Sharon Jamesová
Ředitelka vlivné britské křesťanské organizace Theos (spojené s britskou biblickou společností) Chine McDonaldová zveřejnila v červnu 2022 své důvody, proč už nebude mluvit o Bohu v mužském rodě. Když se prý ohlédla zpět do církevní historie, znepokojilo ji, že Bůh a Ježíš byli chápáni jako běloši, což je důkazem bělošské nadřazenosti vládnoucí ve společnosti. McDonaldová dále říká:
„… mluvit o Bohu v mužském rodě se pro mě stalo stejně problematickým, jako zobrazovat Boha jako bělocha. Bůh není běloch a mě došlo, že není ani muž.“
McDonaldová se rozhodla nepřisuzovat Bohu žádné pohlaví a mluvit o něm pouze v genderově neutrálních termínech:
„Jde mi o to osvobodit Boha z krabičky mužství, do které ho uzavřela naše společnost ovládaná muži. Bůh je jiný než my. Proto jsem se rozhodla nemluvit o Bohu jako o něm nebo o ní, ale prostě jako o Bohu.“
Je jistě správné věřit, že Bůh je transcendentní a že není člověk jako my. I malé děti v nedělní škole se učí, že „Bůh je Duch a nemá tělo jako člověk“. Také je pravda, že v Písmu nacházíme některá místa, kde se o Bohu hovoří pomocí ženských metafor (např. Izajáš 49, 15). To ale neznamená, že bychom Boha měli přestat označovat mužskými zájmeny.
Na toto téma už se vyjádřili mnozí (viz např. zde, zde, zde, zde, zde, zde, zde a zde), ale uvedeme si alespoň pět základních důvodů, proč nesmíme přestat mluvit o Bohu v mužském rodě.
1. Bůh nám říká, jak mluvit o Bohu
Bůh je Bůh, a my jsme lidé. On definuje nás, on definuje veškerou realitu, a on jediný také může definovat sám sebe. Bůh nám zjevuje své jméno a také inspiroval Písmo, kde se dozvídáme, kdo je a jak o něm máme hovořit. V celé Bibli jsou všechna hlavní jména, tituly a obrazy označující Boha mužského rodu. Bůh je Král, Otec, Ženich, Pán. V hebrejských, aramejských a řeckých rukopisech Bible je Bůh označován mužskými zájmeny, a mužského rodu jsou také originální přídavná jména a slovesa používaná v souvislosti s Bohem. Od Genesis až po Zjevní se o Bohu v Bibli mluví v mužském rodě, což se odráží ve všech poctivých biblických překladech.
Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. (Gn 1, 27)
A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: „Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi a setře jim každou slzu z očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo.“ (Zj 21, 3 – 4)
V první kapitole listu Efezským nacházíme úžasné shrnutí hlubokých pravd o trojjediném Bohu a jeho odvěkém plánu vykoupení. Je těžké, byť jen spočítat všechna maskulina, která se v řeckém originále vztahují na Otce a Syna:
Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás v Kristu obdařil vším duchovním požehnáním nebeských darů; v něm nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří. Ve své lásce nás předem určil, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny a chválili slávu jeho milosti, kterou nám udělil ve svém Nejmilejším. (Ef, 3 – 6).
Veškeré Písmo je Bohem vdechnuté ( 2 Tm 3, 16). To platí i pro Desatero přikázání, které bylo dokonce na původní desky napsáno samotným prstem Božím (Ex 31, 18). Desatero přikázání odhaluje Boží spravedlivý charakter a je také vepsáno do lidského srdce, o čemž svědčí naše svědomí (Ř 2, 15). Třetí přikázání podtrhuje skutečnost, že Bůh dává sám sobě jméno, a také obsahuje vážné varování:
Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval. (Ex 20, 7; Dt 5, 11)
Mohli bychom také poznamenat, že kdyby byli lidé v průběhu církevní historie poslušní druhého přikázání (Nezobrazíš si Boha) a vyhýbali se všem viditelným vyobrazením Boha (ano, včetně Ježíše Krista), nikdo by nedošel k tomu nesmyslu, že Bůh je běloch.
