Gavin Peacock

Dovolte mi na úvod říct něco málo o sobě. 2O let jsem byl profesionálním fotbalistou. Hrál jsem za kluby jako Chelsea nebo Newcastle United odehrál jsem 600 profesionálních fotbalových zápasů. Pokračoval jsem ve stopách svého otce, který byl také profesionálním fotbalistou. Hrál jsem v osmdesátých a devadesátých letech a v roce 2002 jsem ukončil aktivní kariéru. Potom jsem pracoval pro BBC jako fotbalový komentátor. Komentoval jsem v televizi fotbalové zápasy, byl jsem na mistrovství světa v Německu a na dvou fotbalových mistrovstvích Evropy. Pak mě Pán zřetelně zavolal do služby. V roce 2006 jsem toto povolání prověřoval tím, že jsem začal kázat ve svém sboru. O něco později jsem se rozhodl ukončit svou televizní kariéru a začít se připravovat na kázání Božího Slova. Tuto práci vnímám jako tu největší výsadu. Přestěhovali jsme se do Kanady, abych si mohl vše s odstupem promyslet. Původně jsem plánoval návrat do Anglie, ale už jsem v Kanadě 9 let.

Jsem křesťanem od svých 18 let, takže celou svou profesionální fotbalovou kariéru jsem prožíval jako křesťan. Lidé se mě často ptají, po čem se mi z doby profesionálního hraní fotbalu nejvíc stýská. A jsou často překvapení, když neřeknu, že se mi stýská po hraní samotném. Opravdu to nikdy neřeknu. Měl jsem skutečně dlouhou kariéru, jak už jsem řekl, 600 zápasů za 20 let a neměl jsem žádné velké úrazy.

Ale jsou dvě věci, které mi opravdu chybí. Číslo jedna je být super – fit. Někteří z Vás pánové si říkáte: „Co to znamená být super – fit?“. Vzpomínám si, kdysi dávno na ten skvělý pocit, kdy tvrdě trénujete, tvrdě hrajete, pak jdete do postele a ráno vstanete s pocitem, jako byste měli nové tělo. To mi opravdu chybí, dnes bych z toho zotavoval pár týdnů. A druhou věcí, po které se mi stýská, je čas se spoluhráči v šatně. Je na tom něco mimořádného, když se muži sejdou, aby hráli pro nějaký vyšší záměr, který zahrnuje velké riziko a zároveň velkou odměnu. A proto jako pastor a ředitel mezinárodní sekce CBMW mám intenzivní touhu budovat muže pro tělo Kristovo.

Poté co Adam s Evou zhřešili, snědli zakázané ovoce a upadli do hříchu, zavolal Bůh na Adama: „Kde jsi?“ (Gn 3, 9). A potom Bůh Adamovi řekl, že země bude kvůli němu prokletá (Gn 3, 17). Nezáleželo na tom, že první zhřešila Eva. Byl to Adam, kdo byl volán k zodpovědnosti. Eva zhřešila poměrně jasným způsobem, ale Adam se vzdal své zodpovědnosti vést ženu, která pro něj byla stvořena. Had v ráji narušil stvořený řád tím, že nejdříve oslovil Evu, nikoli Adama. Ona pak jednala, zatímco on byl pasivní. Oba dva tak padli do hříchu a Stvoření bylo porušeno.

Role muže a ženy, kteří jsou stvořeni jako sobě rovní k Božímu obrazu, ale rozdílní ve svých rolích, je jednou z klíčových otázek naší doby. Věřím, že otázky biblické sexuality jsou v naší době klíčovým bodem, kde autorita a dostatečnost Ježíše Krista a Božího slova konfrontuje světskou kulturu a představuje výzvu pro viditelnou církev. Myslím, že v příštích 10 letech se právě na těchto otázkách ukáže, kde ve skutečnosti stojíte a jestli jste evangelikální křesťan nebo ne. Ukáže se, zdá máte ortodoxní víru, nebo nikoli. Protože nemůžete být křesťan a přitom podporovat například homosexuální manželství nebo transgenderový způsob života.

Protože Satan rozvrátil role mužů a žen a smazal rozdíly mezi nimi, máme dnes kolem sebe společnost, která nedokáže odpovědět na otázku: Co to znamená být mužem, a ne ženou? Co to znamená být ženou, a ne mužem? Klíčová část těchto otázek je negativní část.

Když si povídám s lidmi o tom, co to znamená být Božím mužem, často říkají: „Znamená to být radostný, laskavý, pokojný…“ a jmenují další ovoce Ducha. A já říkám: „Ano, to všechno platí pro křesťany obecně. Ale co to znamená být Božím mužem, a ne ženou? A co to znamená být Boží ženou, a ne mužem? Je v tom nějaký rozdíl? Dokážete ho biblicky definovat?“ Naše společnost, a čím dál více také naše církev, to nedokáže.

Víte, jaký je dnes nejvíce ohrožený živočišný druh? Muž. Jsme svědky takového útoku na mužství, jaký ve společnosti ani v církvi nikdy předtím nenastal. Muži dnes už nejsou cvičeni na „válku“, ať už to vztáhneme na duchovní boj, na zápas o zabezpečení rodiny v duchovním a materiálním smyslu, nebo na ochranu společnosti jako takové. Transgenderové hnutí prosazuje androgynní (bezpohlavní) pojetí společnosti a společnost se proto dostává do kolapsu. Jádrem tohoto problému je útok na mužnost.

