Základní zdroj pravdy o člověku nachází křesťan v Písmu:
I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi.“ Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. A Bůh jim požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe.“ (Gn 1, 26 – 28)
Tento text pevně ukotvuje základ veškerého zdravého uvažování o člověku. Zaprvé, člověk je stvořen k Božímu obrazu. Tím je dána hodnota a důstojnost každé lidské bytosti, která je nezávislá na osobních vlastnostech, úspěchu, zdraví, tzv. „užitečnosti“ pro společnosti. Zadruhé, člověk je na svět uveden ve dvou formách jako muž a žena. Tato polarita je součástí lidské identity a základem všech lidských vztahů.
Žijeme ale v době, kdy lidé dochází k závěru, že dílo Stvořitele je třeba vylepši, upravit a posunout dál. Je prý třeba osvobodit člověka od škatulek mužství a ženství a poskytnout mu svobodu od vrozených dispozic, kterou umožňuje dnešní pokročilá medicína. Tak časopis National Geographic (1/2017)mluví o „Genderové revoluci“ a na obálce přináší fotografii chlapce na počátku puberty s růžovými vlasy, hrdě vztyčenou hlavou a titulkem: „To nejlepší na tom, že jsem holka, je, že nemusím předstírat, že jsem kluk.“
Situace v české kotlině není o mnoho lepší. Jeden sekulární sexuolog mě jako učitele před nedávnem varoval: „Připravte se na masivní ofenzivu transgenderu do škol.“ Server Lidovky.cz (26/11/2017) přináší článek s titulem „Rostoucí trend v Česku. Stovky dětí zvažují změnu pohlaví. Nejmladším je šest let.“ O něco níže v daném článku píše MUDr. Fifková, přední česká expertka na změny pohlaví, toto: „Co se týče dětí v předškolním a mladším školním věku, jejich počet u mne v ordinaci se letos pohybuje kolem třiceti. Mladiství klienti a klientky přicházejí v počtu mnoha desítek, nejmladším je jen šest až sedm let.“
Obhájci tzv. „změn pohlaví“ (které ve skutečnosti žádnými změnami nejsou, ale k tomu až za chvíli) obvykle tvrdí, že tento nárůst je způsobený lepší diagnostikou a osvětou a že je to tedy pozitivní trend. Transgenderové problémy tu prý byly vždy, jen se o nich nemluvilo a neuměli jsme s nimi zacházet. Myslím, že ani sami této milosrdné lži nevěří. Ti nejodvážnější z odborníků, ať už sekulárních nebo věřících, otevřeně mluví o transgenderové epidemii mezi mladými lidmi, která hrozí blížící se společenskou katastrofou.
Jak se má křesťan k otázce transgenderu postavit? Můžeme rozlišit dvě roviny problému. První je samotná transgenderová ideologie, která přináší destruktivní lež o člověku. Druhou rovinu tvoří jednotliví lidé, kteří se svou pohlavní identitou zápasí. Jejich problémy jsou reálné, jejich bolest hluboká. Rozhodně si tu nevystačíme s tvrzením, že si za to můžou sami, zvláště u dětí.
Walt Heyer
Rád bych vám krátce představil jeden osobní příběh. Walt Heyer (78) je jedním z prvních lidí, kteří podstoupili změnu pohlaví. V sedmdesátých letech se mu věnovali nejlepší experti a průkopníci toho oboru, kteří ho vedli ke změně pohlaví. Walt strávil osm let svého života jako žena, aby nakonec zjistil, že jeho trápení se tímto radikálním krokem nezmenšilo, ale naopak prohloubilo.