2. Bůh nám říká, jak mluvit k Bohu
Bůh je Bůh, a my jsme lidé. Rozhodnutí, jakými slovy se k němu máme obracet, není na nás. Bůh inspiroval řadu modliteb, které jsou zaznamenané v Písmu; všechny ho oslovují v mužském rodě. Podívejme se například jak se modlil Daniel, když mu dal Bůh výklad Nabukadnesarova snu:
Požehnáno buď jméno Boží od věků až na věky. Jeho je moudrost i bohatýrská síla. On mění časy i doby, krále sesazuje, krále ustanovuje, dává moudrost moudrým, poznání těm, kdo mají rozum. Odhaluje hlubiny a skryté věci, poznává to, co je ve tmě, a světlo s ním bydlí. (Dan 2, 20 – 22)
Jak bychom se měli k Bohu modlit my? Náš Pán Ježíš Kristus se modlil ke svému Otci v nebesích, a svoje učedníky učil modlit se také tak:
Nebuďte jako oni; vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte. Vy se modlete takto: Otče náš, jenž jsi v nebesích, buď posvěceno tvé jméno. (Mt 6, 8 – 9)
3. Bůh nám říká, jak uctívat a chválit Boha
Bůh je Bůh, a my jsme lidé. Musíme proto se podřídit jeho instrukcím ohledně toho, jak ho máme uctívat (Iz 1, 10 – 17). Pokud se rozhodneme prosazovat svoji nezávislost a domýšlet si, jak asi chce Bůh být uctíván, vystavujeme se velkému nebezpečí. Kain se rozhodl, jakou oběť Bohu přinese (Žd 11, 4; Uza si myslel, že může zachránit Archu úmluvy (2 S 6, 6 – 7), králové Saul a Uzijáš si přisvojili právo přinášet Bohu ohnivé oběti (1 S 13, 8 – 14; 2 Par 26, 16 – 21).
Bůh nám nabízí Duchem inspirovaný vzor, jak se k němu modlit a jak ho chválit. Je to kniha Žalmů, která o Bohu vždy mluví výhradně v mužském rodě.
Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné! (Ž 107, 1)
Písmo nám dává i zahlédnout, jak vypadá uctívání Boha v nebi:
A všechno stvoření na nebi, na zemi, pod zemí i v moři, všecko, co v nich jest, slyšel jsem volat: „Tomu, jenž sedí na trůnu, i Beránkovi dobrořečení, čest, sláva i moc na věky věků!“ (Zj 5, 13)
4. Bůh nám ve svém sebezjevení odhaluje věčné pravdy
V celé Bibli je Bůh více než 250 krát označen slovem Otec; většinou v Novém zákoně, z toho více než 100 krát v Janově evangeliu. Boží otcovství tu bylo dříve, než lidské otcovství:
Proto klekám na kolena před Otcem (ř. pater), od něhož pochází (doslova: má své jméno) každý nebeský i pozemský rod (ř. patria, rodina). (Ef 3, 14 – 15)
Boží otcovství je odvěká skutečnost, jejímž obrazem je dočasné lidské otcovství, stejně jako je lidské manželství jen dočasným obrazem věčného vztahu Krista a jeho nevěsty, Církve. (viz Ef 5, 31 – 32)
5. Osobní vztah s trojjediným Bohem je naše největší radost
Chine McDonaldová píše: „Bůh je jiný než my. Proto jsem se rozhodla nemluvit o Bohu jako o něm nebo o ní, ale prostě jako o Bohu.“
Ano, Bůh není z tohoto světa. Ale ve své milosti se rozhodl odhalit nám sebe sama tak, abychom s ním mohli navázat osobní vztah. V jedné z nejlepších knih z puritánského období, Společenství s Bohem (v PDF zdarma ke stažení zde) nám John Owen ukazuje, jak navázat vztah s každou osobou Boží trojice. Bůh je jeden, nerozdělený, ale je osobní (není to síla) a je také láska, protože mezi jednotlivými osobami trojice vždy existovala věčná láska. Zázrak našeho spasení spočívá v tom, že jsme vtahování do radosti toho láskyplného vztahu.
Bůh Otec se rozhodl dát se lidem poznat tím, že poslal na svět svého jednorozeného Syna počatého před všemi věky, který se jako člověk narodil z ženy. Ježíš Kristus přišel v těle, aby nám odhalil Otce a aby nám umožnil se s Otcem smířit. Ježíš je nyní zpět u Otce a zůstává už navždy plně Bohem, a plně člověkem. Otec a Syn poslali na svět Ducha Svatého, aby naplnil velký plán vykoupení.