Satan nenávidí Boha a nenávidí také Boží slávu, která se odráží na mužích a ženách. Přitom se zvlášť zaměřuje na muže, protože ví, že když dostanete muže, pak dostanete rodinu, církev a nakonec celou společnost.  Jedna z nejnaléhavějších potřeb současnosti je proto přítomnost Božích mužů. Jsou to bibličtí Boží muži, kteří se bojí jen Boha; muži, kteří vědí, jakými je Bůh chce mít; muži, kteří umírají sami sobě; muži, kteří utíkají před hříchem, jsou horliví pro Boží slávu a pro naplňování Jeho záměrů.

V mnoha částech světa, nejen v Západní společnosti, jsme dnes ztratili poznání Boha a ignorujeme jeho Slovo. Proto nás Bůh vydává napospas nemorálnosti, kterou nejsme schopni ovládat. V první kapitole listu Římanům čteme (Ř 1, 22 – 28):

Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství: zaměnili slávu nepomíjitelného Boha za zobrazení podoby pomíjitelného člověka, ano i ptáků a čtvernožců a plazů. Proto je Bůh nechal na pospas nečistým vášním jejich srdcí, takže zneuctívají svá vlastní těla; vyměnili Boží pravdu za lež a klanějí se a slouží tvorstvu místo Stvořiteli – on budiž veleben na věky! Amen. Proto je Bůh vydal v moc hanebných vášní. Jejich ženy zaměnily přirozený styk za nepřirozený a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženami a vzplanuli žádostí jeden k druhému, muži s muži provádějí hanebnosti, a tak sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svou scestnost. Protože si nedovedli vážit pravého poznání Boha, dal je Bůh na pospas jejich zvrácené mysli, aby dělali, co se nesluší.

Několikrát se zde opakuje „proto je Bůh nechal na pospas…“ nebo „proto je Bůh vydal…“ Přesně to dnes můžeme sledovat v našich zemích, v našich církvích a v našich rodinách.

Když Bůh soudí nějaký národ, bere mu jeho legitimní vládu a nahrazuje ji jinou. Poslechněme si, co říká prorok Izajáš (Iz 3, 12)

A můj lid – pacholata jsou jeho poháněči a vládnou mu ženy. Můj lide, ti, kdo řídí tvé kroky, jsou svůdci a matou cestu tvého putování.

Izajáš zde mluví o důsledcích Božího soudu. Mluví o mladých nezralých lidech a o ženách, které si přivlastňují vedoucí role kvůli nedostatku zbožných mužských vedoucích. Odklon od Božího slova se projevuje Božím soudem, jehož součástí je špatné vedení. Nebo se podívejme na proroka Ezechiele. (Ez 22, 30)

Hledal jsem mezi nimi muže, který by zazdíval zeď a postavil se v trhlině před mou tvář za tuto zemi, abych ji neuvrhl do zkázy, ale nenašel jsem.

Když bylo město v obležení, muži toho města museli opravovat všechny trhliny v hradbách. Ezechiel zde mluví o muži, který si stoupne do trhliny a bude stát v mezeře mezi lidmi a Božím soudem, který přichází. Bůh chce, aby muži jako Abraham, Mojžíš, Ezechiel nebo Pavel stáli v trhlině, aby se modlili a aby přijímali zodpovědnost za sebe, za své ženy, děti, církve. Muže, kteří povedou ostatní směrem od Božího hněvu k Boží milosti v Ježíši Kristu. Naléhavě potřebujeme muže, kteří se podřizují Bohu, kteří se jako Mojžíš vrhají na zem před Bohem. Den Božího soudu se blíží a každý sám je zodpovědný za svoji reakci na Krista. Ale my muži máme zvláštní zodpovědnost vést naše ženy, děti a církve. Jsme povoláni, abychom vedli, abychom převzali iniciativu, abychom nesli odpovědnost a to už jen samotným faktem, že jsme stvořeni jako muži. Už ve fyzickém vzezření muže vidíme širší ramena, která jakoby byla stvořena, aby nesla zodpovědnost a zátěž. To se týká fyzické i duchovní oblasti. Toto není otázka specifických schopností, ale otázka Božího svatého stvořitelského plánu. Máme být muži, kteří vědí, čemu věří a stojí na tom, čemu věří. Ať to stojí, co to stojí. 

Naše společnost se stále více vzdaluje od víry v autoritu, bezchybnost a dostatečnost Božího slova. A chtěl bych zdůraznit slovo dostatečnost, protože mnoho církví řekne: „Ano, my věříme v bezchybnost Písma.“ Dobře, ale je také pro vás dostatečné? Nebo hledáte mimo Písmo, abyste definovali, co je to být mužem a co je to být ženou? Čím více se společnost vzdaluje od autority a dostatečnosti Písma, tím více se vzdaluje od toho, jak Písmo věci definuje. Jednou z oblastí je třeba otázka mužství. Těžko v historii najdeme období, kdy mužskost a ženskost byla tak zmatená, jako dnes.

