Na semináři pro muže, který se (ne)uskutečnil na konferenci o biblickém mužství a ženství, budeme hledat biblický postoj k rolím, které má Hospodin pro muže (i ženy). Jako základ použijeme méně známý biblický text, který se pro svou drastičnost nevypráví na nedělní školce a ze stejného důvodu nebývá ani tématem kázání. Jak záhy uvidíme, tento seminář by se mohl jmenovat také: O třech slabých mužích a třech silných ženách.
Náš příběh je zapsán v Knize Soudců nadvakrát. Poprvé se s ním setkáme ve čtvrté kapitole, která obsahuje líčení událostí předcházejících válku a válku samotnou, a následně v páté kapitole, v níž je Debóřina píseň.
Kniha Soudců 4, 4-9
Toho času v Izraeli soudila prorokyně Debóra, žena Lapidótova. Sedávala pod Debóřinou palmou mezi Rámou a Bét-elem v Efrajimském pohoří a Izraelci za ní přicházeli, aby je soudila. Ta poslala pro Báraka, syna Abínoamova, z neftalíjské Kedeše, a naléhala na něho: „Sám Hospodin, Bůh Izraele, ti přikazuje: ‚Táhni hned na horu Tábor a vezmi s sebou deset tisíc mužů z Neftalíovců a Zabulónovců. Já k tobě přivedu k potoku Kíšonu velitele Jabínova vojska Síseru i jeho vozbu a jeho hlučící dav a dám ti jej do rukou.‘“
Bárak jí odpověděl: „Půjdeš-li se mnou, půjdu, nepůjdeš-li se mnou, nepůjdu.“ Řekla: „Určitě s tebou půjdu, avšak na cestě, kterou půjdeš, se neproslavíš, Hospodin totiž vydá Síseru do rukou ženy.“ I vstala Debóra a vypravila se s Bárakem do Kedeše.
Rozuzlení celého příběhu najdeme ve verších 16-21“
Celý Síserův tábor padl ostřím meče, nezůstal ani jediný. Sísera prchal pěšky ke stanu Jáely, ženy Kénijce Chebera, neboť mezi chasórským králem Jabínem a domem Kénijce Chebera byl mír. Jáel vyšla Síserovi vstříc a zvala jej: „Uchyl se, můj pane, uchyl se ke mně, neboj se!“ Uchýlil se k ní do stanu a ona ho přikryla houní. Poprosil ji: „Dej mi prosím napít trochu vody, mám žízeň.“ Otevřela měch s mlékem, dala mu napít a přikryla ho. Nato ji požádal: „Stůj u vchodu do stanu, a kdyby někdo přišel a ptal se tě: ‚Je zde někdo?‘ odpověz: ‚Není.‘“ I uchopila Jáel, žena Cheberova, stanový kolík, vzala do ruky kladivo, přikradla se k němu a vrazila mu stanový kolík do spánku, že pronikl až do země. On totiž tvrdě spal, protože byl unaven. Tak zemřel.
To je dramatický konec příběhu. Vraťme se ale nyní na jeho začátek. Jaká byla v té době situace v Izraeli? Nic moc. Vlastně hodně špatná. Ekonomicky, vojensky, politicky a hlavně duchovně. Izraeli v té době vládli anebo spíše soudili charismatičtí lidé. Lidé s určitými silnými vůdcovskými vlohami, s odvahou, s Božím pověřením, ale také s různými morálními i jinými neduhy. Byl to čas, kdy si Boží zákon strastiplně klestil cestu k většinové, stále spíše pohanské, modloslužbou prošpikované společnosti.
V té době neexistovala žádná kontinuita vlády. Nešlo zatím o stát, ale spíš o volné spojení kmenů, které se buďto zapojovaly anebo naopak nepřipojovaly k společným akcím. Izraelské kmeny byly ohrožovány ze všech stran. Válka střídala válku. V našem příběhu je na obzoru další.
Debóra z pověření Hospodinova povolává do zbraně Báraka. Ten toto pověření na jednu stranu přijímá, na druhou odmítá v případě, že by měl jít do války s Jábinem králem kenaanského Chasóru sám, bez Debóry. Následující události jsou popsány v několika málo verších: Barák a Debóra vítězí díky Jáel, která zabíjí Síseru, vojevůdce krále Jábina.