To znamená, že přicházíme k Bohu Otci skrze dokonané dílo Ježíše Krista, k čemuž nás uschopňuje a dává nám sílu Duch Svatý. Náš vztah k trojjedinému Bohu je daný tím, jakým způsobem se nám on rozhodl zjevit sama sebe. Bůh je pro nás náš nebeský Otec. Ježíš Kristus je náš Pán, Zachránce, Prorok, Kněz, Král, Bratr a Přítel. Duch Svatý je pro nás Utěšitel, Pomocník, Přímluvce, Obhájce, Rádce a Učitel.
Protože máme osobní vztah k Otci a Synu, jednáme ve shodě s Písmem a používáme mužský rod, když se k nim obracíme nebo o nich hovoříme. Je to intuitivní a není na tom nic překvapivého. Ale co Duch Svatý? McDonaldová o něm píše:
„… v hebrejštině a aramejštině, kterou mluvil Ježíš, je Duch vždy rodu ženského. V řečtině, kterou jsou napsána evangelia, je Duch Svatý bezpohlavní.“
Je pravda, že hebrejské a aramejské slovo duch (hebr. ruach, dech) je rodu ženského, a řecké slovo pneuma (duch, dech) je rodu středního. Jenomže například v pasáži Jan 16, 13 je v souvislosti s Duchem svatým použito mužské osobní zájmeno ekeinos (on), což ukazuje na osobní charakter Přímluvce, který měl přijít:
ὅταν δὲ ἔλθῃ ἐκεῖνος, τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας, ⸂ὁδηγήσει ὑμᾶς⸃ ⸄ἐν τῇ ἀληθείᾳ πάσῃ⸅· οὐ γὰρ λαλήσει ἀφʼ ἑαυτοῦ, ἀλλʼ ὅσα ⸆ ⸀ἀκούσει λαλήσει καὶ τὰ ἐρχόμενα ἀναγγελεῖ ὑμῖν (J 16, 13)
Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít. (J 16, 13)
A například v pasáži J 14, 26 je v souvislosti s Duchem svatým (zde také označen Paraklétos, Přímluvce) použito nejen slovo ekeinos (on), ale také opakovaně určitý člen mužské rodu (ho – ten):
ὁ δὲ Παράκλητος, τὸ Πνεῦμα τὸ Ἅγιον ὃ πέμψει ὁ Πατὴρ ἐν τῷ ὀνόματί μου, ἐκεῖνος ὑμᾶς διδάξει πάντα καὶ ὑπομνήσει ὑμᾶς πάντα ἃ εἶπον ὑμῖν ἐγώ (J 14, 26)
Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl. (J 14, 26)
Kdo rozhoduje, jak oslovovat Boha? Bůh nebo my?
Chine McDonaldová píše: „Bůh je jiný než my. Proto jsem se rozhodla nemluvit o Bohu jako o něm nebo o ní, ale prostě jako o Bohu.“
Má paní McDonaldová právo rozhodnout se, jak bude mluvit o transcendentním, věčném, Trojjediném Bohu? Bůh nám říká, jak máme mluvit o Bohu. Bůh nám říká, jak máme mluvit k Bohu. Bůh nám říká, jak máme uctívat a chválit Boha. Věčný plán vykoupení (Otec posílá Syna) nemůžeme omezit do bezpohlavních kategorií. Bůh se nám zjevuje jako Otec, Syn a Duch, což nám umožňuje mít k němu osobní vztah.
Jak si můžeme dovolit Boha v těchto věcech poučovat (Ř 9, 20)? Neměli bychom se raději třást před jeho slovem (Iz 66, 2)? Jak to vyjádřil Abraham Booth, baptistický kazatel z osmnáctého století: „Když Bůh mluví, poslouchej, a když přikazuje, konej.“
Sharon Jamesová
Autorka pracuje pro The Christian Institute, UK, napsala několik knih, např. „God’s Design for Women in an Age od Gender Confusion“ a „Gender Ideology: What do Christians Need to Know?“)
Uveřejněno na: https://cbmw.org/2022/06/20/5-reasons-why-we-should-not-stop-using-male-pronouns-for-god/
Překlad: VŠ, 30. 10. 2022
Biblické citáty: ČEP