Vím, že dnes mluvím k směsici mužů různého věku, k mužům svobodným a ženatým, někteří z Vás mají děti, jiní ne. Ale biblická vize pro mužství zůstává pro nás všechny stejná. Mohli bychom teď hovořit o mužské vedoucí roli v manželství, ale chtěl bych říct svobodným: Už teď je čas, abyste se připravovali být takovým mužem, jakým máte být. Pánové, nestanete se biblickým mužem v okamžiku svatby. To nejde zapnout jako žárovka. Už teď je potřeba se připravovat na vedoucí roli. To znamená především vést sebe sama. A jestli Vám Bůh ze svojí svrchované vůle dá život svobodného, pak se Vás principy biblického mužství týkají úplně stejně.

Ježíš, nejdokonalejší a také nejradostnější muž, byl svobodný. Stejně tak apoštol Pavel. Manželství je hluboká věc, která je obrazem Krista a Církve, ale v nebi už manželství nebude. Když Ježíš mluví o vzkříšení, říká (Mk 12, 25):

Když lidé vstanou z mrtvých, nežení se ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé.

Až si ženich Kristus jednou přijde pro svoji nevěstu, Církev, už nebude potřeba manželství jako pozemský obraz, protože se naplní sama nebeská realita. Manželství je dočasné, a proto zralé mužství nezávisí na tom, zda jste ženatý nebo svobodný, ale je to určitý druh sebe obětujícího, láskyplného vedení, které chrání ženy a pečuje o ně vhodným způsobem podle toho, jaký společenský vztah k nim zaujímáte. Bude se lišit Vaše jednání s vaší ženou, s kolegyní v práci nebo se spolužačkou ve třídě, ale je třeba si rychle před Bohem osvojit ten „základní instinkt“, který jako muži máme mít. Je třeba už teď přijmout úkol být mužem a teprve později začít hledat partnera. Dokážeš ženu duchovně vést životem? Položíš svůj život, abys ji celý život miloval a chránil? Máš takovou jistotu, že je to Boží povolání, že bys pro ni zemřel? Dokážeš ji ekonomicky zajistit?  To je jen několik věcí, o kterých je třeba přemýšlet už teď, dříve než začneš chodit s nějakou dívkou a plánovat manželství.

Poslední slova apoštola Pavla adresované korintské církvi obsahují velkou naléhavost. Poslední slova obecně bývají důležitá. Pavel se v tomto dopise vyjadřoval k mnoha věcem a nyní se chystá oslovit zvláště muže ohledně jejich role do budoucnosti. V krátkém sledu vydává Pavel pět rychlých pokynů. Pánové, toto nejsou volitelná doporučení, ale inspirované apoštolské příkazy. Jsou to slova muže, který byl radikálně proměněn Ježíšem Kristem a jeho mužnost byla vykoupená pro Boží slávu a pro prospěch evangelia. Pavel ví, že křesťanský život je ve skutečnosti válečný konflikt. Mluví o tom, abychom bojovali dobrý boj víry. Máme bojovat ne proti lidem, ale proti duchovním silám zla v nebeských oblastech. Pavel proto dává ve svých závěrečných slovech důraz na určitý „válečný způsob myšlení“, aby zocelil muže v daném sboru. Podívejme se na několik veršů (1K 16, 13 – 14, ČSP):

Bděte, stůjte pevně ve víře, buďte zmužilí, posilujte se. Všechno ať se mezi vámi děje v lásce.

1 Bděte

Buďte bdělí, dávejte pozor. Buďte ve střehu, nespěte. Rozsuzujte znamení doby. Boží soud se blíží, dnes je o den blíž, než byl včera. Buďte střízliví a bdělí. Život je válka a vy máte nepřítele (1 Pt 5, 8):

Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako ‚lev řvoucí‘ a hledá, koho by pohltil. Vzepřete se mu, zakotveni ve víře, a pamatujte, že vaši bratří všude ve světě procházejí týmž utrpením jako vy.

Buďte ve střehu, protože váš nepřítel Satan zná vaše slabosti. Hřích číhá ve dveřích. I když jste vykoupený muž, stále ve vašem životě probíhá proces posvěcení. Nemůžete si dovolit nechat se unášet proudem. Mentalita „mírových časů“ je přesně to, co Satan chce. Mnoho mužů v církvi je dnes odnášeno proudem.

Ve fotbale platí poučka, že pokud střelíte branku, jste v následujících deseti minutách nejvíce náchylní k tomu, abyste sami branku dostali. Proč? Protože přestanete dávat pozor. Když začne zápas, stojíte tváří v tvář protivníkovi, připraveni na každý jeho pohyb, všichni jsou ve střehu, každý dává pozor. A pak dáte gól – a najednou si oddychnete. Chcete si na chvíli odpočinout, ale právě v tu chvíli jste zranitelní, abyste sami inkasovali branku. Ztratili jste ostražitost, nejste na nohou.

Pánové, musíme se bát. Musíme se správným způsobem bát špatného vlivu ze světa, od Satana a z našich vlastních vnitřních hříšných vášní, které jsou tak svůdné. Pavel říká (2 Tm 2, 22 ČSP):

Utíkej před mladickými žádostmi, usiluj o spravedlnost, víru, lásku, pokoj s těmi, kdo vzývají Pána z čistého srdce.

