Tři biblické axiomy týkající se transgenderismu
Dr. Denny Burk, 2019
Přednáška v originále dostupná z: http://www.dennyburk.com/is-gay-okay-for-christians-what-about-transgender/
Se svolením autora přeložil a publikoval V. Šťastný
Není tajemstvím, že nejhlubší učení křesťanské církve je často vyjasňováno a formulováno během nejhlubších krizí. V historii opakovaně vedly útoky na víru k jejímu vyjasnění. Někdy je útok tak silný a zásadní, že věrnost Ježíši vyžaduje jasné biblické prohlášení tváří v tvář omylu. Dietrich Bonhoeffer ve své době věřil, že církve v Německu čelila takovému nebezpečí. Autorka Jill (?) napsala toto: „Dietrich Bonhoeffer vyhlásil tzv. status confessionis pro církve v nacistickém Německu. Toto doslova znamená „stav vyznání“. Jedná se o naléhavou situaci, kdy církev musí hájit integritu evangelia a autoritu Boha, kterého vyznává. Pro Bonhoffera a ostatní byla nacifikace církve tak hrozivým problémem, že nebylo možné žádné přehlédnutí nebo souhlas. Bonhoeffer rozpoznal, že nacistická perzekuce židů vyžadovala odvážnou reakci církve. Ale navíc rozpoznal, že církev nebyla povolána jen obvazovat rány zraněných, kteří uvízli pod soukolím nacizmu, ale vrazit klín do samotného soukolí a zastavit stroj nespravedlnosti. Vyznání Krista bylo postojem, ze kterého nutně vyplývají závazky.“
Když si představíme situaci, ve které se nacházel Bonhoeffer, a situaci, které všichni čelíme dnes v otázce transgenderu a vlastně celé sexuální revoluce, položil bych otázku: Je naše situace méně naléhavá? Určitě dnes nečelíme nebezpečí tělesného násilí jako v nacistickém Německu. Ale to neznamená, že před sebou nemáme vážnou hrozbu, která ohrožuje integritu a svědectví církve. Nebezpečí, které je před námi, neplyne jenom z vlivů vně církve, ale objevuje se také uvnitř evangelikálního hnutí. Jako evangelikálové nejsme všichni v těchto otázkách na stejné vlně a to mě opravdu trápí.
Mnozí znáte knihu Understanding Gender Dysphoria (2015), autorem je dr. Mark Yarhouse. Až donedávna byla tato kniha nejobsáhlejší reakcí na otázku transgenderu v rámci evangelikálního hnutí. Tato kniha udělala z dr. Yarhouse hlavní autoritu na tuto problematiku mezi evangelikály. Časopis Christianity Today uveřejnil obsáhlý článek o transgenderu a genderové dysforii poté, co Bruce Jenner dokončil svoji proměnu v létě 2015. Recenze výše uvedené Yarhousovy knihy na stránkách organizace The Gospel Coalition říká, že tato kniha představuje krok kupředu v křesťanském zapojení do genderových otázek. A to i přesto, že Yarhouse tvrdí, že pokud máte genderově zmatené dítě, oblékání do oblečení druhého pohlaví může být tím nejlepším řešením. Pro dospělé, kteří zažívají transgenderové pocity, dr. Yarhouse doporučuje, že operativní změna pohlaví může být v některých případech tím nejlepším řešením. Chci upozornit, že pokud křesťané nejsou schopni rozpoznat, že oblékání jako druhé pohlaví a operativní změny pohlaví nejsou v souladu s evangeliem, tak jsme skutečně ve stavu, kdy jde o podstatu našeho vyznání, tedy status confessionis.