Ve Waltově případu vše začalo v roce 1944, když mu byly čtyři roky. Babička ho tehdy začala tajně převlékat do fialových dívčích šatů. Říkala mu, jak je v nich krásný. Když rodiče toto tajemství po několika letech zjistili, následovala velmi ostrá reakce. Tatínek se snažil Walta „pochlapit“, ale byl příliš tvrdý. O „fialových šatech“ se doslechl strýček a došel k závěru, že chlapec bude vhodným objektem sexuálních hrátek. Když desetiletý Walt o sexuálním zneužívání řekl rodičům, nevěřili mu: „Jsi lhář. To by strejda Fred nikdy neudělal“. Tehdy se Walt uzavřel do bezpečí, které pro něj představovala jeho dívčí identita. Celé noci prosil Boha, aby ho změnil na holčičku.
Walt se oženil, měl děti, úspěšnou kariéru, ale jeho touha být ženou byla tak silná, že se ve čtyřiceti letech rozhodl pro změnu pohlaví. Přišel o práci a o rodinu. Po prvotní euforii z nového života ale přišel náraz na krutou realitu. Psychické trápení způsobené traumatem z dětství se nezmenšovalo, ale naopak se přidala nová touha: být zase zpátky mužem. Po osmi letech Walt nastoupil bolestivou cestu zpět, kterou s pomocí mnoha odborníků i přátel úspěšně prošel. Poslední rozhodující krok udělal s nadpřirozenou pomocí Pána Ježíše Krista.
Dnes Walt provozuje internetové stránky, hovoří v médiích a píše knihy. Obracejí se na něj stovky lidí, kteří litují změny pohlaví a hledají pomoc, aby se mohli vrátit zpět. Málokdo zná odvrácenou stranu transgenderového snu lépe, než Walt Heyer. Jeho poslední kniha „Trans Life Survivors“ obsahuje kromě jiného i třicet autentických emailů od konkrétních osob, které hluboce litují změny pohlaví a hledají cestu zpět.
Transgenderismus jako ideologie
Transgenderismus je ale více, než jen fyzický zásah do života jednotlivých lidí. Je to víra, světonázor, myšlenkový systém. Spočívá především v přesvědčení, že pohlaví není vrozené. Pohlaví je nám údajně „připsáno“ lékaři při porodu proti naší vůli. Přitom je ale prý pohlaví věcí volby a osobního rozhodnutí. Volba pohlaví je v tomto pojetí jedním z lidských práv. Podle mnoha zastánců transgenderu (ale ne všech) existuje víc pohlaví (genderů) než dvě, čísla se pohybují až v řádu desítek. Problémy transgenderových lidí způsobuje údajně netolerantní společnost, kterou je třeba změnit a převychovat směrem k inkluzi a genderové neutralitě. Touha být jiným pohlaví není ani hřích, ani porucha, ani nemoc, ale projev jinakosti a lidské diverzity. Na celou otázku není nahlíženo z pohledu normality a deviace, zdraví a patologie, ale z pohledu většiny a menšiny, utlačovatelů a utlačovaných. V tomto pojetí jde o boj skupin lidí, proto se často hovoří neomarxismu. Nejde žel o argumenty, fakta, věcnou diskusi, dokonce ani o názor odborníků, ale o boj za lepší svět. Podle transgenderové ideologie je dobré a žádoucí změnit pohlaví a odmítání transgenderu a nevíra v možnost změnit pohlaví je zlo.
Pokud rozumíme transgenderové ideologii, vůbec nás nepřekvapí například tvrzení že „ne každý menstruuje je žena“ (iDNES 24/10/2019). V transgenderovém pojetí totiž nejde o to, co má kdo v kalhotách nebo pod sukní, ale o to, jak se cítí. Touhy, nikoli fakta určují realitu.
