Philip De Courcy

Název mojí dnešní přednášky zní „Když láska vypadá jako nenávist“. Otevřete si prosím svoje Bible, Janovo evangelium 15, 18 – 27.

Nenávidí-li vás svět, vězte, že mě nenáviděl dříve než vás. Kdybyste náleželi světu, svět by miloval to, co je jeho. Protože však nejste ze světa, ale já jsem vás ze světa vyvolil, proto vás svět nenávidí. Vzpomeňte si na slovo, které jsem vám řekl: Sluha není nad svého pána. Jestliže pronásledovali mne, i vás budou pronásledovat – jestliže mé slovo zachovali, i vaše zachovají. Ale to vše vám učiní pro mé jméno, poněvadž neznají toho, který mě poslal. Kdybych byl nepřišel a nemluvil k nim, byli by bez hříchu. Nyní však nemají výmluvu pro svůj hřích. Kdo nenávidí mne, nenávidí i mého Otce. Kdybych byl mezi nimi nečinil skutky, jaké nikdo jiný nedokázal, byli by bez hříchu. Ale oni je viděli, a přece mají v nenávisti i mne i mého Otce. To proto, aby se naplnilo slovo napsané v jejich zákoně: ‚Nenáviděli mě bez příčiny.‘ Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, jenž od Otce vychází, ten o mně vydá svědectví. Také vy vydávejte svědectví, neboť jste se mnou od začátku.

Možná si pamatujete na scénu z filmu Čaroděj ze země Oz, kdy se Dorotka ocitne v kouzelné zemi a říká svému pejskovi „Toto, mám pocit, že už nejsme v Kansasu.“ Stejně se dnes cítí křesťanské v Severní Americe. Mluvíme-li o kultuře, už také „nejsme v Kansasu“. Morální příliv se obrací proti nám a kulturní vítr vane směrem od křesťanského způsobu myšlení a pravdy. Křesťané v Severní Americe už nemají výhodu domácího hřiště. Pokud chcete konfrontovat novou kulturní atmosféru, narazíte rychle na otázku lidské sexuality, což je i tématem této konference. Právě v této oblasti se odehrávají hlavní změny a právě tady zuří největší bitva.

Cizoložství je dnes v Americe pojem hodný posměchu. Sex před manželstvím je normou. Gender je věcí volby. Homosexualita je lidské právo. Rozvod a nové manželství je samozřejmost. Biblická mužnost je zlo. Jakýkoli jiný postoj je označen jako neláska, nenávist, bigotnost, fašismus, nebezpečí pro progresivní společnost. Pokud vidíte tyto věci jinak, spadáte do stejné kategorie jako nacisté, Kukluxklan a Taliban.  Pokud vidíte tyto věci jinak, jste terčem útoků, veřejných ústrků a ponižování. Vidíme to například na zesměšňování viceprezidenta Mika Pence a jeho ženy.

Pence je napadán za svoje křesťanské postoje ohledně lidské sexuality a mnozí by ho nejraději poslali do blázince. Jeho žena byla napadena za to, že si dovolila vyučovat na křesťanské škole ve Washingtonu, která se drží biblického pohledu na sexualitu. Mnoho křesťanů ve veřejné službě a v médiích zažívá dnes podobné věci. Jsou obviňováni z nesnášenlivosti a necitlivosti. Můžete mít svůj názor, ale nesmíte ho říkat nahlas. Žijeme v nové atmosféře a nové kultuře. Vítejte v nové Americe!

Už opravdu „nejsme v Kansasu“. V této nové Americe jsou vítáni všichni bez ohledu na svoji sexuální orientaci, gender, rasu, náboženské přesvědčení, ale jen potud, pokud se toto náboženské přesvědčení neshoduje s Biblí. V této nové Americe vládne nové zlaté pravidlo: Tolerance pro všechny. Biblické křesťanství ale tolerováno nebude. Vládne situační etika, relativismus a jediné absolutní přesvědčení je to, že neexistuje nic absolutního. To platí zvlášť v oblasti lidské sexuality. Pokud nesouhlasíte s homosexualitou a transgenderismem, je to jako byste si pověsili na záda terč.