Než se dostanu k podstatě svých argumentů, rád bych definoval několik pojmů. První termín je samozřejmě slovo transgender. Pojem transgender je zastřešující termín, který zahrnuje skutečnost, že někteří lidé mohou vnímat svoji genderovou identitu v rozporu se svým biologickým pohlavím. Psychiatrická „bible“ USA neboli „Diagnostický a statistický manuál duševních chorob“ (DSM) až do nedávna klasifikovala tyto zkušenosti jako poruchu genderové identity (gender identity disorder). Ale v 2013 DSM ve svém 5. vydání odstranila tuto poruchu a nahradila ji termínem gender dysphoria (genderová dysforie). Změna byla udělána částečně proto, aby odstranila stigma transgenderové zkušenosti a aby o sobě transgenderoví lidé nemuseli říkat, že mají psychickou poruchu. Místo toho se DSM 5 zaměřuje pouze na osoby, které zažívají dysforii. Všichni známe slovo euforie (intenzivní dobrý pocit, povznesená nálada) a dysforie je jeho opakem, je to emoční stres. To znamená, že genderová dysforie je mentální stress který vyplývá z toho, že někdo vnímá svoji genderovou identitu v rozporu se svým pohlavím, které mu bylo přiděleno při narození. (Pozn. překladatele: Psychiatrickým problémem tedy už není sama existence transgenderových pocitů jako takových, ale pouze emoční stress, který z dané situace plyne.)
V této přednášce se chceme zaměřit na to, jak nás Bible učí rozlišovat mezi muži a ženami a co by měl věřící křesťan vědět o biblických rozdílech mezi mužem a ženou. Myslím, že učení Písma v této otázce můžeme shrnout do tří axiomů:
- Rozdíl mezi mužem a ženou je biologický
- Rozdíl mezi mužem a ženou je sociální
- Rozdíl mezi mužem a ženou je dobrý
1 Rozdíl mezi mužem a ženou je biologický
Zaměříme teď svoji pozornost na Gn 1, 26 – 28:
I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi.“ Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. A Bůh jim požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe.“
Chtěl bych upozornit na několik věcí v tomto textu. Ve verši 26 je důraz položen na to, co mají muži a ženy společné. Jsou oba stvořeni k Božímu obrazu a oba mají zodpovědnost vládnout nad dobrým Božím stvořením. Muž a žena jsou Božímu zástupci, kteří Jeho jménem vládnou nad světem, jež Bůh stvořil. Ve verši 27 je ale důraz položen na rozdíly: jako muže a ženu je stvořil. Zde vidíme, že nositelé Božího obrazu přichází ve dvou různých variantách: muž a žena. A právě v tomto stojí biblické zjevení v kontrastu s cíli a zájmy současného transgenderového hnutí.
Myslím, že dnes není sporu o tom, alespoň mezi běžnými lidmi, že existuje rozdíl mezi mužem a ženou. Kontroverze je ale otázce, jak tyto rozdíly definovat a jestli jsou vlastně skutečné a správné. Co dělá muže a ženu odlišnými? Je to biologická věc? Je to sebepojetí? Anebo je to něco úplně jiného?
Před nějakou dobou jsem dostal dopis od rodičů transgenderového dítěte, který mou hluboce pohnul. Tito rodiče mají syna, který vyrostl s rozporuplnými genderovými pocity. Přesto se tento syn jako dospělý oženil se ženou a měli spolu děti. Po několika letech manželství se ale rozhodl manželství ukončit a změnit svůj zevnějšek na vzhled ženy. Nakonec podstoupil takzvanou operativní změnu pohlaví (Říkám takzvanou, protože ve skutečnosti žádná skutečná změna pohlaví neexistuje.) Rodiče, kteří mi psali, tvrdili, že jsou křesťané. Podporovali synovu přeměnu a operaci, protože věří, že transgenderová identita jejich syna je výsledkem jeho mozkového pohlaví (brain sex), které není v souladu s jeho biologickým pohlavím. Rodiče se domnívají, že jeho mysl byla vždy ženská, protože viděli svého chlapce vyrůstat a viděli zápasy v jeho životě. Myslí si, že jeho mysl byla vždy ženská, i když jeho tělo bylo vždycky mužské. Protože mozek, jak říkají, je nejdůležitější lidský pohlavní orgán, mají za to, že jejich syn se prostě narodil se špatnými pohlavními orgány. Tito rodiče mi napsali, že Bible nic neříká o biologických faktech, které rozlišují muže a ženy a že v Bibli nemáme žádnou oporu pro to, abychom dali přednost anatomii pohlavních orgánů před mozkovou strukturou a funkcí. Proto se rodiče domnívají, že tělo jejich dítěte musí být změněno operací, aby odpovídalo jeho mysli. Z tohoto důvodu podporují operaci svého syna, i když ho tento krok bude stát jeho rodinu, protože jeho manželství tím bylo zničeno.