Genderová dysforie, moderní diagnóza
Pokud se dnes někdo obrátí na odborníky s problémem svojí pohlavní identity, pak je mu obvykle diagnostikována tzv. genderová dysforie. Jde o moderní diagnózu, která nahrazuje dřívější transsexualismus nebo poruchu pohlavní identity. Genderová dysforie je psychický stres způsobený mezi vaším fyzickým pohlavím a pociťovanou pohlavní identitou. Tato diagnóza nemá nic společného se sexuální orientací. Genderová dysforie je výhradně o identitě. Můžete být mužem, který se touží stát ženou, ale přesto ho stále přitahují ženy, a naopak. Důležité je, že podle současného pojetí samotný fakt, že se cítíte jako žena v mužském těle nebo muž v ženském těle není poruchou ani nemocí. Je to projev diverzity a vaše právo a proto není a nemůže být objektem terapie. Terapie je zaměřena výhradně na odstranění psychického stresu a trápení, které vám vaše situace způsobuje. Tento nový přístup se odráží i v názvu diagnózy; dysforie je opakem známého slova euforie. Euforie jsou příjemné, pozitivní, dobré pocity, dysforie naopak pocity negativní, bolestivé, špatné. Moderní terapeut už vám neřekne „Je problém, že se cítíte jako žena v mužském těle, zkusíme to nějak vyřešit.“, ale řekne vám „Jste žena v mužském těle a zkusíme nějak řešit to, že vás to trápí.“
Pociťovaná pohlavní identita nesmí být v moderní terapii zpochybňována. Podle současného terapeutického přístupu je neetické vést osobu s genderovou dysforií k přijetí jejího biologického pohlaví (viz standardy péče WPATH, str. 16). Odborníci, jako jsou psychologové, psychiatři, sexuologové už takovou terapii nesmějí provádět, je považována za nepřijatelnou. Ve stejné pozici jsou také například učitelé a dokonce i rodiče. Ani oni už nemají právo vést dítě k tomu, aby přijalo své biologické pohlaví. Tento přístup je označován za zastaralý, nefunkční, porušující lidská práva.
Trendem je zahájit tzv. „přeměnu pohlaví“ co nejdříve, nejlépe ještě před rozvinutím puberty. To je zvláště destruktivní, protože podle zprávy americké psychiatrické organizace ACP 80 – 95 % dětí sužovaných pochybnostmi o své pohlavní identitě ponechána svému přirozenému vývoji nakonec svoje biologické pohlaví do doby rané dospělosti přijme. Oborníci hovoří o tom, že genderová identita člověka se formuje až do 26 let věku. Vést děti ve školním věku k přeměně pohlaví je proto alarmující a doslova trestuhodné.
Jak se genderová dysforie diagnostikuje?
Pokud bychom čekali, že existuje propracovaná metodika na diagnostiku takto závažné poruchy, budeme velmi překvapení. Přední česká sexuoložka a propagátorka změn pohlaví u dětí a mládeže MUDr. Hanka Fifková říká o diagnostice genderové dysforie následující:
„Diagnóza transsexuality, tedy vrozeného stavu, kdy se člověk s tělem muže cítí být ženou, nebo naopak žena cítí být mužem, je poměrně obtížná. Neexistuje totiž žádná vyšetřovací metoda, díky které by bylo možné tuto závažnou vrozenou poruchu objektivně prokázat. … Podstatné je, co o vlastní identitě říká dotyčný člověk. Objektivní neprokazatelnost transsexuality však dělá mnoha lidem potíže. Bohužel i části odborníků. Existují tací, kteří na diagnózu transsexualita nevěří, jakkoliv se to zdá být absurdní.“
Není to šokující? Jediný zdroj pro diagnózu je to, co pacient sám řekne. Lékař se řídí názorem nemocného? Odborník se řídí názorem laika? A dokonce dospělý odborník – lékař se řídí názorem laika – dítěte? Dokážete si to představit v jiných oblastech medicíny? „Pane doktore, mám zlomenou ruku.“ „Když to říkáte, dáme to sádry.“ Kde je prostor pro odbornost, pokud jediný zdroj diagnózy je to, co vám pacient sám řekne? Může se někdo divit, pokud by byla transgenderová medicína označena za nevědecké šarlatánství?
Pokud budeme číst ve vyjádření paní doktorky mezi řádky, povšimneme si dvou důležitých věcí. Zaprvé, opakovaně tvrdí, že transsexualita je vrozená. O tom ale není vědecký konsenzus a nikdo to s jistotou neví. U některých lidí prokazatelně tato porucha vrozená není (viz Walt Heyer). Zadruhé, paní doktorka připouští, že názory odborníků na transsexualitu se diametrálně rozcházejí, ale druhou stranu bez důkazů dehonestuje. Takový přístup má se seriózní vědou pramálo společného.