Utíkat před mladickými žádostmi. To je zajímavé, že? Petr říká, že co se týká ďábla, nemáme utíkat, ale vzepřít se mu, pevně zakotveni ve víře. Máme vzít štít víry, který uhasí ohnivé střely ďábla, máme se mu postavit tváří v tvář. Ale když jde o mladickou vášeň, utíkejte! Dostaňte se do bezpečné vzdálenosti. To mi připadá opravdu zajímavé. Pokud povstanou hříšné touhy zevnitř – uteč! To není zmatená panika, ale účelná snaha zachovat si spravedlnost a charakter podobný Kristu. Charakter je všechno, o ten nám má jít na prvním místě. Musíme být pevní finančně, pevní sexuálně, abychom mohli oslavovat Boha a sloužit druhým. Proto Pavel říká Timoteovi, aby dával pozor na svůj život i na své učení.

Takže pánové, musíme být ve střehu a dávat pozor na náš duchovní stav. Pokud padne muž, celá rodina padne s ním. Když padnu, vezmu svoji ženu a svoji rodinu s sebou. Bude to mít následky. Stejné je to se staršími v církvi. Známe případy z rodin i církve, kde se to stalo. Máme dávat pozor nejen na sebe, ale také na svoje ženy a děti. Část úkolu vedoucího je chránit druhé a pečovat o jejich potřeby. Někdy se mě lidé ptají, co je centrem biblického mužství. Obvykle nakreslím srdce, kde doprostřed napíšu slovo „vedení“. Potom podél jedné strany srdce napíšu slovo „láska“, podél druhé strany srdce napíšu „oběť“. Potom nakreslím dvě šipky směrem vzhůru, jako že srdce pumpuje dvě věci: „ochrana“ a „péče“. Muži musí být fyzicky bdělí, aby mohli druhé chránit a pečovat o ně. Někdo by mohl namítnout: A co když je žena fyzicky silnější, než muž? Co když ovládá bojová umění a dokáže se o sebe postarat? Možná by měla naopak ona chránit muže?

Někdy mi tuto otázku pokládají studenti a já používám jednu známou ilustraci: Představte si, že doprovázíte večer mladou studentku na kolej. Nejednou někdo vyskočí z křoví, má v ruce nůž a řekne: „Dej sem peněženku! A tu holku si vezmu taky!“ Vy možná víte, že vaše přítelkyně cvičí šest dní v týdnu v posilovně a že má černý pásek v karate. Vy jste neviděl posilovnu ani z rychlíku a neznáte jediný pohyb z karate. Víte, že ona by se o sebe dokázala postarat. Co uděláte? Strčíte ji před sebe a řeknete: „Běž a vyřiď ho.“ Samozřejmě že je to směšné. Víte, že nejste chlap, pokud se nepostavíte před ženu a nebudete ji fyzicky chránit. A potom, až budete na zemi, pak ho ona může vyřídit. Jde o to, že v DNA naší mužské duše je vepsán příkaz: Udělej to!

Kdyby tu byla moje žena a někdo z vás by ji třeba pomáhal odnést krabici do auta, i když ji neznáte, a stalo by se něco podobného, očekával bych od každého z vás, že ji budete bránit, protože vy jste muži a ona je žena. Nevolám po nějaké válečné zóně v církvi, kdy se někdo na vaši ženu špatně podívá a vy hned rozpoutáte pěstní bitku. Mluvím o smyslu pro zodpovědnost za ochranu žen obecně.

A co otázka duchovní ostražitosti? Pro ty z vás, kdo jste ženatí, je tu několik oblastí: vedení domácích pobožností, znalost duchovních potřeb Vaší ženy, umění žít se svou ženou v porozumění (1 Pt 3, 7):

Stejně i muži: když žijete se svými ženami, mějte pro ně porozumění, že jsou slabší; a prokazujte jim úctu, protože jsou spolu s vámi dědičkami daru života. Tak vašim modlitbám nebude nic překážet.

Spousta mužů čte tenhle text a řekne si: To znamená, že jí dám všechno, co chce. Ale tak to není, možná je její touha hříšná a ona chce špatnou věc. Žít se svou ženu v porozumění znamená žít s ní v poznání Boha. To je základ a teprve potom jde o to, co ona chce v životě a jak k ní být citlivý jako k ženě.

Ale vraťme se zpět k vedení domácích pobožností. Někdy jsou muži demoralizovaní a říkají: „Já jsem se nikdy se svou ženou nemodlil. Jak mám vůbec začít?“ Chcete vědět, jak začít? Až se ráno probudíte vedle své ženy, vezměte ji za ruku a řekněte: „Pane, děkuji Ti za nový den, děkuji ti za milost spasení v Kristu a děkuji za naše manželství. Dej, ať jsme dnes poslušní Tvému slovu. Amen.“ Právě jste začali duchovně vést svou ženu v modlitbě.

