„Proč právě tohle téma? Vždyť v Bibli – a v lidském životě – je spousta jiných věcí…“ Takhle se mě občas někdo z přátel zeptá, když přijde řeč na téma „muži – ženy – Bible“. I mě občas napadá myšlenka: „Nebylo by lepší říkat lidem jen evangelium, a přestat otravovat sebe i ostatní s tímhle kontroverzním tématem?“ Určitě by mi to mezi křesťany přineslo daleko víc přátel, pochval a otevřených dveří.  

Když se někdo ptá, proč právě biblické mužství a ženství, většinou odpovídám, že tohle téma není náhodná volba nebo pouhý osobní zájem. Jedná se o oblast křesťanské víry a praxe, která je v současné době vystavena největšímu tlaku a útoku nepřítele. Myslím, že je to zcela zjevný fakt a pokud to někdo nevidí, má podle mě prostě nedostatek informací.  

Kdo vybírá hřiště

Témata, ve kterých církev v ten daný moment historie nejvíce zápasí o pravdivost svého učení a ryzost svého života, si neurčuje ona sama. Určuje je nepřítel. Je to svět a jeho pán, který v pozadí tahá za nitky a vybírá si místo a čas duchovních zápasů. Církevní dogmatika byla vždy obranná reakce na teologické omyly a hereze. Církev je v tom vždy o krok pozadu a „jen“ reaguje na to, co život ve světě přinese. Je to podobná situace, jako vztah policisty a zločince. Policista je z podstaty věci vždy o několik kroků pozadu za pachatelem nepravostí, protože právě on si vybírá, kdy a jak zaútočí.

Před nedávnem jsem dočetl Kalvínovy Instituce. Lhal bych, že jsem pečlivě přečetl každou větu toho díla, která má víc než 1500 stran (vydání Ford Lewis Battlese). Můžu ale říct, že o tématu „biblické mužství a ženství“ se v tomto stěžejním spisu protestantismu dočteme sotva několik vět. Zato jsou tam stovky stran věnované například otázce papežství a římskokatolické věrouky. Čím to je? Samozřejmě situací, ve které se Kalvín historicky a geograficky při psaní Institucí nacházel. Řešil témata, která tehdy lidi kolem něho opravdu pálila.  Role mužů a žen to evidentně nebyly. Dnes je ale situace zcela jiná.

Ano, i dnes jsou jednotlivci a regiony, pro které katolická věrouka důležitým tématem, stejně jako byla pro Kalvína a jeho souputníky. Severní Čechy, kde žiji já, ale mezi tyto oblasti nepatří. Ale myslím, že sama katolická církev dnes prochází bouřlivým obdobím a je napjatá k prasknutí. Nejsou to spory o počet svátostí, vztah víry a skutků nebo jiná témata, která oprávněně pálila reformátory. Výbušné jsou dnes právě otázky mužství a ženství, sexuality a rodiny. Tato témata položila před církev na stůl sexuální revoluce, skutečný duchovní vládce současného západního světa.

Jsem přesvědčený, že o osudu církví a věrohodnosti křesťanství na Západě dnes rozhoduje především jedna jediná karta: biblický pohled na mužství a ženství. Ano, církev může a musí hrát i s jinými kartami; evangelium je komplexní pravda o Bohu a člověka, která se nedá zredukovat na jedno jediné téma. Ale pokud nám nedojde, že právě teď je biblické mužství a ženství trumf, který určuje výsledek celé hry, pak myslím hru o církev prohrajeme. Přitom jsou to věci v Bibli tak krásné a jednoduché, opravdu žádná věda;  stačí jen číst – a poslouchat. Přečtěte si například Danverské vyznání na hlavní stránce.

Nejde o nějakou samoúčelnou, abstraktní čistotu učení a života církve, ale o časné i věčné životy našich bližních, o rodiny našich věřících i nevěřících přátel. Podívejme se například na následující smutný příběh, který se právě v těchto dnech odehrává v Austrálii.

Smutná kauza z Austrálie

(Přeloženo z webu „Christian Today“, 1. 12. 2020)

Transgenderová dospívající dívka (15) byla odebrána z péče rodičů, kteří odmítli dát souhlas k její přeměně na muže. Rodina se přistěhovala do Austrálie před 10 lety a dcera chce zahájit hormonální léčbu, aby mohla projít tranzicí na chlapce.