Argument typu „Ty tomu nerozumíš, protože nejsi odborník:“ v otázce transgenderu neobstojí, protože i sami odborníci se zde radikálně rozcházejí a diagnózy jsou stanovovány nikoli na základě objektivních faktů, ale na základě přání pacientů.
Pohlaví nelze změnit
Existuje nepopiratelný biologický fakt, který každý seriózní lékař potvrdí: Pohlaví člověka nelze v pravém slova smyslu změnit. Nelze z ženy udělat muže a naopak z muže ženu. Proč tomu tak je?
Naše pohlaví je zapsáno doslova v každé buňce našeho těla. Každé buněčné jádro obsahuje pohlavní chromozomy XX (žena) nebo XY (muž). (Nehovoříme tu o vzácných vrozených genetických, hormonálních nebo anatomických poruchách.) Pokud bychom tedy chtěli mužské tělo skutečně přeměnit na ženské nebo naopak, museli bychom vyměnit doslova každou buňku (s výjimkou červených krvinek, které nemají buněčné jádro). Dále, nelze vytvořit skutečnou a plně funkční reprodukční soustavu ženy v mužském těle a muže v ženském těle. Lze pouze muže a ženu sterilizovat funkční pohlavní soustavu jim odejmout. U transgenderových osob také i po operační proměně přetrvávají některé psychologické charakteristiky typické pro jejich původní biologické pohlaví. Takzvané operativní změny pohlaví nejsou ničím jiným, než povrchovými plastickými úpravami vytvářející napodobeniny původních pohlavních orgánů s omezenou funkčností.
Jak probíhá tzv. „změna pohlaví“?
Nebudeme zahýbat do odborných medicínsko-technických detailů, které si každý zájemce může dohledat na internetu. Povíme si pouze, že na proces tzv. „přeměny pohlaví“ neexistuje jednotná metoda. Dříve zahájení medicínské procesu probíhal několikaletý „real life test“, kdy se daná osoba oblékala, líčila, česala a vystupovala jako druhé pohlaví, aby si vyzkoušela, zda proměna je opravdu to, po čem touží. Bez hormonálního zásahu je ale těžké v tomto testu obstát, zejména pro muže, kteří chtějí vypadat žensky. Od uvedeného postupu se dnes upouští a brzy se přistupuje k nasazení opačných pohlavních hormonů, popřípadě blokátorů puberty u mladších dětí. Tomu obvykle předchází období, kdy se dotyčný mladý člověk obléká neutrálně, děvčata skrývají prsa, mění se způsob, jak o sobě dítě hovoří a jak chce být oslovováno. Jako další krok přistupují transgenderové osoby k úřední změně jména do neurální podoby, např. Tom Pavlů. Stále však nemají úředně změněné pohlaví. To lze podle současné české legislativy změnit až po úplné přeměně a sterilizaci. Jsme v tomto ale jednou z posledních zemí v Evropě a lze předpokládat, že legislativa se brzy změní, aby si lidé mohli úředně změnit pohlaví a zároveň si ponechat svou původní reprodukční soustavu.
Operativní zásah spočívá odstranění prsou u žen, aplikaci prsních implantátů u mužů (pokud nestačí vliv estrogenu) a dále v odstranění původní zdravé reprodukční soustavy a vytvoření nových umělých pohlavních orgánů. Umělý ženský pohlavní orgán se vytváří z kůže penisu a (nebo) části střeva, která se vloží do nově vytvořeného otvoru. Mužský pohlavní orgán se tvoří faloplastikou. Další kosmetické úpravy jsou odstranění vousů laserem, úprava nosu a řada dalších zásahů podle přání pacienta. Počty takových zásahů jdou někdy do desítek a jsou finančně i jinak náročné.