A co se týká Bible, existuje víc způsobů, jak vést svou ženu. Já to dělám tak, že musím být ve slově první. Ráno čtu nějakou biblickou knihu a snažím se porozumět, o co v textu jde. Zároveň s modlitbou myslím na svou ženu a nořím se do textu tak trochu jako horník, který kope v hlubině a hledá valoun moudrosti (Job 28). Opravdu si skoro představuji sám sebe jako horníka, který hledá nějaký drahokam moudrosti, aby ho mohl sdílet se svou ženou. Nemusí to být žádný úžasný výklad listu Římanům. Nemusíte mluvit jako zkušený kazatel. Musíte jen být věrní. Najdete nějaký valoun moudrosti a dáte jí to. My si s manželkou sedneme na pár minut nad Biblí. Někdy se to týká přímo našeho nebo jejího života, někdy to může být o dobrotě a slávě Krista nebo o naší identitě v Něm. Bůh tento způsob úžasně požehnal v našem manželství. Žena ty věci přijímá a pak předává dál našim dcerám během dne.

Nejde o to, abyste byl ten nejlepší. Někteří muži mi říkají: „Ale moje manželka je tak chytrá!“ Ano, naše manželky jsou často chytřejší, než my. Můžou také znát lépe Bibli. Pro některé muže je také těžké se nahlas modlit, i před svojí vlastní rodinou. Co s tím? Jak začít? Dám vám návrh, jak to lze udělat.

Blíží se čas Vaší rodinné pobožnosti, zavoláte: „Děcka, budeme mít rodinnou pobožnost!“ Děti okamžitě vidí, že tatínek vede a ujímá se iniciativy. Sednete si, máte vybranou pasáž z Bible, ale možná nejste dobrý ve čtení nahlas, tak řekne manželce: „Miláčku, můžeš nám to přečíst?“ Ona má radost, že může číst nahlas z Bible. Když skončí, zeptáte se: „Má někdo nějaké otázky?“ Pětiletý Honzík položí těžkou teologickou otázku, jak to děti umí. Vůbec netušíte, co na to říct. Ale víte, že vaše žena je teologicky chytrá. Tak řeknete: „Dobrá otázka. Co si o tom myslíš, miláčku?“ Manželka nabídne uspokojivou odpověď. Pak řeknete Honzíkovi: „Nechceš se s námi pomodlit k Ježíši?“ A celé jste to vedli, a přitom nejste ten nejschopnější člověk v místnosti. Takhle nějak se dá začít.

Pánové, není to výmluva, abychom se nesnažili o teologické vědomosti nebo abychom ani nezkoušeli se nahlas modlit. Máme směřovat k tomu, abychom jednou dokázali vést rodinné pobožnost. Jen se snažím ukázat některé praktické maličkosti, které mohou pomoct v tom jak začít a postavit se na duchovní stráž ve své rodině.

2 Stůjte pevně ve víře

Abychom stáli pevně ve víře, musíme být muži Božího slova. Slovo je zdrojem Ducha a je to naše zbraň, kterou máme k dispozici. Potřebujeme ho znát a učit se ho zpaměti, takže když ďábel zaútočí a naše hříšné sklony povstávají, probodneme je mečem. Jinou zbraň nemáme. Ano, potřebujeme také obranu, ale o tom budeme hovořit jindy.

Je důležité poznat, kdy jsme zranitelní. Možná je to tehdy, když jste unavení nebo se cítíte osamělí. Možná jste měli duchovně špatný den nebo procházíte nějakou zkouškou. Hřích porazíte tím, že věříte Božím slibům z Jeho slova víc, než slibům hříchu, který vám nabízí něco příjemného. O tohle ve skutečnosti jde. Když je Ježíš na poušti a satan ho pokouší, Ježíš pokaždé odpovídá: Je psáno, je psáno, je psáno. Ježíš vytahuje meč Božího slova a jako by tímto mečem probodával satanův hřích. Proto se učíme zpaměti krátké i dlouhé pasáže, protože potřebujeme krátké i dlouhé meče (Ef 6, 17 – 18):

Přijměte také ‚přilbu spasení‘ a ‚meč Ducha, jímž je slovo Boží‘. V každý čas se v Duchu svatém modlete a proste, bděte na modlitbách a vytrvale se přimlouvejte za všechny bratry i za mne,

Přijměte meč Ducha a v každý čas se modlete. Boží slovo je zbraň, modlitba je síla. Abychom stáli pevně ve víře, musíme být také muži modlitby. Marek říká o Ježíši (Mk 1, 35):

Časně ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel z domu; odešel na pusté místo a tam se modlil.

 Ježíš byl velmi vytížený. Jedna událost stíhala druhou. Ježíš slouží, uzdravuje, káže, má toho spoustu na práci, a přesto odchází, aby byl sám s Bohem. Umíte být o samotě s Bohem, na kolenou? Modlíte se za svoji svatost, za budoucí manželku, nebo za svoji manželku, za své děti, za svoji církev a za svůj národ? Líbí se mi obraz Joba (Job 1), který se jako kněz modlí za svoje děti, a přináší oběti pro případ, že by dokonce zhřešili proti Bohu ve svém srdci. Job má starost o Boží slávu v srdcích svých dětí a proto se za ně modlí.

