná situace trápí. Nevědí ale, jak pomoct, a bojí se o problémech v dané rodině nahlas promluvit. Rozpovídají se až mezi čtyřma očima, a jen když mají jistotu, že je nebudete považovat za omezené nebo „transfobní“.
Okolo transgenderových (a všech LGBTQ) otázek se vznáší hustá mlha strachu. Setkávám se s tím, že řada lidí, odborníků i laiků, věřících i nevěřících, má obavu nahlas veřejně vyjádřit, co si skutečně myslí. Vzniká tak zkreslený obraz reality. Proto velice oceňuji, že ŽV toto aktuální téma otevřel a dal prostor hlasu, který jde jednoznačně proti duchu doby.
Walt Heyer ve svých knihách, článcích a přednáškách zdůrazňuje především tři základní věci: Zaprvé, že tzv. „operativní změny pohlaví“ jsou ve skutečnosti pouze kosmetické operace, které biologické pohlaví člověka ve skutečnosti nezmění; měli bychom věci nazývat pravým jménem. Řada lidí těchto kosmetických operací zpětně lituje.
Zadruhé, že každému zahájení transgenderových změn (podávání hormonů, operativní zásahy) by měla předcházet důkladná psychoterapie zaměřená jak na příčiny nespokojenosti s biologickým pohlavím, tak na přidružené psychické poruchy (tzv. komorbidity), jako je např. disociativní porucha osobnosti, deprese, separační úzkost, nebo sexuální poruchy, kterými transgenderoví lidé často trpí. Tyto problémy se totiž chirurgickými zásahy nevyřeší, ale často naopak prohloubí.
A zatřetí, současný trend zahájit změny pohlaví u nezletilých a dokonce u dětí před pubertou, je nebezpečný a doslova šílený. Měl by být zastaven, protože se z tzv. „změn pohlaví“ stává v podstatě průmyslové odvětví zaměřené na expanzi a finanční profit, což je špatné a nepřijatelné.
Myslím, že na těchto třech bodech se všichni zralí a rozumně uvažující lidé shodnou.
V současné době pracujeme na překladu a vydání poslední knihy Walta Heyera „Trans Life Survivors“, která obsahuje desítky konkrétních příběhů a řadu dalších cenných informací o odvrácené tváři transgenderu, o které se dnes v hlavním mediálním proudu nemluví. Tyto palčivé otázky otevírají obrovskou příležitost pro církev, jak ukázat světu na evangelium, na moudrost Písma a především na největšího lékaře lidských duší, Ježíše Krista. Potřebujeme k tomu poznání, lásku a – odvahu. Walt Heyer nám může být dobrým příkladem. Využijme svoji šanci!
Vítězslav Šťastný