„Víte děti, to, co se učíte o pravěku a původu, jsou z velké části legendy, pro které nejsou žádné důkazy.“ „A čemu věříte vy, pane učiteli, na Adama a na Evu?“ „Ano, přesně tomu věřím.“ Následuje někdy pousmání, někdy údiv, někdy další debata…
Řada světských psychologů, psychiatrů, poradců a rodinných terapeutů u nás i v cizině je znepokojena rozpadem tzv. „tradičních“ vzorců mužských a ženských rolí. Ve své praxi pozorují negativní důsledky vývoje, který v poslední době kulminuje transgenderovou epidemií mezi dětmi a mladými lidmi. Zároveň sekulární odborníci nemají pevný koncept toho, jak by měly vztahy mezi muži a ženami vypadat. Ateistická věda nedovede definovat a zdůvodnit mužské a ženské sociální role, i když je dnes čím dál jasnější, že by to bylo potřeba jako sůl. A to je pro církev velká příležitost.
V Písmu máme k dispozici jedinečný zdroj moudrosti a poznání, kterému nemůžou ani zdaleka konkurovat nejlepší psychologické školy a teorie. Stvoření člověka jako muže a ženy k Božímu obrazu zakládá nezpochybnitelnou bytostnou hodnotu každého člověka bez ohledu na pohlaví, schopnosti a postavení. Stvoření ženy jako „pomoci jemu rovné“ dokonale v několika slovech vystihuje podstatu vztahu muže a ženy. Mandát plodit se a spravovat Zemi je odpovědí na demografické i ekologické problémy dnešní společnosti. Pád člověka do hříchu pak dokonale vysvětluje paradoxní povahu lidské povahy, která je schopna těch nejušlechtilejších a zároveň i nejodpornějších činů.
Nový zákon nabízí nepřekonatelný model manželského svazku podle obrazu Krista a jeho nevěsty církve. K tomuto modelu se nepřibližuje nic, co může světská filosofie, etika, psychologie a poradenství nabídnout. Neexistuje srovnatelná alternativa, je to bezkonkurečně nejlepší zboží na trhu. Nenajdete nic čistšího, praktičtějšího, životaschopnějšího.
Veškerá biblická antropologie stojí a padá s důvěryhodností a pravdivostí prvních tří kapitol Bible. I kdybychom chápali příběh o stvoření člověka a pádu do hříchu jako pouhý didaktický materiál a neřešili otázku faktické pravdivosti, jedná se o to nejlepší, co je k mání. Nic neodpovídá realitě, kterou kolem sebe pozorujeme více, než vysvětlení vyplývající z knihy Genesis.
Můžeme mít mnoho námitek k biblickému záznamu o stvoření světa z ničeho Božím slovem v šesti dnech, stejně tak ke stvoření Adama z prachu země a Evy z jeho žebra nebo k hadovi, stromu se zakázaným ovocem a mnoha dalším věcem. Měli bychom si ale uvědomit, že žádná z námitek proti knize Genesis nemůže být při správném používání jazyka označena za vědeckou. Věda totiž ze své podstaty nemůže nikdy zkoumat zázrak. Jejím předmětem je obvyklý, pozorovatelný a opakovatelný běh přírody. V tom je věda výborná. Zázrak je ale jednorázový, neopakovatelný zásah nadpřirozené moci do obvyklého běhu přírody. Je porušením přírodních zákonů, a proto vědě jeho zkoumání z definice nepřísluší. Pokud by věda zázrak vysvětlila, už není zázrakem.
Není větší zázrak, než stvoření světa Božím slovem a stvoření člověka jako muže a ženy k božímu obrazu. Všechny ostatní zázraky, o kterých Bible mluví, včetně těch Ježíšových, jsou proti tomu z technického hlediska maličkosti. Chce-li někdo vědecky zkoumat první tři kapitoly knihy Genesis, měl by se rozcvičit na něčem jednodušším. Co třeba vědecky vysvětlit Ježíšovu chůzi po vodě? To je proti stvoření celého vesmíru slovem úplná prkotina. Víme, že to není možné. Buď věříš, nebo nevěříš. Před zázrakem jsme si totiž všichni rovni, držitel Nobelovy ceny za fyziku i pomocný dělník na stavbě.
Pokud se týká původu a podstaty člověka, našeho mužství a ženství, rodiny a vztahů, buďme hrdí na knihu Genesis. Popisuje Boží zázraky. Můžeme beze studu mluvit o tom, co říká. Citujme Genesis, mluvme o ní, chlubme se jí. Nic lepšího na dané téma nebylo napsáno.
V.Šťastný, 9/2019