Spokojenost pacientů s funkčností nových orgánů je nejistá. Řada transgenderových osob proto nechce podstupovat kompletní „proměnu“ včetně sterilizace a rekonstrukce nových umělých pohlavních orgánů, ale ponechávají si svoje původní „nádobíčko“. Pak čteme články o tom, že „muž porodil dítě“, „muž kojí“ a podobně. Jsou to samozřejmě nikoli muži, ale biologické ženy, které otěhotněly v průběhu procesu proměny ještě před sterilizací a nebo se sterilizovat nenechaly, ale už na úpravu „vršku“, berou mužské hormony a mají maskulinní vzhled. Označují se za muže, mají právní identitu mužů ale reprodukční soustavu žen. Právě kvůli těmto lidem slyšíme výroky typu „ne každý, kdo menstruuje, je žena.“
Velký zájem je v současné době o zpětné změny pohlaví, tedy reversní operace, ovšem už bez možnosti plodnosti a plné funkce původních orgánů. Tento vzrůstající trend potvrzuje například americký plastický chirurg Dr. Miroslav Djordjevic (video čas 6:30 – 8:05 min). Pro plastické chirurgy je to další zdroj příjmů.
Jak vzniká genderová dysforie?
Propagátoři změn pohlaví zdůrazňují a vytrvale opakují, že genderová dysforie je vrozený a neměnný stav, který nelze řešit jinak, než operací. Řada kazuistik svědčí ale o tom, že tomu tak v mnoha případech není. Stejně jako lze vrozenost stěží prokázat, nelze ji ani ve všech případech vyloučit. Z křesťanského hlediska nicméně není nutné, abychom vrozené dispozice ke genderovému zmatku popírali. Věříme v dědičný hřích a padlé, porušené stvoření. Vrozené podle křesťanského chápání neznamená automaticky dobré. Dědíme řadu tělesných a psychických slabostí a poruch, stejně jako řadu hříšných a destruktivních sklonů a vlastností. Není důvod a priory odmítat myšlenku, že i zmatek ohledně své pohlavní identity si může člověk na svět přinést jako neblahé dědictví od předků.
Walt Heyer, který má osobní zkušenost se stovkami transgenderových osob, ke vzniku genderové dysforie uvádí následující:
Když se na mě lidé obracejí s žádostí o pomoc, vždy jim položím stejnou otázku: „Řekněte mi, co způsobilo, že nechcete být tím, kdo jste?“ Ve 100 % případů mi to dokážou říct. I teď cítím tu bolest, když se mnou sdílejí své příběhy. I já u toho pláču, protože je to ošklivé a hrozné. Je to tak hluboko, že o tom nikdo nechce mluvit. Ale měli bychom začít o tom mluvit. Ničíme celou generaci mladých lidí a je to vážná věc. Já se už nechci bát mluvit otevřeně, a neměli byste se bát ni vy.
Negativa operativních a hormonálních zásahů
Hlavním problémem operativní změny pohlaví je nevratnost tohoto zásahu, který vede k doživotní sterilizaci. Dítě a mladý člověk trápící se genderovým zmatkem, kterému je nabídnuto snadné a rychlé operativní „řešení“, nemůže být schopen tuto okolnost objektivně posoudit z dlouhodobé, celoživotní perspektivy.
Transgenderová operace spočívá ve fyziologicky neodůvodněném zásahu do zdravého těla, kdy dochází k odejmutí zdravých, funkčních orgánů. Tělo je tak lékařským zásahem ve skutečnosti poškozováno a degradováno, nikoli léčeno a můžeme se proto právem ptát, kde zůstala odvěká Hypokratova přísaha?
Další nevýhodou operativních zásahů je omezená funkčnost nově vytvořených pohlavních orgánů, které jsou přes nespornou šikovnost a um plastických chirurgů jen chabou náhradou za původní předlohy. Reprodukční funkce je zcela odstraněna, což je u reprodukční soustavy dost podstatný nedostatek.