Tito rodiče přijali teorii, kterou psychologové nazývají „Brain Sex Theory of Transgender Developement“. Tato teorie říká, že naše mozky nás předurčují k mužskému nebo ženskému chování a vlastnostem. Avšak někdy pohlaví našeho mozku neodpovídá našemu biologickému pohlaví. Pokud je tomu tak, pak zastánci této teorie věří, že to, co si dotyčný nebo dotyčná o sobě myslí, by mělo převážit, co Bůh zjevil skrz jeho či její biologické pohlaví. A proto mi tito rodiče napsali: „Rozhodl jste se, bez jakékoli opory v Písmu, že při určování pohlaví a genderu dáte přednost anatomii pohlavních orgánů před strukturou a funkcí mozku.“ Tito lidé zcela přijali teorii o mozkovém pohlaví.
Zde bych se chtěl na chvíli zastavit a vyzvat posluchače: Přečtěte si, co o těchto věcech říkají skutečné lékařské autority. Lékaři a vědci totiž nevědí, proč někteří lidé zažívají rozporuplné genderové pocity. Je zde mnoho různých teorií, ale v této věci neexistuje žádný vědecký konsensus. Existují teorie, které rozdělují vrozené aspekty a vlivy výchovy (nature vs nurture), ale nepanuje zde žádná všeobecná vědecká shoda. Teorie o mozkovém pohlaví (brain sex theory) je jen jednou z mnoha teorií, ale přesto ji dnes slyšíme stále častěji. Důvod je ten, že pokud se podaří, aby něco vypadalo jako vrozené a přirozené, pak se to lidem zdá i správné.
V populární kultuře o mozkovém pohlaví slyšíme více a více a lidé v našich sborech to slyší také. Je jim opakovaně řečeno, že struktura mozku, nikoli anatomie pohlavních orgánů, určuje gender a pohlaví člověka. A mnozí křesťané tomu opravdu začínají věřit. Ale všimněte si, co říká Gn 1, 27 – 28 a jaké z toho plynou důsledky. Ve verši 28 Bible říká:
A Bůh jim požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi.
Všichni chápeme, co znamená této příkaz. Co tedy má Bůh na mysli, když mluví ve verši 27 o muži a ženě, jestliže jejich úkol (v. 28) je plodit a rozmnožovat se? Když Bůh mluví v Gn 1, 27 o muži a ženě, odkazuje na jejich odlišnou strukturu mozku? Nebo se kategorie muž a žena týká rozdílu v rozmnožovacích soustavách muže a ženy? Známe odpověď na tuto otázku, nerozmnožujeme se přece svými mozky. Ryan Anderson ve své knize o transgenderu nazvané „When Harry Became Sally“ (parafráze na romantický film „When Harry Met Sally“, pozn. překl.) což je mimochodem úžasná kniha, píše: „Základní rozdíl mezi samcem a samicí každého živočišného je dán tělesnými rozdíly v jejich rozmnožovací soustavě.“ Tento rozdíl se odráží jak v přírodě, tak i v Mojžíšově Biblickém popisu stvoření.
Můžeme tedy říci, že pokud tělo říká „muž“, ale mozek říká „žena“, je to mozek, který se mýlí. V padlém světě se silnými noetickými důsledky hříchu (omezení a pokřivení naší schopnosti poznávat realitu, pozn. překl.) nás nemusí překvapovat, že to, co si o sobě myslíme, může být často hluboce chybné. A to se jistě týká i transgenderové zkušenosti. Rozdíl mezi mužem a ženou je především biologický a má co do činění s tělesnými rozmnožovacími soustavami, nikoli s rozdíly ve struktuře mozku.
