Walt Heyer
Moje transgenderová cesta začala ve čtyřech letech, kdy mě babička opakovaně několik let oblékala do fialových dívčích šatů, které mi ušila. Říkala mi, že jako holčička vypadám moc hezky. Tím bylo do mého života zaseto semínko genderového zmatku, který vyústil v operativní změnu pohlaví ve věku 42 let.
Žil jsem osm let jako „Laura“, ale změna pohlaví nevyřešila moje problémy skryté pod povrchem. Studie ukazují, že většina lidí, kteří si přejí žít jako opačné pohlaví, trpí dalšími psychickými poruchami, jako je deprese a úzkost. V mém případě to bylo tak, že mi ve čtyřiceti letech diagnostikovali genderovou dysforii a následně v padesáti letech další psychické poruchy způsobené traumatem v dětství.
Když moji rodiče zjistili, co babička dělá, už jsem k ní nikdy sám nesměl. Myslel jsem si, že moje tajemství je v bezpečí, ale můj náctiletý strýc se o tom doslechl. Došel k závěru, že jsem vhodný objekt k posměchu a sexuálnímu zneužívání. Nebylo mi ani deset let. Nebýt fialových šatů, asi by mě strýček zneužívat nezačal.
Zneužívání způsobilo, že jsem už nechtěl být chlapcem. Převlékání do dívčích šatů pro mě byla možnost úniku. V noci jsem ležel v posteli a tajně prosil Boha, aby mě změnil na holku. Má dětská mysl byla přesvědčená, že kdybych byl dívka, dospělí by mě přijímali a potvrzovali. Byl bych v bezpečí.
Genderová dysforie je o identitě, ne o sexuální orientaci. Já jsem nikdy nebyl homosexuál; dívky mě vždy zajímaly a chodil jsem s nimi. Krátce po dvacítce jsem se zasnoubil a svojí nastávající ženě jsem řekl o tom, že se převlékám do ženských šatů. Řekla, že to nějak zvládneme. Vzali jsme se a měli jsme dvě děti.
V pracovním životě jsem byl úspěšný, ale ženská osobnost stále naplňovala moje myšlenky. Každý týden jsem byl pracovně mimo domov a tak bylo snadné, abych se převlékal do ženských šatů a hověl svojí touze být ženou. Když mi bylo čtyřicet, už jsem nedokázal snést ten tlak, že žiji dva oddělené životy. Byl jsem rozpolcený; na jednu stranu jsem chtěl být dobrým manželem a tátou, na druhou stranu mě trápila intenzivní touha být ženou.
Vyhledal jsem špičkového genderového specialistu té doby, Dr. Paula Walkera, který byl spoluautorem standardů péče pro transgenderové osoby z roku 1979. Diagnostikoval u mě poruchu pohlavní identity (dnes genderová dysforie) a doporučil mi ženské hormony a operativní změnu pohlavních orgánů. Řekl mi, že události z dětství nemají žádný vztah k mým současným problémům a že změna pohlaví je jediné řešení. Začal jsem užívat ženské hormony a naplánoval jsem operaci na duben 1983 v Trinidadu, Colorado. Bylo mi čtyřicet dva let.
Moje manželství skončilo krátce před operací. Podstoupil jsem operaci pohlavních orgánů a další úpravy včetně prsních implantátů. Změnil jsem svůj rodný list na jméno Laura Jensen, pohlaví žena. Tak se splnil můj dětský sen – začal jsem žít jako žena.
Nadějný začátek, pak tvrdý pád
Zpočátku jsem byl jako omámený štěstím. Všechno začalo skvěle. Mohl jsem přetrhat všechny vazby se svým bývalým životem Walta a rozloučit se svou bolestivou minulostí. Ale realita brzy udeřila. Moje děti a bývalá žena byli zoufalí. Když se to dozvěděl můj zaměstnavatel, moje kariéra skončila.
