Walt Heyer

Moje operativně vytvořená pohlavní identita byla hřích; vykoupení v Ježíši Kristu mi zachránilo život.

Křesťanské psychologické poradenství se dnes nachází v nebezpečí, že přijme světskou ideologii, která mě samotného na dlouhé roky uvěznila ve falešné genderové identitě. Terapeuti, kteří potvrzují pokřivené myšlení svých klientů, ve výsledu popírají, že Bůh má moc vykoupit a obnovit lidské životy.

Můj příběh nabízí pohled člověka zevnitř. Je varováním pro církev, aby si dala pozor na sekulární ideologii, která do ni proniká. Jestliže zůstane bez povšimnutí, tato ideologie podkope jedinečnou a životně důležitou zvěst o naději a vykoupení.

Můj příběh

Můj genderový zmatek začal, když mi byly čtyři roky. Babička mi ušila fialové dívčí šaty a říkala, že jako holčička vypadám moc roztomile. Dozvěděl se o tom můj dospívající strýc. Byl bezcitný a škádlil mě. Nakonec mě začal i osahávat na intimních místech. V průběhu dětství jsem pak prožíval stále se prohlubující nespokojenost se svým pohlavím.

Později jsem se oženil, vychoval jsem dvě děti a měl jsem úspěšnou pracovní kariéru. Moje touha být ženou ale zůstávala a dokonce se stupňovala. Vždy, když jsem měl příležitost, převlékal jsem se do ženských šatů. Také jsem hodně pil.

Když mi bylo 39, vyhledal jsem pomoc u předního odborníka na genderové problémy, Dr. Paula Walkera. Už po dvou sezeních potvrdil mojí touhu být ženou jako legitimní a doporučil mi užívání ženských hormonů a operativní změnu pohlaví.  Ve věku 42 let jsem tuto tak zvanou „změnu pohlaví“ podstoupil. Nikdo z lékařů, se kterými jsem se setkal, nevyjádřil žádnou námitku byl proti této operaci.  Po zákroku jsem začal žít jako žena jménem Laura Jensen.

Po určité době mě ale moje nová osobnost přestala uspokojovat. Rozpadlo se mi manželství a ztratil jsem svoji dobrou práci. Upadl jsem do hlubokých depresí a trápily mě myšlenky na sebevraždu. Spojil jsem se s jedním známým křesťanským poradcem, se kterým jsem se setkal už o několik let dříve. Jmenoval se dr. Dennis Guernsey a pracoval na Fullerově semináři v Pasadeně v Kalifornii. Po několika návštěvách mi tento vysoce uznávaný křesťanský poradce řekl: „Je čas požehnat Lauře.“ Bůh podle něj měl požehnat mojí ženské identitě.

Tento jednoznačný souhlas dr. Guernseye s mým falešným ženským pohlavím byl chybou. On se díky tomu sice mohl cítit lépe, ale mně to z dlouhodobého hlediska vůbec nepomohlo.

Ani světský genderový specialista dr. Walker, který mi schválil operaci, ani křesťanský psycholog dr. Guernesey, nebyli schopní nebo ochotní pomoct mi, abych pochopil, že můj genderový zmatek měl kořeny ve zneužívání, které jsem zažil jako dítě. Operace a hormony nebyly vůbec potřeba. Oba odborníci mě podporovali na mé cestě za falešnou změnou pohlaví, zatímco já jsem potřeboval slyšet jasnou pravdu: Z medicínského, biologického a vědeckého hlediska není možné, aby jakýkoli člověk změnil svoje pohlaví.

Nejdřív léčba, potom Ježíš

Snažil jsem se ze všech sil, aby můj nový život v podobě Laury Jensen fungoval. Pití to ale komplikovalo. Moje první pokusy abstinovat a účastnit se setkání Anonymních alkoholiků neměly dlouhého trvání. Brzy jsem začal pít znovu. Díky zásahu jednoho psychologa jsem zahájil léčbu v křesťanském pobytovém centru pro ženy. Nakonec jsem tam strávil čtyři měsíce a ukázalo se, že to byl začátek mé cesty ke znovu nalezení svého ztraceného života.

Začal jsem tehdy chodit do jednoho křesťanského sboru, který byl poblíž. Místní pastor, Jeff Farrar, věděl, že se mnou, trans ženou jménem Laura, která chodí do církve, se pouští do neprobádaných vod. Nikdy neuhnul od Písma, ale ani mi nemlátil Biblí o hlavu, jak to někteří křesťané občas dělají.