Pokud je toto pravda, pak to má zásadní důsledky pro způsob, jakým máme sloužit evangeliem lidem, pokud je trápí pocity zmatené pohlavní identity. Znamená to, že jim můžete říct na základě autority Božího slova, že jejich tělo jim nelže. Mužskost nebo ženskost člověka není sociálním konstruktem nebo otázkou sebepojetí, ale je určeno Bohem. Pohlaví není něco, co je přiřazeno člověku při narození, ale něco, co je Bohem zjeveno ve zvláštní stavbě mužského a ženského těla. Svět tvrdí genderově zmateným lidem, že jestliže vnímají, že jejich genderová identita neodpovídá jejich tělesné identitě, pak mysl má mít přednost před tělem. Svět jim říká, aby podnikli kroky k tomu, jak přizpůsobit svoje tělo genderově zmatené mysli, spíše než jak přizpůsobit svoji genderově zmatenou mysl tomu, co je jasně zjeveno v jejich těle.
Je to zcela naopak, než by tomu mělo být. Pokud to znamená oblékat tělo do oblečení spojeného s opačným pohlavím, tak hurá do toho. Pokud to znamená přetvoření těla amputací zdravých pohlavních orgánů, tak hurá do toho. Padlá mysl tak přebíjí Stvořitelovo dílo zjevené v těle. To, co Bůh zjevil o mužskosti a ženskosti skrze tělo, může a musí být odloženo stranou. To je důsledek přístupu, který radí svět. Tato lež je přesně tím, na co musíme lidi připravit. Měli by být schopni jí čelit, tím, že je odkážeme do Písma a k jejich přirozenosti, kterou jim Bůh dal. Písmo i příroda společně učí, že rozdíl mezi mužem a ženou je především biologický a že je daný stavbou tělesných rozmnožovacích soustav.
2 Rozdíl mezi mužem a ženou je sociální
K této kapitole si přečteme Gn 2, 18; 21 – 25:
I řekl Hospodin Bůh: „Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou.“… I uvedl Hospodin Bůh na člověka mrákotu, až usnul. Vzal jedno z jeho žeber a uzavřel to místo masem. A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k němu. Člověk zvolal: „Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest.“ Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem. Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se.
Základní biologické rozdíly mezi mužem a ženou jsou většině lidí jasné, ale ne vždy jsou stejně jasné i sociální role, které z těchto biologických rozdílů vyplývají. Dokonce jsou tyto rozdíly v současné kultuře hlasitě odmítány. Ale přesto zjevení Písma jasně ukazuje na sociální rozdíly mezi mužem a ženou v rámci manželského svazku. Výše uvedený text ukazuje, že jak sexuální (biologická) tak i genderová (sociální) komplementarita jsou vložené do původního Božího stvoření.
Abychom pochopili rozdíl o kterém zde hovoříme, musíme rozumět tomu, jak dnes lidé rozlišují mezi pohlavím a genderem. Někdy se v běžné mluvě používají slova pohlaví a gender jako synonyma. Rozlišení těchto pojmů je poměrně nové, nicméně existuje, ať se nám líbí nebo ne. Slovo pohlaví hovoří o biologické organizaci těla pro reprodukci. Naproti tomu gender je označení pro sociální projevy biologického pohlaví daného jedince. Pohlaví je tedy fyzická a tělesná realita, zatímco gender je sociální a kulturní záležitost. Duch doby nám říká, že vztah mezi pohlavím a gendrem je pouze věcí společenských zvyklostí a že to v žádném případě není podstatná věc. Říká nám, že gender je sociální konstrukt, to je soubor zvyků a chování, které se naučíme, který nemá žádný podstatný a vrozený vztah k našemu biologickému pohlaví. A proto, prý genderová identita některých lidí nedopovídá jejich tělesné pohlavní identitě.
Je třeba si ale položit tuto otázku: Je toto v souladu s učením Písma? A učí nás to také příroda? Odpověď na obě otázky je ne. Pokud si všimneme verše 18, slovo pomoc ve vztahu k Adamovi zde označuje sociální roli pro Evu v rámci jejího svazku s Adamem. Tato role je neoddělitelně spojená s jejím biologickým pohlavím. Adamovo stvoření časově před Evou ukazuje sociální roli v rámci jeho vztahu s Evou a tuto roli opět nelze oddělit od jeho pohlaví. Adam má být vedoucím, ochráncem a tím, kdo zabezpečuje rodinu. Tyto sociální role v rámci manželského svazku nejsou pouze záležitostí stvoření, ale jsou také přikázány v Písmu. 1K 11, 3; 8-9
Rád bych, abyste si uvědomili, že hlavou každého muže je Kristus, hlavou ženy muž a hlavou Krista je Bůh…. Vždyť muž není z ženy, nýbrž žena z muže. Muž přece nebyl stvořen pro ženu, ale žena pro muže.