Skotská královna Marie Stuartovna prý kdysi řekla: Bojím se modliteb Johna Knoxe více, než všech armád Evropy dohromady. Muž, který se modlí, je nebezpečný muž. Jak se projeví, když se muži ve sboru začnou scházet k modlitbám pod vedením pastora a starších? Když se budou modlit za svůj růst coby biblických mužů, za duchovní růst mladých dívek ve sboru, aby z nich byli zbožné ženy, za duchovní růst nových pastýřů, věrných služebníků a učitelů Božího slova? Slovo a modlitba patří k sobě. Musíme být muži, kteří pevně stojí, kteří vědí, čemu věří a znají svého Boha. Není k ničemu mít znalosti o Bohu z Bible bez toho, abychom znali Jeho samotného z vlastní zkušenosti. A modlitba je síla, která to uskuteční.

Může se stát, že studujete Bibli tak, že skončíte s nafouknutou hlavu, ale scvrklým srdcem. Myslím, že modlitba je to nejtěžší pro každého muže. Znám to ze své zkušenosti. Když hodně studuji Slovo, můžu lidem říkat, co vím. Ale co se dozvědí o tom, když strávím hodinu na kolenou s Pánem? Tam jsem to skutečně já, takový, jaký před Bohem opravdu jsem. Když jde Slovo a modlitba dohromady, pak máte muže, který opravdu zná Boha.

3 Buďte vzmužilí

Jednejte jako muži, ne jako kluci. Jednejte jako muži, ne jako ženy. (V řečtině je zde sloveso „ἀνδρίζεσθε“, které je odvozené z podstatného jména „ἀνήρ“ – muž. Pavel tedy doslova říká „jednejte jako muži“, „chovejte se mužně“, pozn. překl.)  To znamená, že evidentně existuje nějaký mužný způsob jednání. Dnes někdy slýcháme, že muži musí navázat kontakt se svou ženskou stránkou. A já říkám: Jakou ženskou stránkou? Muž nemá žádnou ženskou stránku. Samozřejmě, že máme být citliví, to ano, ale stále jsme muži, ne ženy. Nejsme zženštilí ani nemáme vychovávat chlapce, aby byli zženštilí nebo podporovat zženštilé chování.

Pochopte mě správně, to není to výzva, abychom byli „mačo“. Je to výzva, abychom byli dospělí. Muži mohou být dělníci, umělci, obchodníci, muzikanti, na tom vůbec nezáleží. Jestli jste Božím mužem nebo ne záleží na vaší dospělosti. Muži, musíme odložit svoje hračky a vystoupit ze světa PlayStation. Ne že byste si nikdy nemohli zahrát, to neříkám, ale říkám: vystupte z umělého světa her.

Co se týká hraní her nebo pornografie, víte, co je zajímavé? Když se budete snažit být Božím mužem a dělat to, o co je dobré, všechno to, o čem tu mluvíme, pak už nebudete mít na čas na jiné věci. Prostě vám na to nezbyde čas. Je čas na zábavu, ale v tomto životě je v sázce příliš mnoho, než abychom si mohli dovolit být vysmátí hošíci, žoviální, co si stále dělající legrácky a vedou silácké řeči, mluví o ženách jako o věcech k uspokojení chtíče a chovají se k ženám jako k mužům. Ale ženy nejsou jako muži.

Občas mluvím k vysokoškolákům a vidím, jak se dnes všichni pořád objímají. Je to doslova objímací kultura. Holky objímají holky, holky objímají kluky, kluci objímají holky a chovají se k nim, jako by to byli kluci. Není žádný rozdíl v tom, jak se k sobě mladí muži a ženy chovají. Potřebujeme opravdové muže, kteří jsou střízliví. Ne morouse, ale muže, kteří mají jasné myšlení.

Hebrejské slovo, které označuje Boží slávu, je „kabod“. Toto slovo znamená původně být těžký, mýt určitou tíhu, ale také úctu a vážnost. Potřebujeme „těžké muže“, kteří mají nějakou váhu, kteří jsou svatí. Potřebujeme světce, ne „nazdárky“. Ne hochy v elastických džínách, kteří ze všeho nejvíce chtějí být trendy. Abychom to dokázali, pánové, potřebujeme kolem sebe skutečné zralé Boží muže. Jsou to muži, o kterých apoštol Pavel mluví v Tit 2. Jsou vykazatelní jeden druhému i Bohu a pomůžou vám jednat jako muži.

Začal jsem hrát fotbal v 80. letech. Jako kluci jsme nejprve zametali terasy na stadionu, uklízeli záchody a šatny po tréningu. Museli jsme sebrat všechny špinavé, propocené a zakrvácené věci, strčit je do pytlů a odnést do prádelny. Chodili jsme se okolo hřiště skloněnými hlavami a měli jsme velký respekt před profesionály, kterým jsme sloužili. Měl jsem tři, čtyři nebo pět profesionálů, kterým jsem čistil kopačky. Byla to moje zodpovědnost, aby jejich boty byly čisté. A musely být opravdu perfektní, protože když nebyly, hodili mi je zpátky: „Udělej to znova“. Když jsme dělali svou práci dobře, dostávali  jsme od profesionálních hráčů odměny, třeba peníze na Vánoce. Jako mladíci jsme vzhlíželi ke starším hráčům a oni nám určitým způsobem radili a vedli nás.  A my jsme si postupně museli zasloužit svoje „frčky“.

