Katolický filosof Augusto Del Noce (1910 – 1989) není mezi protestanty příliš známý. Byl však jedním z těch, kdo si na konci dvacátého století nejvíce uvědomovali nebezpečí sekularismu a sexuální revoluce. Ve svých stěžejních dílech odhaloval Noce úzký a neoddělitelný vztah mezi koncem křesťanství jako dominantního kulturního vlivu a proměnou sexuální morálky společnosti. Můžeme se právem ptát, jestli vliv křesťanství na společnost byl vždy jen a pouze dobrý, vezmeme-li v úvahu stav církve, která byla často tak zesvětštělá, že svoje pozemské choutky pouze halila do zbožných řečí. Současný stav společnosti ale ukazuje, že rychlý úpadek křesťanského vlivu má některé problematické politické důsledky.
Hlavní myšlenkou Del Noceho bylo jeho přesvědčení, že politická levice 20. století uviděla v rozkladu tradiční sexuální morálky prostředek, kterým by mohlo být zničeno křesťanství. Sexuální morálka a náboženství samozřejmě nebylo pro společenské radikály novým cílem. Už William Godwin na počátku 19. století napadl koncept monogamního celoživotního manželství jako společenské normy, a nebyl jediný. Lidská svoboda měla spočívat z velké části ve svobodě sexuální. Marx vycházel z Feuerbachovy materialistické kritiky náboženství jako stavu odcizení, a domníval se, že zničení náboženské iluze je životně důležitou součástí přípravy proletariátu na úspěšné provedení revoluce. Del Noce si všiml, že levice tyto dvě myšlenky účinným způsobem propojila, což vedlo až k tzv. sexuální revoluci v 60. letech. Ta byla hluboce proti-křesťanská, a to nejen ve svých důsledcích, ale také přímo ve svých cílech.
Del Noce objevil dva motivy, které sexuální revoluci umožnily a které jsou spojené s tzv. „novou levicí“. Zaprvé, nová levice předefinovala pojem útlaku na něco, co ve svém jádru nese psychologickou složku. Tradiční levice viděla útlak jako v zásadě ekonomickou záležitost. Ve 30. letech ale někteří marxisté navázali na Freudovu antropologii a posunuli útlak do roviny psychologické. Zadruhé tito myslitelé, opět na základě Freudových myšlenek, sexualizovali psychologii, a tak udělali z útlaku něco, co je bytostně spojeno se sexuální morálkou.
Del Noce své závěry nejpronikavěji prezentoval ve své eseji z roku 1970 nazvané „Nanebevzetí erotiky“. Zde označil Wilhelma Reicha za klíčového intelektuálního otce moderního konceptu zpolitizované sexuality, kterou Reich formuloval ve své knize „Sexuální revoluce“ z roku 1936. Reich proměnil marxistické myšlení tím, že pojmy buržoazie a proletariát nahradil pojmy obhájci represivní morálky a obhájci sexuální svobody. Třídní boj klasického marxismu zůstal zachován, ale byl nově chápán jako souboj protikladných přístupů k lidské sexualitě. Tradiční sexuální morálka byla vnímána jako ideologický nástroj, kterým se budoval a udržoval v chodu buržoazní svět. Politická revoluce proto musí mít ve svém středu sexuální složku, jelikož osvobození od útlaku se nejzřetelněji projeví právě v osvobození lidí od buržoazní sexuální morálky. Proces, jakým je tohoto cíle dosahováno, označuje Del Noce jako „nanebevzetí erotiky“. Sex se při něm dostává do samého centra veřejného života a koncepty bránící tradiční morálku, jako je umírněnost a cudnost, jsou zcela odmítnuty, nikoli pouze rozvolněny nebo zrevidovány.