Pastor Farrar dělal jednu úžasnou věc – trávil se mnou čas, aby mě opravdu poznal. Jak sám napsal v mé knize Transgender’s Faith, „Často jsem Lauru zkoumal a prosil jsem Boha, aby mi dal vhled do jejího srdce. Je obrovský rozdíl mezi člověkem, který je zlomený, a mezi člověkem, který je bojovný.“  Já jsem nikdy nebyl bojovný, ani jsem netrval na tom, že Bůh mě stvořil jako „trans“. Pastor Farrar věděl, že potřebuji, aby mě někdo „povzbudil, pozvedl, jemně nasměroval k pravdě a posílil v důvěře v Pána“.  Nesnažil se modlit za to, aby trans stav zmizel, ale spíš se modlil, abych dal Pánu
nejen svoji genderovou identitu, ale celý svůj život a celou svou osobnost.

Moje hlavní priorita byla, abych zůstal střízlivý a abych postupně začal podřizovat Bohu všechny oblasti svého života. To znamenalo, že jsem se musel učit, co je dobré a co je špatné jednání, tedy co je hřích. Nikdo nechce říct nahlas, že trans život je hřích – ale je to tak. Kdykoli jednáme tak, že svým jednáním nevzdáváme čest Bohu, hřešíme. Chirurgická změna zdravých částí těla a vytvoření falešné ženské identity nepřináší Bohu čest a slávu; proto je to hřích. Jestli něco je nebo není hřích, nezávisí na tom, zda to děláme vědomě a úmyslně, nebo v blažené nevědomosti. Bible říká, že „všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy“ (Římanům 3, 23).

Dovolte mi ale vysvětlit jednu věc: činy a chování jsou hřích; pocity hřích nejsou. Pokud člověk zažívá emocionální a psychické trápení, není to hřích. Ale když přijme falešnou osobnost – začne se oblékat do šatů opačného pohlaví, brát opačné pohlavní hormony a podstoupí operaci – to hřích je.

Nejtěžší krok na mé cestě k uzdravení bylo přiznat sám sobě, a potom ostatním, že když jsem žil osm let jako Laura Jensenová, byla to lež. Skrýval jsem svou bolest za operativně vymodelovaný ženský „převlek“ a podváděl jsem tak sám sebe i svoji rodinu. Když jsem si to uvědomil, doslova mě to poznání srazilo na kolena, zoufalého a plačícího.

Když jsem byl přemožený pravdou a – ano – usvědčený ze svého hříchu, už jsem nechtěl dál žít ve vzpouře vůči Bohu, a to v žádné oblasti svého života. Toužil jsem po novém životě v Kristu Ježíši. Až tehdy, když jsem měl srdce otevřené, jsem prožil Boží moc k uzdravení, obnově a vykoupení.   

Zjistil jsem, že nejdůležitější součástí vykoupeného života bylo 1) přiznat si, že jsem žil pod falešnou identitou; 2) vyznat, že má snaha o změnu pohlaví byla hřích; 3) činit pokání, to znamená následovat Ježíše a odvrátit se od života v podobě pseudo ženy.

Co z toho plyne pro současné křesťanské poradce

Láska s pravda vedla k mému vykoupení a uzdravení. Láska bez pravdy mi ublížila. Křesťanský psychoterapeut dr. Guernsey mi sice projevoval lásku, ale tím, že potvrzoval moji falešnou identitu, jen prodloužil moje genderové trápení. Říkám si, proč mě jako křesťan nenasměroval k Ježíši? Jeho přístup také způsobil, že jsem pochyboval o svojí víře: Jestliže Bůh požehnal Lauře, proč moje původní euforie zmizela?

Pastor Jeff Farrar byl při své pastoraci také milující, ale přesto mi umožnil uvidět realitu: Byl jsem muž, který je zlomený a žije jako falešná žena. Pod vedením pastora Farrara mi projevovali lásku a podporu také ostatní lidé z jeho sboru. Opatrně mě vedli k Ježíši a k pravdě.  

V současné době mnozí křesťanští psychologové, pastoři a rodiče hledají radu u genderového odborníka dr. Marka Yarhouse.  Dr. Yarhouse je klinický psycholog, profesor na Wheaton College, vedoucí wheatonského Institutu genderové identity, badatel a autor řady publikací a recenzovaných článků (https://www.wheaton.edu/academics/faculty/mark-yarhouse/). Protože mnoho křesťanů považuje dr. Yarhouse za autoritu a odborníka, je důležité seznámit se s jeho postoji.

1. „Zvládání“ genderové dysforie

Dr. Yarhouse ve své knize Understanding Gender Dysforia říká, že genderová dysforie je záležitost duševního zdraví a že on sám se při práci se svými klienty snaží najít co nejméně invazivní metodu, jak se s dysforií vyrovnat; např. nové jméno, oblečení nebo make up, ale také hormony a operaci.

Souhlasím s tím, že genderová dysforie je otázka duševního zdraví, ale na rozdíl od dr. Yarhouse si nemyslím, že „zvládání“ a copingové strategie by měly být konečným cílem terapie. Dr. Guernsey totiž přesně tímto způsobem postupoval v mém případě. Neřešil moje skryté psychické problémy a tím jen prodloužil moje trápení.