Chuck Colson ve svém článku Nová doba temna říká: „Myslím, že se blížíme do nové doby temna. Brzy přijde na církev pronásledování. Objeví se v důsledku sporů o lidskou sexualitu. V této oblasti nechce být moderní člověk nijak omezován. Ve všech jiných oblastech života jsou lidé ochotni podřídit se pravidlům, ale v sexuálních touhách nikoli.“

Projevy naší lásky, které jsou v souladu s Písmem, jsou dnes považovány za nenávistné. Co budeme dělat? To je velká otázka. Co máme dělat, když naše láska k Bohu, láska ke Kristu, láska k Písmu, láska k bližnímu, láska k dětem a láska k vlasti vyjádřená v rámci biblické morálky je považována za nenávistnou? Nabídnu Vám odvážnou odpověď vyplývající z biblické pasáže, kterou jsme před chvílí četli: Přijměte to, přivítejte to, očekávejte to. Tak to řekl Ježíš svým učedníkům: Nenávidí-li vás svět, vězte, že mě nenáviděl dříve než vás. Svět bude nenávidět křesťany pro to, čemu věří a a kvůli tomu, jak se chovají. I když budou milující, milosrdní, příjemní, empatičtí, charakterní, podle Ježíše je svět bude přesto nenávidět.

Přemýšlejme chvíli o tom, jak je možné, že láska může vypadat jako nenávist. Bylo by pro nás jednoduché zpytovat svoje srdce, bít se do prsou, jak jsme někdy nelaskaví a neempatičtí. Nepopírám, že to tak někdy je. Ale i když budeme všechny tyto věci splňovat, stále nás budou nenávidět.

Nechápejte mě špatně. Nepovzbuzuji k tomu, abychom přestali sloužit LGBT komunitě a vůbec netvrdím, že je v pořádku být nelaskavý, neempatický a nenávistný vůči těmto lidem. Ani nepopírám, že část nepřátelství, které k nám tito lidé mají, si sami zasloužíme některými svými přešlapy v těchto otázkách. Ale chci zdůraznit, že nenávist za naše biblické postoje k sexualitě je podle Ježíše Krista nevyhnutelná. Nebuďme překvapení, když se naše láska jeví lidem jako nenávist. Protože podle Ježíše je nenávist na jejich straně. Rozhodně se nechceme stát součástí problému a být sami nenávistní a nelaskaví vůči jiným lidem, ať už jde o kohokoli. Ale je faktem a biblickým tvrzením, že i když budeme milovat lidi jako Kristus, stále budeme nenávidění.

Libí se, co říká Kevin DeYoung: „Jestli je pravda, co říká J 15, 20 a celý Nový zákon, pak žádné PR neochrání církev od toho, aby ji někteří lidé nepovažovali za zpátečnickou a bigotní. Kde v evangeliu Ježíš říká, že nás bude mít svět rád, když skloníme hlavy a budeme se snažit být dobrými sousedy? Kde v knize Zjevení se říká, že bitva proti draku je vinou někoho jiného, než samotného draka? Mnoho lidí mimo církev si myslí, že církev je velmi nekřesťanská a že evangelikálové jsou političtí agenti republikánské strany. Zamysleme se s pokorou, jestli jsme opravdu tak odporní a hloupí, jak někteří lidé tvrdí, ale nepředpokládejme, že odsouzení ze strany světa znamená, že jsme udělali něco špatně z Božího hlediska.  Ježíš sám zakoušel nenávist a je to také náš osud.“

Přes veškerou naši oprávněnou sebekritičnost si musíme uvědomit, že lidské srdce bez Boží milosti nenávidí Boha, nenávidí jeho Syna, nenávidí jeho slovo a v důsledku toho nenávidí i jeho lid. Mějme toto na mysli a očekávejme to. Naše očekávání totiž určuje naše jednání.

Jedna herečka vyprávěla, jak se rozhodla připravit svojí rodině krocana na díkuvzdání, přestože to nikdy nedělala a nebyla dobrou kuchařkou. Posadila svého manžela a syna ke stolu a řekla: „Možná to nedopadlo tak, jak jsem chtěla. Pokud nebude ten krocan dobrý, tak nic neříkejte, bez komentáře se zvedněte od stolu, oblečte si kabát a půjdeme na večeři do nejbližší restaurace.“ Potom šla do kuchyně, vyndala krocana z trouby a donesla ho do jídelny. Její syn a manžel už stáli u dveří s oblečenými kabáty.  