Představme si nyní aktéry této války. Jsou jimi tři slabí muži:
První. Jábin král Chásoru, který posílá svého vojevůdce Síseru, aby se vypořádal s kmeny Izraele.
Druhý. Vojevůdce Sísera, který boj prohrává, musí utíkat a schovat se u domnělé spojenkyně Jáel.
Třetí. Barák, který sice pomyslně vítězí, ale děje se tak díky srdnatosti dvou žen: Jáel a Debóry.
Podívejme se nyní na ženy onoho příběhu:
První silná žena, prorokyně a soudkyně Debóra povolává do služby bojovníka, který jde do války pouze s výhradou, že ho bude doprovázet žena. Má žena chodit do války?
Druhá silná žena, matka Sísery (kterou jsme zatím nejmenovali), je hrdá na svého syna a očekává od něj, že se vrátí jako chlap, jako vítěz, že přivede izraelské zajatkyně a všichni se budou dělit o lup z války. Matky vždy chtějí vidět ve svých synech vítěze, chtějí vidět náš úspěch. A manželky a snoubenky chtějí mít rozhodné, udatné a úspěšné muže.
Třetí silná žena Jáel se rozhodne jednat: Když k ní Sísera přijde a chce se u ní schovat před pronásledovateli, přikývne, dá mu občerstvení, pak uchopí kladivo a stanový kolík a zabije Síseru. Popsáno jako novodobý horor: Stanový kolík prorazí hlavu a projde hlavou až do země. Brr!
Popis jednání Jáel je dosti stručný a může se proto zdát prostý. Tak jednoduché to ale jistě nebylo. Jáel se musela rozhodnout, na kterou stranu se dá. Byla spojencem jedné i druhé strany, snad by se to dalo považovat za druh neutrality. Ona se ale rozhodla.
Bible zde předpokládá jednu věc. Víte jakou? Rozhodnutí.
Barák se rozhodl, ale podmiňuje svoje rozhodnutí účastí ženy ve válce. Sísera se rozhodl, ale utíká. Jeho „šéf“ král Jabín se rozhodl, ale sám nevytáhl paty z domu. Není toto svědectví jasným odsouzením mužské pasivity a neschopnosti se rozhodnout? Ten text se dá nejspíš interpretovat i jinak, ale tento výklad se přímo nabízí.
Tři velmi výrazné ženy: Jáel, Debóra a Síserova matka.
Tři velmi nevýrazní muži: Barák, Sísera, Jabín. Vlastně toho o nich moc nevíme. Sledujeme pouze jejich selhání.
A aby těch selhání v rozhodování nebylo málo, v Debóřině písní (5. kapitola Knihy soudců) čteme také o rozdělení izraelských pokolení: na ty, které se rozhodly, a ty, které se nerozhodly.
Pokolení Efrajim, Benjamín, Isachar a Zebulón se rozhodly a bojovaly. A zvítězily. Ruben se nerozhodl, ale pozor! Měl „velice kvalitní rokování“. Schůzoval. Uvažoval: Jít anebo nejít? Zvažoval pro a proti. Jako v účetnictví seskupoval do kolonek DAL a MÁ DÁTI argumenty. A nerozhodl se. Válku rozhodl někdo jiný. Ženy. Chlapi svoji šanci proschůzovali. Pokolení Gileád, Dan, Ašer a zmiňovaný Ruben se nerozhodly.
Jaél se rozhodla. Občas se musíš rozhodnout. Tak se pozná chlap. Umí se rozhodnout. Třeba zariskuje, ale je schopen udělat rozhodnutí. V církvi se tomu někdy říká: Decision ministry. Služba rozhodování. Do mnoha věcí člověk jde, musí jít, aniž ví, jak to dopadne.
Zdá se, že tři ženy se rozhodly, zatímco tři muži, a dokonce některá izraelská pokolení vedená muži trpící stejným problémem, nebyli ochotni zariskovat.
Podnikání je riziko. Církev je riziko. Vše potřebuje jasné chlapské slovo. Rozhodnutí a jednání. Pamatuji si ovšem, že někdy jediným chlapem na staršovstvu … byla žena.
