Americké volby směřují k vyvrcholení a je téměř jisté, že křesťanský světonázor, který v mnoha ohledech reprezentoval Donald Trump, nebude mít na příští čtyři roky z Bílého domu zelenou. Klíčová témata pro křesťany byly potraty a přístup státu k sexuálním deviacím všeho druhu. Donald Trump, ačkoli sám s máslem rozvodů a nevěry na hlavě, v těchto otázkách stál na straně přirozeného zákona a Bible. Někteří křesťané, např. John Piper, přesto nepovažovali Trumpa za přijatelného kandidáta, s odkazem na jeho arogantní styl, vychloubání, útočnost.
Apoštol Pavel říká, že „hříchy některých lidí jsou zjevné, ještě než dojde k soudu; u jiných vyjdou najevo až na soudu“ (1 Tm 5, 24). Trump patřil do první kategorie. I tím mi byl sympatický a jeho porážky je mi líto. Je to emotivní člověk a vzbuzuje silné emoce i v druhých. Ti, kdo mu fandili, jsou smutní. Emoce ale časem odezní, a co bude dál?
Demografie se nemýlí
Zatím nejzajímavější analýzu současné situace v Americe jsem slyšel od našeho velvyslance v USA Hynka Kmoníčka v rozhovoru s naším předním novinářem (a LGBT+ aktivistou) V. Vokálem. Velvyslanec s nadhledem hovoří o minulosti, přítomnosti a budoucnosti Ameriky, kde se už za několik let stanou běloši menšinou. Budoucnost Spojených států je podle velvyslance hispánská. Demografie je neúprosná, čísla hovoří jasně. Vypadá to, že o osudech národů více než co jiného rozhodují jejich teoretické a praktické postoje k reprodukčním otázkám. Kdo bude mít víc dětí, ten prostě vyhraje. Je už jisté, že potomci evropských přistěhovalců to v USA nebudou.
Prezident Trump se stal výrazným bojovníkem proti potratům. Neměl v tom mezi americkými prezidenty sobě rovného. Jeho vlastní názor se v této věci vyvíjel. Myslím, že Bůh pracoval na jeho svědomí a otevíral mu postupně oči: „Královo srdce je v Hospodinových rukou jako vodní toky; nakloní je, kam se mu zlíbí.“ (Př 21, 1) „Král“ Trump chápal, že potraty jeho lid ničí víc, než co jiného.
Krvavý balíček
Potrat je součást „dárkového balíčku“, který nám zanechala sexuální revoluce. Společně s antikoncepcí zajišťují potraty požadavek, aby reprodukční funkce sexu byla oddělena od funkce rekreační a komunikační. To je velká lež, kterou nám ďábel doslova zaslepil oči. Zdravý postoj k sexualitě totiž stojí na třech pilířích: je to způsob, jak se lidé množí (funkce reprodukční), je to zábava (funkce rekreační) a buduje se jím hluboký vztah mezi dvěma lidmi (funkce komunikační). Tyto funkce se harmonicky a společně naplňují jen a pouze v monogamním, věrném a pevném vztahu jednoho muže a jedné ženy, pro který máme název manželství. Pokud jednu z těchto tří nožiček sexuální trojnožky uříznete, čeká vás tvrdý pád. To je žel situace Ameriky, a to je situace i naše.
Nechali jsme si nalhat, že sex může být nevinná zábava. Nemůže. Vznikají při něm děti a vytváří se pevná, celoživotní pouta mezi dvěma lidmi. Dovolili jsme pohlavní styk patnáctiletým dětem, které ještě nemůžou řídit auto a pít alkohol. Ale sex dle zákona provozovat můžou. Žáci devátého ročníku základní školy mohou legálně zplodit dítě, třeba na školním výletě, a nikdo jim nemůže nic říct. Možná tím ani neporuší školní řád. Zbláznili jsme se úplně, nebo jenom trošku? Jak je to možné? Jak se budou děti starat o případného potomka? Nemusejí, máme totiž „hormonálku“ a potraty. (Anebo, v tom lepším případě, adopci…)
Je potrat horší, než jiné hříchy?
Proč tolik lidí, například bývalá ředitelka potratové kliniky Abby Johnson, považovalo potraty za hlavní téma voleb v USA? Není to přehnané a tunelové vidění? Je potrat opravdu tak zásadní otázka? Myslím, že je.
Ano, máme kolem sebe (a v sobě) spoustu zlořádů. Krádeže, podvody, lži, násilí… můžete pokračovat. Jenže na rozdíl od potratu nikdo netvrdí, že něco z toho je dobré. Neexistuje právo na krádež ani právo na podvod. (Je pravda, že u soudu můžete beztrestně lhát ve své obhajobě, ale nesmíte křivě obvinit jiného.)