U osob po operativní změně pohlaví je nutné celoživotně dodávat pohlavní hormony do organismu uměle, což je nejen finančně náročné, ale nese s sebou i řadu zdravotních rizik.
Mnoho lidí po operativním zásahu prožívá lítost a jejich psychický stav se tímto krokem nezlepší. Podle studie provedené ve Švédsku se až 40 % lidí po operaci pokusí po sebevraždu. To je 20 x více než v běžné populaci. Svádět toto číslo výhradně na netoleranci společnosti by bylo těžko uvěřitelné, zvláště pak ve Švédsku.
Operativní změna pohlaví neřeší příčinu genderového zmatku, který spočívá v psychice a nikoli těle nemocného. Neřešeny také často zůstávají další přidružené psychické obtíže a nemoci, kterými tyto osoby trpí. Jedná se zejména o deprese, úzkostné poruchy a disociativní poruchy osobnosti.
Život pod falešnou identitou, který kdosi nazval „vraždou reality“, je život v permanentní lži a předstírání. Je velmi psychicky a organizačně náročný a zejména trans – ženy (biologičtí muži) musí vynakládat nemalou energii a prostředky na to, aby sociálně obstáli a byli pokládáni za skutečné ženy. To je dlouhodobě vyčerpávající. U trans – mužů (biologických žen) je společenský aspekt snazší, protože masektomie (odstranění prsou) a uměle dodávaný testosteron způsobí, že tyto osoby jsou od skutečných mužů na první pohled k nerozeznání.
Operativní zásahy jsou také finančně náročné, i když jejich základní verzi hradí podle našich informací v České republice zdravotní pojišťovny. Lidé, kteří nechtějí absolvovat úřední postup, volí operace v Thajsku, kde má tato činnost dlouholetou tradici. Vše tam jde velmi hladce bez zbytečných průtahů a cena operace se pohybuje okolo 250 tisíc korun.
Jako poslední, nikoli však nejmenší nevýhodu můžeme označit riziko poškození vztahů s nejbližšími osobami, ztrátu zaměstnání, přátel, společenského postavení. Kompenzací se může jevit vřelé přijetí v nové komunitě transgenderových lidí, která sice nováčky ochotně přijímá, ale zato neodpouští zradu v podobě pochybností, lítosti a touhy po cestě zpět k původnímu pohlaví a ztracené identitě.
Paradoxy transgenderové medicíny
Nepravdivé a nevývratné přesvědčení založené na nesprávném odvození závěru ze zevní reality se odborně nazývá termínem blud. Budete-li například nevývratně přesvědčení, že jste Superman, terapeut vám nezačne šít supermanský oblek, ale bude snažit vás pro vaše vlastní dobro tohoto bludu zbavit. Bludy všeho druhu jsou léčeny a nazývány pravými jmény, ale blud v oblasti pohlavní identity je potvrzován a zevní realita je mu přizpůsobována. Je-li někdo přesvědčen, že je ženou, ačkoli jeho tělo svědčí o opaku, trpí bludem. Proč je k tomuto druhu bludu přistupováno zcela jinak, než k jiným druhům této závažné psychické poruchy? Tuto otázku si pokládá i řada odborníků. Dr. Paul McHough, přední americký psychiatr, říká: „Blud, psychózu a citové trápení nelze řešit operací.“
Paradoxem a zároveň tragédií transgenderové medicíny je fakt, že místo abychom nemocnou mysl přizpůsobovali zdravému tělu, deformujeme zdravé tělo, aby odpovídalo nemocné mysli. Ignorujeme zjevná fyzická fakta na úkor proměnlivých pocitů.
Přístup, který se snaží smířit genderově zmatené děti s jejich biologickým pohlavím je považován za neetický a je dnes de facto zakázán. Příkladem je kanadský lékař Dr. Kenneth Zucker, jehož klinika měla v tomto směru až 80% úspěšnost, ale byla zavřena, Dr. Zucker byl propuštěn a závěry jeho dlouholeté práce jsou propagátory transgenderu ignorovány.
Může se člověk narodit do špatného těla?