Traduje se jedna válečná historka, která se možná nestala přesně tak, jak se vypráví, ale zcela jistě se stala nespočetněkrát v mnoha jiných podobách a okamžicích: Druhá světová válka. Velitel jednotky, poručík se nemůže rozhodnout. Je před ním překážka: Skála. Váhá, zvažuje okolnosti. Tu přijde jeho nadřízený, velitel pluku, plukovník a zařve (na vojně se vždy řve): Rozhodni se. Jdi skrz tu skálu. Přelez ji. Podlez ji. Obejdi skálu z jedné anebo z druhé strany, vyhoď tu skálu do vzduchu, vyhoď do vzduchu třeba sebe, ale konečně se rozhodni! Teď.
Drsné: Sísera leží na zemi se stanovým kolíkem v hlavě. Lebka proražena, přišpendlena k zemi. Nevíme, jak vypadala Jáel. Nevíme, zda to byla festovní ženská anebo to bylo drobné děvče. Nevíme. Víme ale, že měla odhodlání. Rozhodla se, že se postaví na Boží stranu. Jako spojenkyně Jábina i Sísery měla možnost snadné volby. Zvolila konkrétní jednání a její rozhodnutí bylo v konečném důsledku rozhodnutím postavit se na Hospodinovu stranu. Nelitovala.
Síserova matka věděla, co chce. Chtěla po synovi vítězství.
Debóra věděla, co chce: Z Božího pověření chtěla pro Izrael mír.
Jaél věděla co chce: Stát se spojencem Božího lidu a potažmo spojencem Božím.
Dvěma Božím ženám se toto očekávání splnilo. Tři chlapi to nezvládli.
Víte, co je to mysogyn? Někdo, kdo nemá rád ženy, kdo ženy nenávidí. Církev někdy do tohoto hříchu upadala. Nerozhodnost mužů ovšem mysogynie nevyřeší (a už vůbec ne biblicky). Řešení, a to biblické, je nasnadě. Muži zaujmou svoje Bohem dané místo: nebojí se rozhodnout a zariskovat.
Bible neodsuzuje ženy, které se chovají dobře, správně, „chlapsky“, pokud muži selhávají. Bible nabádá: Muži chovejte se chlapsky.
Po událostech popsaných v příběhu země žila v míru po čtyřicet let. Kdo toho dosáhl? Ženy. Debóra a Jáel. Chlapi ve velkém schůzovali a propásli Boží vůli. My chlapi jsme někdy schopni prodiskutovat hodiny a hodiny zbytečně. Dokonale zvládáme dělat „přehlídky ztraceného času“.
„Mé srdce je s těmi, kteří třímají v Izraeli palcát, při dobrovolnicích v lidu.“ V Božím lidu jsou důležití ti, kteří jsou schopni velet a rozhodnout se.
Víte, co si myslím? Barák si chtěl nechat zadní vrátka. Kdyby ve válce neuspěl, měl na koho vymluvit. Vylhat se ze zodpovědnosti. Mohl by říct: „Sorry, to já ne, to ta ženská, prorokyně, soudkyně Debóra. Já za nic nemohu.“ Potkal jsem mnoho rádoby chlapů, kteří sváděli vinu za neúspěch na jiné, zatímco úspěchy jiných si s chutí přivlastnili. To opravdu není chlapské jednání.
Jistému židovskému muži se nedaří. Celý život jen prohrává. Neúspěch za neúspěchem. Rozhodne se, že to změní. Radikálně. Rozhodne se, že zabije bohatého kupce a vezme si jeho peníze. Řekne o tom své manželce, popadne nůž a po půlhodině se vrátí s výčitkou: „Zase jsi to zvorala. Dalas mi nůž na mléčné pokrmy, a ne na maso! Mohu já být úspěšný, když mám tak neschopnou ženu?“ (Židé mají kuchyňské náčiní rozděleno: jiné používají na maso a jiné na mléčné pokrmy.) Takže kdo za to může? Já ne. Žena.
Jáel stála před volbou, kterou před sebou máme všichni, muži i ženy. Ona se rozhodla správně. Rozhodla se pro Hospodina.
Zbyšek Kaleta