Jaký je smysl tohoto příběhu? Naše očekávání určuje a řídí naše jednání. Řídíme naše životy a každodenní záležitosti na základě svých očekávání. Máme tendenci žít ve světle toho, co očekáváme. Proto musíme mít stejné očekávání od světa, jako měl Ježíš. To pomůže formovat naše reakce a činy. Co očekával Ježíš od světa? I když projevíme milost, ukážeme lásku, osvědčíme trpělivost, svět bude přesto nenávidět a utiskovat spravedlivé.

Náš text je součástí Ježíšovy rozmluvy s učedníky v horní místnosti. Ježíš mluví o svém odchodu a také o zdrojích a úkolech, které učedníci dostanou. Ježíš apoštoly ujišťuje, že jeho odchod pro ně není ztráta, ale naopak výhoda, protože pokud on neodejde, nemůže přijít Pomocník, Duch Svatý. Ježíš říká učedníkům, že už nebude s nimi, protože pro ně bude připravovat místo v nebi, ale bude v nich prostřednictvím Ducha Svatého, který na ně sestoupí. Což je mimochodem upgrade. V celé kapitole J 15 je důraz položen na vztahy. Máme zde analogii vinného kmene a ratolestí, které popisují vztah Krista a věřícího (v. 1 – 11), pak Ježíš mluví o vztazích mezi věřícími (v. 12 – 17) a nakonec o vztahu mezi věřícími a světem (v. 18 a dále). Vztah mezi Věřícím a Kristem je popsán jako zůstávání, vztah mezi věřícími navzájem jako láska a vztah mezi věřícím a světem jako nepřátelství, antagonismus. Toto máme očekávat.

Podívejme se nyní na tři věci v našem textu: realita, důvod a zdroj.

1. Realita

Co se týká světa, křesťané nejsou žádný chráněný druh. Naopak, je tu celoroční lovecká sezóna na následovníky Ježíše Krista. Ježíš se snaží otevřít učedníkům oči, aby si tuto realitu uvědomili. Svět je bude nenávidět. Učedníci sami nebudou zdrojem této nenávisti. Zdroj této nenávisti je v lidských srdcích, která jsou ve vzpouře vůči Bohu. Nenávist světa je tak jistá, jako že zítra vyjde slunce. Svět nenávidí, pronásleduje, ostrakizuje a zabíjí ty, kdo patří Bohu. O tom se často nekáže. Není to velké téma Joela Osteena a ostatní kazatele evangelia prosperity.

Někteří duchovní učitelé nabízejí království, ale Ježíš nabízí kříž. Co se děje s lidmi na kříži? Umírají, trpí, jsou terčem posměchu. Mimochodem, když Jan psal tyto věci, byl už jediným žijícím apoštolem. Všichni už byli zabiti, jeden po druhém. I na Jana už měl císař Domicián spadeno a brzy ho uvězní na Ostrov Patmos.

Když tu Ježíš mluví o světě, nemluví o naší planetě, o lesích, horách, oceánech. Nemluví ani o lidech, kteří planetu obývají. Ježíš mluví o filosofii, o myšlenkovém systému, který je v opozici vůči Bohu. Je to sféra ovládaná ďáblem. Svět leží v moci zlého, jak píše Jan na jiném místě. Vzpomeňme si, jak Pavel mluví v Ř 12 o tom, že se nemáme přizpůsobovat světu, ale proměňovat se obnovou své mysli. Pavel nás učí, že světskost je nastavení mysli, je to filosofie, hodnotový systém. Bůh říká, že manželství je mezi mužem a ženou, svět říká – ne. Bůh říká, že pohlaví jsou rozdílná a svět říká – ne. Bůh říká, že manželství je na celý život s jedním partnerem a svět říká – ne. Svět je systém hodnot, který odporuje Božímu slovu.