Co zde Pavel dělá? Čte Bibli, knihu Genesis. Říká, muž je hlavou ženy, Proč? Protože muž nebyl stvořen z ženy, ale žena z muže. Ani nebyl muž stvořen pro ženu, ale žena pro muže. Pavel bere svoje základy pro chápání podstaty manželství z první a druhé kapitoly knihy Genesis a my bychom měli dělat totéž. Pak jasně uvidíme, že existují rozdílné sociální role muže a ženy v rámci manželského svazku.
Někteří lidé namítnou, že toto jsou principy týkající se pouze manželství a nikoli každého muže a ženy bez ohledu na jejich rodinný stav. To je částečně pravda, ale pouze částečně. Role hlavy a pomocníka jsou povinnosti, které se skutečně týkají manželství. Ale existují také vrozené dispozice (předpoklady) muže a ženy dané stvořením, které je činí schopnými a vhodnými právě pro tyto dané role. Jinými slovy, muž a žena jsou uzpůsobeni k Božím stvořitelským záměrům. Není to náhoda, že ženy, které rodí a kojí děti, k tomu mají uzpůsobenou stavbu těla. Mateřství je tak sociální projev fyzické reality. Existují také vrozené rozdíly mezi temperamentem a vlastnostmi malých chlapců a děvčat. A tyto rozdíly mají sociální důsledky. Měly by být pozitivně přijímány, nikoli potlačovány nebo ignorovány jako pouhý sociální konstrukt.
Bůh stvořil tento svět tak, že existuje závazné a posvátné spojení mezi biologickým pohlavím a genderovou identitou. Všimněte si, že sociální role prvního muže a první ženy byly neoddělitelně spojeny s jejich biologickým pohlavím. Muž nemůže být pomocník. Je označen jako muž, protože byl stvořen jako muž a proto je také vedoucím v manželském vztahu. Nový zákon dále zjevuje, že tyto role nejsou pouze popisem prvního manželství, ale jsou také normou pro každé následující manželství. Jak poznáme, která osoba má plnit jakou genderovou roli? Poznáme to podle jejího biologického pohlaví. Společenské role jsou spojeny s biologickým pohlavím. Toto vše předpokládá závazné spojení mezi biologickým pohlavím a sociálními rolemi stvořenými pro toto pohlaví. Také to předpokládá, že muž chápe sebe sama jako muže a žena chápe sebe samu jako ženu. Pokud někdo plně přijme genderovou identitu v rozporu se svojí tělesnou identitou, pak násilím roztrhává na dva kusy něco, co Bůh spojil v jedno.
Mužské tělo by mělo být spojeno s mužským sebepojetím a ženské tělo s ženským sebepojetím. Takto Bůh stvořil prvního muže a první ženu. A takto stvořil nás všechny. Platí to přesto, že v padlém světě někteří lidé cítí, že je toto spojení poškozeno. Rozhodně nepopírám, že v padlém světě se někteří lidé cítí velmi rozporuplně ve vztahu k sobě samým. Nepopírám, že toto existuje a že to způsobuje velkou bolest. Jsem přesvědčený, že tito lidé potřebují pomoc a že máme být po jejich boku a pomáhat jim. Víme, že v padlém světě může být a někdy je toto spojení mezi tělesným pohlavím a prožívanou pohlavní identitou u některých lidí poškozeno. A pokud k tomu dojde, víme, že Bůh se snaží obnovit toto spojení v novém stvoření. Věřím, že v novém stvoření nebude žádná transgenderová identita. Muži budou vědět, že jsou muži, ženy budou vědět, že jsou ženy, i když v budoucím věku už nebude žádné manželství.