Potom jsem v průběhu 90. let a po roce 2000 sledoval, jak přicházejí noví mladí hráči. Jezdili v krásných autech a měli luxusní oblečení od módních návrhářů. Vydělávali pěkné peníze a přicházeli s pocitem, že mají na všechno nárok a že už něco dokázali, i když ještě ani nekopli do míče. Když jste jim jako profesionál hodil kopačky, aby je vyčistili, tak vám je hodili zpátky. Byli to mladíci, kteří nebyli vychováni tak, aby z nich byli muži.

Jeden trenér z první anglické ligy řekl loni v rozhovoru pro BBC, že ve fotbale se objevila velká krize způsobená jednou věcí. Do klubů přicházejí mladí chlapci, kteří potřebují otcovské vedení, protože je nikdo nenaučil respektovat autority. Nenaučili se také, jak se vyrovnat s neúspěchem a překážkami a proto často odcházejí z týmu. Tento trenér mluvil o tom, že je tu velká potřeba výchovy mužů. Vidíme to v celé společnosti, která jako by krvácela. Ale lidé neznají skutečný kořen problému ani lék na něj.

Vytvořili jsme novou kategorii nazvanou „adolescence“, která ale ve skutečnosti biblicky neexistuje. Tato nově vynalezená kategorie zničila mužství, protože před šedesáti lety jste byli buď chlapec, nebo muž. Nic mezi tím. V některých kulturách se i dnes stanete mužem až tehdy, když dokážete stavět, obdělávat půdu a bojovat. Nezáleží to na věku. My se ale nacházíme v době, kdy muži nechtějí přijímat žádnou zodpovědnost. Proto je neláká manželství a odkládají ho, jak to jen jde. Chtějí sice výhody mužství a manželství, ale odmítají zodpovědnost mužství a manželství.

Muži potřebují výchovu. Chtěl bych opravdu povzbudit starší muže, aby si našli nějakého mladšího muže, kterého by mohli vést. Nezáleží, na tom, jaké máte znalosti nebo zkušenosti. Vytvořme v našich sborech příznivou atmosféru pro výchovu mužů. Mužství je jako štafeta, kterou předáváte další generaci. Mladí muži zoufale potřebují vzory. Opravdu zoufale.

Už šest let trénuji v Kanadě fotbal. Klukům je 15 až 18 let. Mnoho z nich má rozpadlé rodiny, často žijí bez otce nebo otec nemá v jejich životě žádnou roli. My trenéři jsme pak vlastně první muži, kteří jsou jim autoritami a zároveň o ně mají opravdový zájem. Je to pro ně úplně nová zkušenost. Muži potřebují vzory, proto jednejte jako muži a formujte muže, aby jednali jako muži.

4 Posilujte se

Buďte silní. Běžte do bitvy, pracujte tvrdě, nefňukejte. Přijímejte kritiku a nemějte křehké ego. Přijímejte trochu výprasku od druhých, trochu konstruktivní kritiky a neplačte kvůli tomu. Muži opravdu dokážou plakat a být vystrašení. Aly my si nemůžeme dovolit být kňourové a stěžovatelé.  Nemáme čas se litovat, zatímco ženy berou do rukou opratě. Musíme se chopit iniciativy  – doma, v církvi, na pracovišti.

Ať už jsi ženatý nebo svobodný muž, chop se iniciativy. Když to neuděláš, co se stane? Inteligentní a schopné ženy ihned vyplní prostor, který jsi opustil. Proč? Protože jsou inteligentní a schopné. A najednou, ať už půjde o rodinu, církev nebo pracoviště, na sebe ženy brát břemena, která by jako ženy nést neměly. Protože muži to muži vzdávají. Ale vy buďte silní a jděte vstříc těžkým věcem. Jestli je něco potřeba změnit, nečekejte, až to ženy všechno udělají. Nejsme povolaní být za hvězdy, ale máme být vytrvalí. Musíme být ochotní správným způsobem trpět. Žel je to sebelítost, ne duchovní a morální síla, která dnes charakterizuje mnoho mužů.

Síla pochází z jasné mysli, která je zaměřená na Boží záměry zjevené v Božím slově. Z toho všichni vycházíme. Co chce žena na muži? Stabilitu, sílu, pocit bezpečí. K tomu jsme jako muži stvoření. A abychom takovou sílu měli, potřebujeme být mužem, který zná svého Boha a zná jeho záměry. To je přitažlivé pro zbožnou ženu. Pokud se na to může spolehnout, bude rozkvétat ve všech směrech, ke kterým je jako žena stvořena. To se může stát v sboru, kde jsou muži jako sloupy.

Potřebujeme ten druh síly, který je zaměřený na Boha a na Jeho záměry. Je to síla pramenící z evangelia. Pavel říká ( 1K 15, 10):

Milostí Boží jsem to, co jsem, a milost, kterou mi prokázal, nebyla nadarmo; více než oni všichni jsem se napracoval – nikoli já, nýbrž milost Boží, která byla se mnou.