Nabídnout klientům pouze copingové mechanismy a nezabývat se ostatními psychickými poruchami je jako přístup křesťanského poradce nedostatečné. Tento přístup také implikuje, že Bůh není schopen genderovou nespokojenost vyřešit.

2. Copingové mechanismy mohou být hříšné

Ve svém podcastu „Walking well as Pastors, Parents and Therapists“ (https://lauriekrieg.com/podcast/walking-well-as-pastors-parents-and-therapists/) Yarhouse správně říká, že pocity genderové dysforie nejsou samy o sobě hřích. Avšak copingové mechanismy, které Yarhouse doporučuje pro zvládání genderové dysforie, mohou hříchem být. Křesťanské poradenství by nemělo vést klienty k tomu, aby se věnovali crossdresingu (převlékání do oblečení opačného pohlaví), ale spíše je má směřovat k modlitbě a k Ježíši Kristu.

Já sám jsem po mnoha terapeutických rozhovorech a modlitbách nakonec dokázal vyznat, že hormonální terapie, operace a život jako opačné pohlaví byl hřích, který ubližoval mě i ostatním. Toto vyznání uvolnilo Boží moc, která proměnila můj život.

3. Mělké a světské terapeutické cíle převlečené za křesťanské poradenství

Ve stejném podcastu (odkaz viz výše) Yarhouse uvádí, že při poradenství nikdy nevede své klienty k určitým výsledkům. To ale bohužel znamená, že se svými klienty neprozkoumává, jak by mohl vypadat život, který přináší slávu Bohu. Zde jsou Yarhousova vlastní slova z podcastu:

Čas 56:00 …to neznamená, že vedete své klienty k tomu, aby naplnili vaši představu dobrého života. Bohu přinášíte slávu tím, že pomáháte klientům, aby získali hlubší vhled do toho, jak si sami uspořádají svůj život a k jakému budou směřovat cíli. Nejde o to je manipulovat nebo je získávat pro víru, ale pomoct jim pochopit, jak fungují.

(Čas 58:00) Lidé mě kritizují, protože si myslí, že bych měl při poradenství směřovat k určitým výsledkům.

Yarhouse říká, že přináší slávu Bohu tím, že pomáhá svým klientům získat „hlubší vhled to toho, jak si sami uspořádají svůj život“. Zní to jako nějaký osvícený new age „doublespeak“ (sdělení, které záměrně zakrývá, mění nebo převrací význam slov, pozn. překl.) Sebe porozumění je pro křesťanského poradce, který pracuje s člověkem s vážným genderovým problémem, opravdu velmi povrchní cíl.

4. Profesionální psycholog versus starší sboru

Yarhouse také uvádí, že když vystupuje v roli profesionálního psychologa, dává lidem jiné rady, než když je v pozici staršího sboru. Neříká ale, v čem tento rozdíl spočívá. Používá vágní výrazy jako „důvěra veřejnosti“ a „daný člověk očekává určité věci“. Yarhouse tvrdí, že podobně s námi jedná i Bůh. Zní to duchovně a profesionálně, ale je obtížné rozklíčovat, co tím ve skutečnosti Yarhouse myslí.

(Čas 58:00) Jsem starším ve sboru a tam pastoračně vedu lidi jinak, než když jsem v roli profesionálního psychologa.

(Čas 59:00) Jako veřejný psycholog vstupujete do diskrétní zóny důvěry veřejnosti, kde od vás lidé očekávají určité věci. Takovým způsobem se mnou jedná Bůh, abych dělal skutečná rozhodnutí se skutečnými důsledky. Takže nejede o to, co bych pro daného člověka chtěl já. Myslím, že takhle s námi Bůh jedná.

Naše křesťanské poslání

Církev nabízí unikátní, životně důležitou a neměnnou zprávu o naději pro všechna zlomená srdce v nejistém a nespolehlivém světě. Moje zkušenost ukazuje, jak je důležité, aby církev přinášela člověku, který hledá Krista, jak lásku, tak pravdu. Ježíš Kristu je „specialista“ na záchranu a obnovu lidských životů. Nikdo na tom není tak zle, aby nemohl být Ježíšem vykoupen.

Bůh očekává, že církev bude měnit svět, a ne že nechá svět, aby on změnil ji. Církevní vedoucí a křesťanští psychologové musí být ostražití vůči ideologiím, které nejsou v souladu s Božími plány.

Když člověka s genderovým zmatkem nasměrujeme ke Kristu, jak to se mnou udělal pastor Farrar, umožníme Bohu, aby vykonal svoje dílo vykoupení a obnovy.

Římanům 1, 16 říká: „Nestydím se za evangelium: je to Boží moc ke spasení pro každého, kdo věří.“

Křesťané, a zvlášť křesťanští psychologové, musejí stát na Písmu a vést lidi k neměnné pravdě Písma, aniž by dělali kompromisy s aktuálními sekulárními trendy.

Walt Heyer 5/2020

Překlad: VŠ