Žádný zloděj ani podvodník nestaví svou obhajobu na tom, že krádež nebo podvod je v pořádku. Obvykle se zločinec hájí tím, že on vlastně nekradl a nepodváděl, nebo že je to normální a že to dělají všichni, viz okřídlený výrok „Všeci kradnů.“ Ale nikdo neřekne, že krást a podvádět je přece v pořádku, že je to lidské právo a svoboda, a že byste to měli konečně vzít na vědomí. Nezaznamenal jsem dodnes žádný pochod za právo krást, za právo podvádět nebo za právo lhát.
(Ale historie i toto zná. Právo krást za určitých okolností obhajoval komunismus – sebrat fabriku bohatému továrníkovi není v očích komunisty krádež. Dnes jsme už jinde, soukromé vlastnictví je nedotknutelné. Každý režim, který se odvrací od Boha, má asi své legální hříchy…)
Potrat je náš dnešní institucionalizovaný hřích. Zlo jsme nazvali dobrem a z hříchu jsme udělali právo. To je skutečný národní průšvih, protože: „Běda těm, kdo říkají zlu dobro a dobru zlo, kdo vydávají tmu za světlo a světlo za tmu, kdo vydávají hořké za sladké a sladké za hořké!“ (Iz 5, 20) To je cesta, která nemá dobrou budoucnost.
Komunistickou revoluci jsme zavrhli, ale stále je s námi revoluce sexuální. Abychom mohli dostát jejím ideálům, potřebujeme, aby ženy mohly zabíjet své nechtěné děti. Právě nechtěná miminka jsou totiž důkazem, že slíbená sexuální svoboda nefunguje. Ejhle – sex má následky! To jsme vám zapomněli říct?
Legální potrat je skutečná národní tragédie. Hříchů máme spousty; některé odsuzujeme, některé tolerujeme, některým se smějeme. Na málokterý ale máme právo ze zákona. Vlastně několik jich je, a prakticky všechny se nějak týkají lidské sexuality. To není náhoda. Jsme děti sexuální revoluce. Právě toto je Achillova pata naší (i Americké) společnosti. Šíp už je nasazený na tětivu a luk je napjatý.
Náboženství zdraví
Dnes se celé národy podřizují požadavkům na ochranu lidského života v rámci boje proti infekci Covid. Jsme ochotni ohrozit celé segmenty společnosti, jako jsou drobní živnostníci, umělci, maloobchod nebo školství. (Nadnárodní obchodní řetězce, farmaceutické firmy a ajťáci se naopak nehorázně napakují.) Riskujeme hluboký rozvrat státních financí. Volíme momentální úlevu na úkor dlouhodobého prospěchu. Lékaři nás dojímají příběhy o tom, že nechtějí rozhodovat, jestli dají plicní ventilátor babičce A nebo babičce B. A přitom obě babičky shodně tvrdí, že už si své odžily, že jsou na smrt připravené a že chtějí být hlavně se svými blízkými.
Vládu nad zemí předávají demokraticky zvolené vlády lékařům a epidemiologům. To není dobře. Nakládáme na ně břemeno, které mají nést politici. Každý expert vidí především svůj obor, ale na řízení státu není expert nikdo. Rozhodovat o tom mají politici, které si na to lidé najali. Místo toho jsme lékaře povýšili do role nadlidí, kteří mají řídit naše životy. Je to vlastně logické, protože jsme společnost, která věří pouze na fyzický život. Po smrti je konec, tma. Zdraví je pro nás nejvyšší hodnota, je to náš „bůh“. Lékaři jsou cosi jako naši kněží, kteří nám zjednávají jeho přízeň.
Často se říká, že náboženství dneška jsou peníze. Není to tak. Covid ukázal, že naším skutečným náboženstvím je zdraví. Lékař dnes drží „klíče království nebeského“ v ateistické společnosti. V mnoha ohledech řídí náš život a provází nás od první nádechu do posledního výdechu. I teď slyšíme, jak za nás naši hrdinní zdravotníci statečně stojí „v první linii“. Dostávají gloriolu světců. Říct něco proti lékařům? Nemyslitelné. Myslím, že to už mnohé z nich otravuje a že mnozí tuto svatou, kněžskou roli ani hrát nechtějí. Chtějí prostě dělat dobře svou práci, která je pro společnost stejně užitečná, jako každá jiná poctivá práce. Všichni stojíme v první linii. Přestaňme uctívat chudáky doktory, jako by byli pány života a smrti. 100 % jejich pacientů jim zatím zemřelo. Dělají, co můžou, ale smrt vítězí v poměru asi 10 000 000 000 : 0. Všiml si toho někdo?