Je tu milost, ale stejně Pavel říká: pracuji více než oni všichni. I když to vlastně nejsem já, ale milost Boží ve mně. Pavel říká, že byl tak změněn Kristem a že ho Kristus tak moc posiluje, že je nyní schopen pracovat více než kdokoli jiný, protože síla Krista v něm mu to umožňuje. To samé má pohánět i náš smysl pro zodpovědnost, naši ochotu pracovat a přijímat riziko. Zdroj naší motivace a síly je Kristus, ne náš sobecký prospěch a sobecká vůle.

Rozhodně neříkáme: „Chlapi, vyhrňte si rukávy a buďte mačo.“ Ve skutečnosti jde o to, abychom si uvědomili, kdo jsme jako nové stvoření v Kristu. Abychom si uvědomili, jak ohromné zdroje v Něm máme a jednali podle toho. Abychom jednali jako silní Boží muži, kteří se nevyvyšují, ale kteří se naopak poníží, aby pozdvihli ostatní. Muži, kteří vědí, že jsou ospravedlněni vírou v Krista a nebudou si honit triko, aby se ospravedlnili před druhými lidmi. Síla je pro muže ve válce nezbytná a síla, kterou potřebujeme v církvi je nadpřirozená. Izajáš říká (Iz 40, 30 – 31):

Mladíci jsou zemdlení a unavení, jinoši se potácejí, klopýtají. Ale ti, kdo skládají naději v Hospodina, nabývají nové síly; vznášejí se jak orlové, běží bez únavy, jdou bez umdlení.

5 Všechno ať se mezi vámi děje v lásce

Cokoli děláte, dělejte v lásce. Zde leží jádro všeho. Dělejte všechno z lásky a pro lásku. Pavel říká (1K 13, 1 – 3):

Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko, co mám, ano, kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.

V církvi jde především o lásku – lásku k Bohu a lásku k druhým. Skutečný muž miluje Boha nade všechno a má touhu naplňovat Jeho záměry. My muži potřebujeme být radikálně proměnění Boží láskou, kterou vidíme v evangeliu. Bůh ve své lásce poslal svého syna, aby dobrovolně nesl můj a tvůj hřích na kříž. Vzal na sebe Boží hněv, který jsme si zasloužili my. Bůh ve své lásce zachránil muže jako jsme vy a já. Nás, kteří jsme nespravedliví, počítá za spravedlivé díky spravedlivému životu svého syna Ježíše Krista. Směřovali jsme do pekla, ale on nás přijal za syny a dědice, kterými jsme se stali spolu se vzkříšeným Kristem.

Jsme tak moc milováni, pánové. V této lásce se musíme doslova koupat a znát ji, aby naše životy byly radikálně naplněny láskou k Bohu a abychom sloužili s radikální láskou ženám, manželkám, dětem, církvi. Je to taková láska, která nás pohaní? Nemá nás motivovat pocit viny, ale láska vyplývající z Boží slávy. Je to taková láska, která činí naše vedení autoritativním, ale ne autoritářským; silným, ale přitom jemným.

Jsme povoláni vydat se Ježíši Kristu. Ve způsobu, jakým vedeme druhé, máme připomínat Krista. Být jako beránci, ale se srdcem lva. Tichost a vznešenost. Taková láska je ctnost, která má charakterizovat veškeré naše vedení. Ve skutečnosti je to povolání k oběti a službě. Než byl Ježíš zrazen, uvázal si okolo pasu ručník, sklonil se a mýval nohy svým učedníkům. A přesto nebyla žádná pochybnost, kdo je vedoucí. Ani stín pochybnosti. On byl ten, kdo převzal iniciativu, přijal těžký úkol, kdo se obětoval a ponížil. K takovému druhu vedení volá Pavel muže (Ef 5, 25):

Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval.

 Muži, jste hlavou a vedoucími svých žen, proto milujte své ženy, jako Kristus miluje Církev. Je to povolání k pokoře, povolání k tomu, abychom dávali přednost druhým před sebou. Povolání k tomu, abychom milovali lidi více než věci a Krista více než všechny lidi a všechny věci. Takové muže z nás chce Bůh mít a takové muže potřebuje církev. Možná nám to nepřinese bohatství a pohodlí, ale naopak utrpení a oběť. Odměna je ale obrovská a cíl stojí za to.

Bůh volal na Adama: Kde jsi? A druhý Adam, Ježíš Kristus, dokonalý muž, odpověděl za Tebe i za mě (J 19, 5):

Ježíš vyšel ven s trnovou korunou na hlavě a v purpurovém plášti. Pilát jim řekl: „Hle, člověk!“

Je to ironické, že? To je ten člověk, to je ten muž. Král, který zemře za svůj lid. Ženich, který zemře za svoji nevěstu, Církev. On převzal iniciativu, postavil se do trhliny, aby vytrpěl náš trest. Vykoupil naše mužství a dal nám sílu být Božími muži, kterými musíme být.

O autorovi: Gavin Peacock byl dlouholetým profesionálním fotbalistou anglické Premier League. Křesťanem je od svých 18 let. V současné době je druhým pastorem sboru Calvary Grace Church v Calgary (Kanada). Pracuje také pro CBMW a je spoluautorem knihy „The Grand Design“.

Překlad: V. Šťastný 2019