Ježíš říká: Jestliže pronásledovali mě, i vás budou pronásledovat. Tak dává knokaut té velké iluzi, že svět je naším přítelem. Kristus byl vtělením lásky. Byl zjevením Boží lásky k nám, když jsme ještě byli hříšní. A co mu udělali? Zbičovali jeho záda, přibili ho na římský kříž, vysmívali se mu, odmítli jeho lásku a pohrdli jeho milostí. To je hluboce převrácené. Boží Syn, vtělení Boží lásky, se setkal s takovou nenávistí. Proto nám Ježíš říká: Poslouchej, když nenáviděli mě, tebe budou nenávidět taky. Nenáviděli dokonalý exemplář člověka, plnost Boží v lidském těle. Proč si myslíš, že k tobě se budou chovat jinak? I když budeš milosrdný a prokážeš obětující se lásku ve své komunitě, nemysli si, že to vždycky bude mít dobré výsledky.

Zároveň si ale můžeme být jisti, že Bůh o našem utrpení ví, stejně jako věděl u utrpení Ježíše, které bylo předpovězeno proroky. D. A. Carson to vyjadřuje takto: „Nic z nenávisti, kterou nám projevuje svět, bychom neměli považovat za narušení Božího vykupitelského plánu. I plné odmítnutí Ježíše sloužilo k tomu, aby se naplnilo, co bylo napsáno v Zákoně.“ Připomeňme si slova apoštola Pavla z listu Filipským 1, 29: Neboť vám je z milosti dáno ne toliko v Krista věřit, ale pro něho i trpět. Měli bychom mít správnou životní perspektivu, jako měl William Thyndale, který před svojí popravou prohlásil: Nečekal jsem nic jiného.

2. Důvod

Proč nás vlastně svět nenávidí? Křesťan jsou přece často dobří, dodržují zákony, platí daně, učí děti respektovat autority, milují své bližní, štědře dávají, dobrovolně konají skutky milosrdenství. Proč svět nenávidí takové lidi? To přece nedává smysl.

První důvod je naše vyvolení, naše spasení, nová přirozenost, kterou jsme dostali při novém narození: J 15, 19: Kdybyste náleželi světu, svět by miloval to, co je jeho. Protože však nejste ze světa, ale já jsem vás ze světa vyvolil, proto vás svět nenávidí. Byli jsme vyvoleni, abychom vyšli ze svých hříchů a světu se nelíbí, že ten kráčíme v jiném rytmu. Nesdílíme jejich hodnoty, nehrajeme jejich hry, už nezapadáme. Kdybychom zapadli, milovali bynás. Když jste šli s proudem, bylo všechno v pořádku. Pak jste uvěřili v Krista a vaši spolužáci, kolegové a rodina se změnili. Proč? Ježíš nám to řekl, už prostě nezapadáme. Svět nemá rád ty, kteří se nepřizpůsobují. Chce potrestat ty, kteří vystoupí z řady (viz 1Pt 4).

Ve fotbale se stává, že když nějaký hráč přestoupí z jednoho týmu do druhého a hraje pak proti svému bývalému týmu na jeho domácím hřišti, fanoušci bývalého týmu bučí pokaždé, když tento „přeběhlík“ dostane míč. Jednou jsem v Barceloně na fotbale dokonce viděl, jak vedle takového hráče přiletěla prasečí hlava. Byl to vzkaz fanoušků, co si o tomto hráči myslí. Není v tom určitá analogie? Když my změníme tým, změníme barvy, už nejsme ze světa, ale jsme v něm. Ježíš řekl: Připravte se na to, že přijde palba.

Dalším důvod k nenávisti světa vysvětluje Ježíš ve verši 21: To vše vám učiní pro mé jméno, protože neznají toho, který mě poslal. Důvodem nenávisti je neznalost Boha. Není to nevinná neznalost, ale zatvrzelá, zlomyslná neznalost. 1. kapitola listu Římanům říká, že ačkoli lidé poznali Boha, nebyli mu vděční, ale propadli spekulacím, bláznovství a temnotě mysli. Lidé potlačují pravdu a jsou nepřátelští vůči Bohu. Takové je přirozené nastavené každého z nás. Všimli jste si někdy toho, že čím více lidé o Ježíši z Písma, tím méně se jim líbí?