Jedná se pravděpodobně o první případ v Austrálii, kdy soudce došel k závěru, že dívka utrpěla ze strany rodičů slovní násilí „kvůli svým pocitům a projevům genderové identity“, jak napsal  list The Australian. Otec dívky k tomu uvedl : „Řekli nám, že pokud nebudeme souhlasit, aby naše dcera změnila pohlaví, je pro ní nebezpečné vrátit se k nám domů. Prý se na ní budeme dopouštět psychického násilí. Chtějí, abychom jí dali souhlas k užívání testosteronu.“

Otec tvrdí, že k žádnému slovnímu násilí nikdy nedošlo a bojuje u soudu za to, aby dcera zůstala v péči rodičů. Právníci, kteří zastupují dívku, požadují, aby povolení k zahájení hormonální léčby vydal soud.

Tento případ se odehrává v době, kdy australský stát Victoria připravuje zákaz tzv. konverzní terapie. Lékařům a terapeutům, kteří by se pokoušeli klientům rozmluvit změnu pohlaví, hrozí pokuta do výše 10.000 dolarů nebo až 10 let ve vězení.

Nový zákon kritizuje organizace „Australská křesťanská lobby“ (ACL), která upozorňuje na to, že tento předpis může vést ke kriminalizaci rodičů, kteří nebudou souhlasit s tím, že si jejich dítě vybere novou pohlavní identitu. Ředitel ACL Martin Iles varuje, že nová legislativa vytváří zkreslené představy o terapii, které je poskytována lidem, kteří prožívají nechtěné homosexuální touhy nebo genderovou dysforii. Hlavní výsledek toho zákona bude podle Ilese „zákaz tak nezávadných věcí, jako je Písmo, modlitba (která je v zákoně výslovně uvedena), dobrovolné podpůrné skupiny a řada dalších věcí.“

„Zákon vytahuje relikty z minulosti, aby mohl zakázat tak nevinné činnosti, jako je vyučování z Písma, vzájemné modlitby přátel, nebo to, že rodiče podporují biologickou pohlavní identitu svých dětí“, říká Iles.

„Zákon zamlčuje, že existují věřící LGBT lidé, kteří chtějí žít v souladu se svojí vírou. Nově přijatý zákon těmto lidem brání, aby mohli dobrovolně vyhledat pastorační pomoc. Zákon předstírá, že takoví Australané neexistují.

Zákon také lže o tom, kdo tu vlastně koho obrací. Dítě dnes může být legálně vyučováno, že existuje proměnlivé pohlaví (genderová fluidita) a že by mělo začít prozkoumávat svoji pohlavní identitu. Rodiče ale nemůžou dítě vést k tomu, aby přijímalo svoje biologické pohlaví. Takový rodič totiž podle nového zákona riskuje, že se na svém dítěti dopustí psychického násilí.

Stále častější fenomén, kdy lidé změny pohlaví litují, ukazuje, že genderová tranzice ve skutečnosti není jednosměrný proces. (Viz např. kniha Walta Heyera „Odvrácená tvář transgenderu“, pozn. překl.) Tento zákon je urážkou vůči toleranci a diverzitě,“ dodává Iles.

Zničení člověka?

Je skvělé, že se křesťané v Austrálii nebojí ozvat. Jestli ze světského hlediska uspějí, to už je věc jiná. Stejná odvaha je potřeba i u nás. Nestačí, že bude existovat jedna nebo dvě speciální křesťanské organizace. Boží pravda musí znít z kazatelen každou neděli a v celé svojí šíři, s důrazem právě na tu část, kterou svět a ďábel právě nejvíce zpochybňuje. Jinak se časem naplní parafrázovaný hollywoodský slogan: „Již brzy ve vašich sborech.“

Pokud si někdo myslí, že témat transgenderových práv je pouze okrajová záležitost, velmi se mýlí. Totéž si svého času mysleli lidé o antikoncepci, potratech, nebo rozvodech. Z výjimky se velmi rychle stává pravidlo. V případě transgenderu ale jdeme ještě hlouběji, přímo proti základnímu faktu, že Stvořitel nás, lidi, zformoval ke svému obrazu jako muže a ženy. Tento fakt je součástí evangelia a je také součástí učení Ježíše Krista a apoštolů.

Přemýšlím, jestli transgender není už ono „zničení člověka“, před kterým varoval C. S. Lewis. Najdou křesťané odvahu a zvednou jako dospělí a svobodní lidé hlas tam, kde opravdu o něco jde? Nebo budeme raději řinčet zbraněmi na straně, ze které zrovna nikdo neútočí?

VŠ, 05.12.2020