Jako Laura jsem se rozhodl stát se poradcem a přihlásil jsem se na kurzy na univerzitě v Santa Cruz v Kalifornii. To byl konec osmdesátých let. Tehdy se začala objevovat trhlina v mé pečlivě tvořené ženské osobnosti a já jsem začal pochybovat o své proměně.
Úleva, kterou jsem zažíval po operaci, byla pouze dočasná. Pod make-upem a ženskými šaty byl stále malý chlapec s bolestivým traumatem z dětství. Znovu jsem začal prožívat genderovou dysforii, ale tentokrát jsem se cítil jako muž uvězněný v těle upraveném do ženského vzhledu. Žil jsem svůj sen, ale často jsem myslel na sebevraždu.
Genderový specialista mi řekl, že to chce víc času. Osm let se mi zdálo jako dost dlouhý čas. Nic nedávalo smysl. Proč hormony a operace nezabíraly? Proč mě pořád trápila moje pohlavní identita? Proč jsem nebyl jako Laura šťastný? Proč jsem měl tak silnou touhu být zase Walt?
Byl jsem v naprostém emocionálním zmatku. Ale s odvahou, rozhodností a podporou několika rodin a poradců jsem se pustil na cestu hledání uzdravení na psychologické úrovni. S podporou odborníků jsem se odvážil znovu otevřít citová traumata mého dětství. Nebylo to snadné, ale byl to jediný způsob, jak se vypořádat se skrytými faktory, které způsobovaly moji genderovou dysforii.
Když mi bylo padesát, nechal jsem si odstranit prsní implantáty. Následujících několik let jsem strávil ve zmatku a potřeboval jsem odborné poradenství. V roce 1996, ve věku padesáti pěti let, jsem byl konečně svobodný od touhy žít jako žena. Nechal jsem si změnit svoje dokumenty zpět na Walta a na moje biologicky správné mužské pohlaví. Stále mám jizvy na hrudi jako připomínku na genderovou odbočku, která mě stála třináct let života. Dnes musím brát umělé hormony, protože moje hormonální soustava je nevratně změněná.
Lítost je reálná
Nakonec jsem potkal úžasnou ženu, které nevadily změny na mém těle. Už jsme 21 let svoji. Teď pomáháme jiným lidem, jejichž životy se vykolejily změnou pohlaví. Měřeno prospěchem, jaký tato naše služba přináší trpícím lidem, má náš život nevyčíslitelnou hodnotu.
Pokud bych nebyl oklamaný příběhy z médií o „úspěšných“ změnách pohlaví a lživými tvrzeními lékařů, že změna pohlaví je odpovědí na moje problémy, prožil bych mnohem méně bolesti. Genetiku nelze změnit, ale pocity se měnit můžou – a mění se. Touhu utéct z jednoho lidského života do jiného často pohánějí skryté pohnutky, které je potřeba řešit před tím, než podniknete radikální krok změny pohlaví.
Z médií uslyšíte, že lítost po změně pohlaví se u lidí objevuje jen výjimečně. Oni ale nečtou moji mailovou schránku. Je plná zpráv od transgenderových osob, které by chtěly zpátky svůj život a svoje tělo, o které přišly užíváním hormonů, chirurgickými operacemi a životem pod novou identitou.
Poté, co jsem se vrátil ke svému původnímu pohlaví, už znám pravdu: Hormony a operace můžou změnit váš vzhled, ale nic nemůže změnit realitu vašeho skutečného pohlaví.
Walt Heyer je bývalou trnasgenderovou ženou a poskytuje pomoc lidem, kteří litují změny pohlaví. Provozuje stránky www.sexchangeregret.com a je autorem několika knih. Jeho poslední titul se jmenuje „Trans Life Survivors“.
Uveřejněno na: https://eu.usatoday.com/story/opinion/voices/2019/02/11/transgender-debate-transitioning-sex-gender-column/1894076002/
Překlad: VŠ