Třetí důvod je Kristovo zjevení. Ježíš úplně a nepopiratelně zjevil Boha, ale lidé ho odmítli: Kdybych mezi nimi nečinil skutky, jaké nikdo jiný nedokázal, byli by bez hříchu. Ale oni je viděli, a přece mají v nenávisti mne i mého otce (J 15, 24). Lidé neměli výmluvu, ale zamilovali si tmu více než světlo, aby jejich skutky nevyšly najevo. Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Neboť každý, kdo činí něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází ke světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo. (J 3, 19 – 20). Ježíš lidské skutky stavěl do světla. Byl zrcadlem, které ukazovalo skutečný stav člověka a jeho srdce bez Boha. A co s tím zrcadlem udělali? Rozbili ho.

A to se děje dosud. Bůh odhaluje skutečný stav člověka a jeho srdce bez Boha a dělá to skrze křesťany. V Ef 5, 8 – 11 jsme nazývání dětmi světla a máme za úkol odhalovat skutky tmy:

I vy jste kdysi byli tmou, ale nyní vás Pán učinil světlem. Žijte proto jako děti světla – ovocem světla je vždy dobrota, spravedlnost a pravda; zkoumejte, co se líbí Pánu. Nepodílejte se na neužitečných skutcích tmy, naopak je nazývejte pravým jménem.

Když vidíme, jak naložili s Ježíšem, můžeme si být jistí, že když odhalujeme temnotu, vystavujeme sami sebe nebezpečí. Lidé nechtějí být stavěni do světla a obracejí se proti těm, kdo je odhalují.

3. Zdroj

 Ježíš posílá své učedníky do světa a říká jim: Posílám vás jako ovce mezi vlky. Pracovní prostředí pro učedníky tedy bylo nepřátelské. Ale není tu ani náznak toho, že by se církev měla stáhnout do ústraní a čekat na jeho návrat. Naopak, Ježíš volá své učedníky ke statečnému protiútoku. Chce, aby pokračovali v díle křesťanského svědectví. Jak je možné nést svědectví světu, který odmítá Krista a trestná nepřizpůsobivé? Je to možné jedině díky Duchu Svatému. Ježíš nenechává své učedníky osiřelé, naopak jeho odchod jim prospěje.

Ježíš byl s nimi osobně v tělesné formě, ale to bylo dočasné. Nyní přijde a bude přebývat v nich, Duch Kristův. Když žil Ježíš na zemi, učedníci ho někdy museli fyzicky hledat. Ale teď, když přijde Duch Svatý, bude s nimi, ať půjdou kamkoli. A jako utěšitel a pomocník vezme jejich svědectví a udělá ho účinným k prospěchu evangelia. Zdroj je přítomnost a moc Ducha Svatého, který v nás přebývá, vede nás k větší blízkosti Bohu a způsobuje, že naše činy mají účinek. Kdyby si křesťané více uvědomovali, že v nich Duch přebývá, byli by odvážnější.

Závěr

Skutečný křesťan přijímá nepřátelství světa, protože právě ono dokazuje, že je skutečným křesťanem. Když nás nenávidí lidé, kteří ukřižovali Krista, je to potvrzením pravosti naší víry. Je dobré se ptát sám sebe: Jsem dostatečně nenáviděný? Nechci tím říct, že bychom měli vytvářet problémy tam, kde nejsou. Nemáme chodit s červeným praporkem před býka. Ale je dobré ptát se sám sebe: Jsem natolik na straně Krista, aby na mě svět útočil?

Pojem „oblíbený křesťan“ je protimluv. Taková je realita. Nikde v novém zákoně nevidím příkaz, abychom byli oblíbenými. Naopak, máme vyjít ven za hradby a nést Kristovu potupu. Pokud nenáviděli Jeho, budou nenávidět i tebe. Oscar Wilde řekl, že člověka můžete posuzovat podle kvality jeho nepřátel. Něco podobného říká i Ježíš v 15. kapitole Janova evangelia. Když naše láska vypadá jako nenávist, jak si to máme vysvětlit? Někdy je to naše vina, ale většinou jde o reakci světa, který pohrdá čistotou, nenávidí Boha a zabil Jeho syna.

(zkráceno, překlad V. Šťastný)