O reakci Del Noceho na Reicha a jeho myšlenky rozvíjené novou levicí a obhájci sexuální revoluce bychom mohli hovořit dlouho. Tři body jsou ale pro současné křesťany zvlášť důležité. Del Noce je shrnuje takto:
1. Otázka erotiky je primárně metafyzická.
2. Je spojena s politikou oproštěnou od jakéhokoli smyslu pro posvátno.
3. Jakýkoli pokus o dialog s obhájci sexuální svobody je marný kvůli bodu 1.
Pravdivost prvního bodu lze snadno ověřit. Podle křesťanského učení je funkce sexuality sjednocující, protože sex je pečetí unikátního vztahu mezi jedním mužem a jednou ženou. Vede také ke vzniku nového života. Obojí má vztah k transcendentnímu a posvátnému. Sex napodobuje Boží kreativitu a tím odráží obraz, ke kterému jsme stvořeni; sjednocuje také muže a ženu způsobem, který je analogický k jednotě mezi Kristem a jeho církví. Význam sexu nelze najít pouze v samotném aktu, ale v hlubších rovinách vztahu. Pokud si myslíme, že sex znamená něco jiného – nebo že neznamená vůbec nic – popíráme, že lidé jsou stvořené bytosti. To je ten nejzásadnější metafyzický posun, jaký vůbec můžeme udělat.
Druhý bod vychází z prvního, ale ukazuje také dále směrem k imaginárnímu světu, ve kterém se sexuální revoluce odehrává. Svět, který je považován za nestvořený, nemá nic, co by stálo mimo něj, nic, co by jakkoli ospravedlnilo jeho existenci, a nic, co by přesahovalo přítomný stav věcí. Veškeré pokusy přijít s nějakým transcendentním tvrzením jsou pak považovány jen ideologickou masku, za kterou se skrývá touha po moci. Možná nejjasněji to vidíme v obrazoboreckém přístupu k minulosti, který sexuální revoluce přináší. Minulost, která nám dala utlačující sexuální pravidla, musíme překonat, a ne ji považovat za zdroj moudrosti. Politika pak rychle degraduje na imanentní a zcela krátkodobé zájmy. Vliv tohoto pojetí proniká i do našich domovů: manželství je užitečné pouze do té doby, dokud jsou zúčastněné strany spokojené; děti slouží jako terapie nebo jako symbol společenského postavení, ale nejsou vnímány jako cíl samy o sobě, nebo jako základ budoucnosti, která přesahuje životní čas rodičů.
Třetí bod budí možná největší znepokojení: dialog a výměna argumentů mezi křesťany a sexuálními revolucionáři nejsou možné, protože zde není žádná shoda, na jejímž základě by se mohl dialog odehrávat. Vidíme to dnes a denně: křesťan odmítá homosexuální styk, a homosexuál to vnímá jako útok na svoji identitu. Křesťan vidí zdrženlivost jako řešení problému sexuálně přenosných chorob, ale sexuální volnomyšlenkář vidí zdrženlivost až jako poslední možnost, která výrazně narušuje lidskou svobodu; mnohem lepší jsou pro něj jiné varianty, jako je antikoncepce nebo antibiotika.
Analýza sexuální revoluce, kterou nabízí Del Noce, je mnohem širší, než uvedené tři body. Pro nás ale stačí, abychom si uvědomili jeho základní myšlenku: sexuální revoluce není jen záležitost chování. Je věcí hluboké politické důležitosti, protože má zároveň hluboký metafyzický význam. Sexuální revoluce nabízí svou vlastní odpověď na otázku: „Co znamená být člověkem?“ Má své důsledky, které daleko přesahují oblast sexuality. Marnost dialogu, která vychází z rozdílu mezi křesťanskou a sexuálně – revoluční metafyzikou, můžeme pozorovat všude kolem nás, ať už se jedná o otázky potratů, rasy, eutanázie a mnohé další. Můžeme také lépe pochopit, proč jsou dnes tradiční ctnosti, jako je svoboda projevu nebo svoboda vyznání, vnímány jako zlo. Svět, ve kterém je hodnota člověka odvozena z víry, že lidé jsou stvořeni k Božímu obrazu, je velmi odlišný od světa, ve kterém je lidská hodnota odvozena ze svobody jednotlivce.
Protestantismus se stále více, a s vděčností, seznamuje s analýzami, které nám nabízejí myslitelé jako Philip Rieff, Charles Taylor a Alasdair MacIntyre. Měli bychom znát také dílo Augusta Del Noce. Pomůže nám uvidět promyšlený záměr za šílenstvím, které je tak charakteristické pro mnoho oblastí naší moderní doby.
Autor článku, Carl Trueman, je profesorem biblických a náboženských studií na Grove City College.
Překlad: V. Šťastný
Zdroj: Eikon, A Journal for Biblical Anthropology, fall 2020. Dostupné online na: https://cbmw.org/2020/11/19/the-most-important-philosopher-of-whom-you-have-probably-never-heard/