3 Rozdíl mezi mužem a ženou je dobrý
Nyní bych chtěl poukázat na text 1 Tm 4, 1 – 5:
Duch výslovně praví, že v posledních dobách někteří odpadnou od víry a přidrží se těch, kteří svádějí démonskými naukami, jsou pokrytci, lháři a mají vypálen cejch na vlastním svědomí. Zakazují lidem ženit se a jíst pokrmy, které Bůh stvořil, aby je s děkováním požívali ti, kdo věří a kdo poznali pravdu. Neboť všechno, co Bůh stvořil, je dobré a nemá se zavrhovat nic, co se přijímá s díkůvzdáním.Vždyť je to posvěceno Božím slovem a modlitbou.
I v tomto textu apoštol Pavel reflektuje příběh stvoření. Stojí zde proti jakýmsi falešným učitelům v Efezu, kteří říkali, že manželství a jídlo jsou špatné. Takže bychom se měli podle nich měli vyvarovat určitých druhů jídla a také se vyvarovat manželství. Pavel říká: Neposlouchejte je, ale poslouchejte Bibli. A pak Bibli otevírá a ukazuje na Gn 1: co Bůh stvořil, je dobré. Zatímco falešní učitelé tvrdili, že manželství a jídlo jsou špatné, Pavel říká: Ne, Bible říká, že vše stvořené Bohem je dobré. To znamená, že Pavel mluví o manželství a také mluví o mužských a ženských tělech v manželství. I ta jsou dobrá. Odkud má Pavel myšlenku, že vše, co Bůh stvořil, je dobré? Samozřejmě z první kapitoly knihy Genesis: I viděl Bůh, že že je to dobré. A po stvoření člověka dokonce Bůh říká, že je stvoření velmi dobré.
Pavel tedy potvrzuje, co bylo pravdou o stvoření muže a ženy před pádem, a protože to platilo před pádem, je to pravda i po Pádu. To znamená, že i když dobrý Boží plán ve stvoření může být a je poznamenán pádem a hříchem, přesto není Boží stvořitelský záměr pádem a hříchem vymazán. Pro nás to znamená, že máme oceňovat rozdíly mezi mužem a ženou v tomto padlém světě stejně, jako Bůh oceňuje rozdíly mezi mužem a ženou při stvoření. Jestliže Bůh říká, že něco je dobré, my přece nemůžeme tvrdit, že je to špatné.
To se zdá být poměrně jasné. Kdo by mohl zpochybňovat dobrotu Božího stvoření? Přesto se i v rámci evangelikálního hnutí objevují hlasy, které se ptají, jestli je naše rozlišování mezi muži a ženami opravdu dobrá věc. Uvedu jeden příklad: Megan K. DeFranza ve své knize Sex Difference in Christian Theology uvádí, že existence intersexuálních osob zpochybňuje binární rozlišení na muže a ženy v Gn 1 a 2. Autorka tvrdí, že Adam s Evou jsou zárodkem lidské rozmanitosti, ale nejsou paradigmatem lidské rozmanitosti. To znamená, že Adam a Eva sice mohou představovat dvě jasná binární pohlaví, ale tato dvě pohlaví by neměla být považována za jediné dvě možnosti. Autorka tvrdí, že v novém stvoření budou zahrnuti muži, ženy a také ostatní, kteří jsou více než muži a ženy. Její přístup nezpochybňuje jenom dvojí pohlaví muže a ženy, ale zpochybňuje také to, že dvojice pohlaví je dobrá.
Tato autorka publikovala svoje práce v rámci Evangelikální teologické společnosti (Evangelical Theological Society). Je takový pohled v souladu s Písmem? Jsem přesvědčen, že ne. Jestliže vše, co Bůh stvořil, je dobré, pak také rozdíl mezi mužem a ženou je dobrý, protože sám Bůh vytvořil tento rozdíl. Binární pohlaví ve skutečnosti je paradigmatem lidské rozdílnosti, ne pouhým předchůdcem všech dalších možných druhů rozdílnosti. Naše pastorační rada genderově zmatenému dítěti nebo dospělému musí vždy být pro jejich dobro a jejich prospěch. A jejich dobro a prospěch je definováno tím, co říká Bůh, ne LGBT propaganda. Ta se snaží zničit Boží plán skrze destruktivní hormonální léčby a takzvané operativní změny pohlaví.