Miminka a důchodci
Když srovnáme náš postoj k nenarozeným miminkům a seniorům, nabízí se otázka, proč lékaři obecně nemají problém aktivně zabít zdravé dítě v lůně mladé maminky, ale pasivně nechat zemřít starého člověka s Covidem je pro ně problém? Logika přece velí pravý opak a evoluční pohled na život, který dnes většinu lékařů zastává, taktéž. Průměrný věk zemřelých na Covid je u nás podle ministra zdravotnictví 70 let. Máme opravdu tak rádi naše seniory? Proč ale potom praskají domovy důchodců ve švech? Vážíme si šedin víc, než miminek? Nemyslím.
Možná je to prosté. U potratu totiž není, kdo by si stěžoval: Maminka to chce, tatínek dělá, že se ho to netýká, tchýně to chce, tchán mlčí, a dítě – to ještě mluvit neumí. Šup, šup, a během pár minut je z něj hromádka krvavé tkáně v koši. Není tu žalobce, není, kdo by si stěžoval, všichni jsou „spokojení“, zvlášť když ještě cinkne mince do nemocniční kasičky.
Pokud ale na oddělení vedle zemře na Covid osmdesátiletý dědeček bez ventilátoru, rozzuřené příbuzenstvo bude na lékaře štěkat, psát stížnosti a žaloby. To samé příbuzenstvo, které dědu šouplo do nemocnice nebo důchoďáku, místo aby si ho vzali umřít domů, jak by si sám přál. Stížnosti a žaloby, to přece nikdo z lékařů, ředitelů nemocnic a politiků nechce. A o tom to asi celé je. Nebo se pletu?
Kde není žalobce, není soudce…opravdu?
Vláda Joe Bidena bude tvrdě bojovat s Covidem, a stejně tvrdě bude prosazovat právo žen zabíjet své nenarozené děti. Trump to viděl opačně, a americký volič si vybral: Budeme se zoufale, často marně a za cenu masivních ekonomických ztrát, pokoušet ochránit životy lidí, kteří možná přijdou o své poslední měsíce a roky, a přitom budeme aktivně zabíjet zdravé nenarozené děti, které mají před sebou celá desetiletí produktivního života. Proč? Protože nenarozené děti se nesoudí, nedemonstrují v ulicích a nehlasují ve volbách.
„Kde není žalobce, není soudce.“ Tak zní staré pořekadlo justičních praktiků. Z hlediska světské spravedlnosti totiž nezáleží ani tak na tom, co jsi spáchal, ale komu jsi přitom šlápl na kuří oko. Kdo se bude bránit? Koho právo jsi pošlapal? Koho jsi naštval? Kdo po tobě půjde? Poškozený, jeho blízcí, stát?
Otázka proto zní, komu vlastně vadí potraty. Je vůbec někdo takový? Zdá se, že kromě několika amerických evangelikálů a hrstce katolických aktivistů asi nikomu. Naše protestantské církve jsou tak moudré a milující, že ponechávají svým lidem „svobodu svědomí“. Nehodí se vám do rodiny třetí dítě? Je tu riziko vrozené vady? Snížila by se vaše životní úroveň? Pomodlete se, a hurá na potrat. Podle šetření dr. Hamplové z roku 2017 si pouze 33 % českých evangelikálů myslí, že potrat při riziku vrozené vady je špatný, a pouze 75 % si myslí, že potrat ze sociálních důvodů je špatný. Páni kazatelé, můžete si gratulovat.
Není pravda, že němé výkřiky zabíjených miminek nikdo neslyší. Slyší, a není to žádný nýmand. Raději mít proti sobě zástupy právníků, než Jeho. „Otec sirotků, obhájce vdov je Bůh v obydlí svém svatém.“ (Ž 68, 6) On sám se zastává těch zapomenutých a přehlížených. Být na Boží straně znamená mít stejný postoj, jako On. (Jk 1, 27). Být proti němu, to není legrace. Sebevědomé provolání „God bless America“ ani malá česká modlitbička to určitě nespraví. Pokořme se, změňme svoje postoje, napravme svoje zkažené cesty. Bůh je ochotný odpustit naše hříchy a naše zasloužené prokletí změnit na milostivé požehnání. Může nám odpustit, protože Ježíš zaplatil svou krví i za hřích zabíjení nejmenších.
VŠ 7.11.2020