Loni na jaře napsal lékař Michael (?) recenzi na knihu o 17leté transgenderové hvězdě z jedné americké reality show. Jde o nezletilé dítě, které zde nechci jmenovat, ale pravděpodobně znáte jeho jméno z televize. Doktor (?) ve své recenzi upozorňuje na některé nepřesnosti v knize ohledně transgenderové zkušenosti a v jedné části svojí recenze mluví o operativní změně pohlaví, o které toto nezletilé dítě uvažuje. Uvědomte si, že toto dítě už dostává léky, které blokují rozvoj puberty. Jeho růst už je zastaven a pravděpodobně už je na celý život neplodný. Toto dítě trpí depresemi, nicméně s podporou rodičů a tzv. poskytovatelů zdravotní péče se nyní seznamuje s život proměňující operací. Přečtu vám kousek z recenze a pokusím se to číst citlivým způsobem. Takto vypadá operace, o které toto dítě uvažuje jako o řešení svojí genderové dysforie: „Obvyklá operace, která mění muže na transženu, zahrnuje rozříznutí mužského pohlavního údu. Jeho kůže se obrátí naruby a vloží se do chirurgicky vytvořené dutiny v těle, aby byl vytvořen falešný ženský orgán. Po operaci se do nové dutiny musí umístit speciální vložka, aby se umělý ženský orgán nezničil, protože tělo ho považuje za zranění. Pokud není dutina udržována, tak se zacelí. Ale toto dítě má jeden problém. Protože má malý mužský pohlavní orgán v důsledku blokátorů puberty, má málo kůže na vystlání falešného ženského orgánu, který se budou snažit vytvořit. Možnost je odebrat část střeva a použít ji spolu s kůží z mužského orgánu na vytvoření falešného ženského orgánu. V jedné epizodě tomuto dítě nabízejí dvě různé operace. Jedna operace na vytvoření falešného ženského orgánu a druhá operace o dva měsíce později na vytvoření další části falešného ženského orgánu. Potřeba dvou operací namísto jedné je dána užíváním blokátorů puberty.“
Pokud jste si mysleli, že duch Moleka zemřel na starověkém Blízkém východě, zamyslete se znovu. Zde máme rodiče a zdravotníky, kteří předepisují amputaci zdravých částí těla nezletilého dítěte ve službě ideologie, která je zcela odcizena přírodě i biblickému zjevení. A dělají to s prohlášením, že je to dobré pro dítě. Posuďte sami, co je dobré: Přizpůsobit nemocnou mysl zdravému tělu, nebo přizpůsobit zdravé tělo nemocné mysli pomocí operativního zmrzačení? Lže tomuto dítěti jeho tělo o jeho genderové identitě? Anebo mu o jeho genderové identitě lže jeho mysl? Tato okolnost mě opravdu trápí, protože genderové proměny se v současné době posouvajíce stále více do dětského věku. Malým dětem, které zažívají genderově zmatené pocity, byste před dvaceti lety řekli: “Miláčku, já vím, že se cítíš jako kluk, ale Bůh tě stvořil jako holčičku.” A snažili byste se toto potvrdit dalším vyučováním. Ale to se už dnes nedělá. Zavezete dítě do genderové kliniky nebo nasadíte blokátory puberty, abyste oddálili pubertu a aby mohla být později lépe provedena operativní změna pohlaví, až bude dítě starší. Toto má mnoho různých vedlejších účinků, například na hustotu kostí. Nikdo dnes všechny vedlejší účinky nezná, jde v podstatě o experimenty na dětech.
Možná jste viděli vydání časopisu National Geographic, které vyšlo před několika lety na téma transgenderu. Je v něm obrázek asi 14letého chlapce bez trička, který drží skateboard. Když se podíváte blíže, uvidíte dvě jizvy pod prsními svaly. Toto je dítě, kterému byla provedena dvojitá mastektomie (odstranění prsů). To není jediný příklad. Uvědomme si, že se díváme na časopis National Geographic. Je to dívka se sundaným tričkem, která byla chirurgicky zmrzačena a my si máme myslet, že toto je dnes normální věc. My bychom ale měli naopak říct, že to, co udělali tomuto dítěti, je zlo. Někdo měl přijít a říct jasné ne. Láska měla pohnout někoho, aby přišel a řekl ne.
A šílené na tom je, že takové počínání je nevědecké. Věděli jste, že podle studií u 80 – 90 procent dětí, které udávají pocity genderového zmatku, tyto pocity v pubertě samy zmizí bez jakéhokoli zásahu zvenčí? Ale dnes, místo abychom toto umožnili, umístíme dítě do genderové kliniky a nasadíme blokátory puberty. Říkáme dětem, aby se oblékali do šatů opačného pohlaví a přijali tuto identitu. Takový zmatek přinese do budoucna katastrofu. Budeme sklízet hořké ovoce a potřebujeme být připraveni pomoci těmto lidem. Stále větší počet lidí bude vstupovat do dospělosti s depresí, protože vysoké procento těch, kdo podstupující operaci, stále prožívá depresi i po úspěšné operaci. Protože to nejsou jejich těla, co je poškozeno. Když k vám rodiče ve vašem sboru přijdou nešťastní, protože jejich dítě prožívá genderový zmatek, víte, co jim řeknete? Budete mít jasné a pevné přesvědčení, abyste stáli proti duši ničící propagandě, která jim radí blokovat pubertu jejich dítěte a nebo dokoce dát své dítě pod nůž?
Pokud máte být věrným služebníkem našeho krále Ježíše, musíte mít jasné a pevné přesvědčení, abyste obstáli v takové chvíli. Uděláte to, protože tyto lidi milujete a chcete to, co je dobré pro ně i pro jejich dítě. Chce snad někdo, aby jeho dítě prožívalo genderový zmatek a deprese? Naopak, chceme takovým dětem ulevit. Ale chceme to udělat takovým způsobem, o kterém Bůh říká, že je dobrý. Pokud tyto lidi skutečně milujete, pak láska se vždy raduje z pravdy (1K 13). Pokud milujete tyto rodiče a jejich dítě, budete se s nimi trápit a plakat nad jejich bolestí a pak je nasměrujete na cestu svatosti a uzdravení. To znamená, že budete vždy povzbuzovat ty, kdo takto trpí, aby řešili své utrpení a konflikty způsobem, který potvrzuje a oslavuje biologické pohlaví, ne způsobem, který se ho snaží zničit. Mimochodem, i když tyto děti užívají blokátory puberty, hormonální terapie a podstoupí operativní změny pohlaví, víte, co se stane po tom všem? Pokud je to žena, stále má chromozomy XX; pokud je to muž, stále má chromozomy XY. Nestanou se nikdy plodnými po přeoperování na opačné pohlaví, pouze sterilizují svoje vlastní pohlaví.
Jestli byla někdy potřeba zaujmout jasné a rozhodné stanovisko v této otázce, pak je to teď. Není to výzva nejen pro ty, kdo prožívají transgenderové konflikty, ale je to výzva pro každého křesťana, který se snaží být věrný navzdory sílícím vnějším tlakům. Bibličtí křesťané už dlouho poukazují na to, že Bůh stvořil muže a ženy jako rovnocenné bytosti ke svému obrazu s jasnými, vzájemně se doplňujícími odlišnostmi. Fyzické rozdíly se vztahují k reprodukčním soustavám a s nimi souvisí i rozdíly společenské. Bůh vyhlašuje, že všechny tyto rozdíly jsou dobré. A v konečném důsledku jenom to, co Bůh vyhlašuje za dobré, také skutečně dobré je. I když se to padlé lidské mysli takto nejeví. To znamená, že pokud budeme ignorovat rozdíly mezi mužem a ženou, bude to pouze k naší vlastní škodě a ke škodě našich dětí. Tvrzení transgenderových aktivistů jsou v rozporu nejen s lidským dobrem, ale také s evangeliem. Pokud se zabýváme otázkami transgenderismu, nemluvíme o nějaké nedůležité věci. Nerozčilujeme kvůli nějaké z adiofor, otázce bez morálního významu. Vyhlašujeme, co to znamená být mužským a ženským nositelem Božího obrazu. Pokud tyto otázky pochopíme špatně, pak kráčíme pryč od Ježíše, nikoli blíž k Němu. A nic není důležitějšího, než toto.