Mezi veřejností je široce rozšířen názor, že transgenderoví lidé jsou osoby uvězněné v těle, jehož pohlaví neodpovídá pohlaví jejich mozku. Jedná se o tzv. brain sex theory, tedy teorii mozkového pohlaví. Výraz teorie je ale v tomto případě až příliš silné slovo. Brain sex theory je ve skutečnosti ničím nepodložený mýtus, který je seriózními lékařskými výzkumy vyvracen. Nic takového jako mozkové pohlaví neexistuje.
Pohlaví člověka je dáno stavbou jeho reprodukčních orgánů, nikoli jeho pocity, myšlenkami nebo anatomií mozku. Jinými slovy: Když tělo říká „muž“ a mysl říká „žena“, má pravdu tělo a mysl se mýlí. Když tělo říká „žena“ a mysl říká „muž“, má pravdu tělo a mysl se mýlí.
Dr. Paul McHough, spoluautor důležité kritické studie na téma transgenderu, uvádí: „Transgenderové osoby někdy tvrdí, že jsou mužem uvězněným v ženském těle nebo naopak ženou uvězněnou v mužském těle. Z vědeckého hlediska ale nic takového neexistuje.“
Proč je transgender tak populární?
Transgenderismus je víra, že si člověk může svobodně vybrat svoje pohlaví a svoje sociální genderové role. Tato víra je v rozporu s vědeckými poznatky, se zdravým rozumem a lidskou zkušeností i a také s Biblí, Písmem Svatým (Gn 1, 27). Jak je tedy možné, že je transgender v současné době tak populární? Faktorů je celá řada. Transgenderová revoluce není bleskem z čistého nebe, ale kulminací dlouhodobého vývoje.
V jádru stojí odvěká ďábelská idea „osvobození“ člověka od všech omezení a povinností vůči sobě, Bohu i ostatním lidem: „Můžeš být, kýmkoli chceš být. Máš nespočet možností a právo volby. Tvoje tělo patří jen tobě a ty si o něm rozhoduješ. To, že ses narodil jako muž, tě k ničemu nezavazuje a neplynou z toho žádné povinnosti vůči druhým. To, že ses narodila jako žena, tě k ničemu nezavazuje a neplynou z toho žádné povinnosti vůči druhým. Máš práva bez povinností a svobodu bez odpovědnosti.“
Transgenderová revoluce je poháněna přesvědčením, že objektivní pravda neexistuje a proto emoce jsou více než fakta. Pokud realita neodpovídá tvým přáním a pocitům, tím hůř pro realitu. Budeme ji ignorovat nebo ji změníme. Tvrzení, že absolutní pravda neexistuje, je přitom logický nesmysl. Samo toto tvrzení je totiž nárokem na absolutní pravdu.
Transgender je vyústěním nejvýznamnější revoluce dvacátého století, revoluce sexuální. Ta probíhala v první i druhé půli minulého století na obou stranách železné opony, hnaná nejen feministickou ideologií, ale také technologickými „pokroky“ v podobě hormonální antikoncepce a potratů. Kategorie jako mužství a ženství, otcovství a mateřství, rodina jako taková jsou již desítky let pod křížovou palbou a transgenderový chaos je ovocem toho vývoje. Předchozí generace mužů a žen odmítaly Bohem daná práva a povinnosti vyplývající z jejich pohlaví, dnešní generace odmítá kategorie mužství a ženství jako takové.
V souladu s učením apoštola Pavla (Ř 1) je dnešní situace Božím soudem. Nedovedli jsme si jako společnost vážit poznání Boha a proto nás Bůh vydal na pospas nečistým vášním našich srdcí, abychom dělali, co se nesluší. Tak dostáváme sami na sobě zaslouženou odplatu za naši nepravost.
Velký vliv na popularizaci transgenderu mají sociální sítě. Děti jsou osamělé, hledají příslušnost ke skupině a identitu. Transgenderové komunity jsou na venek velmi otevřené, chápající, podporující. Žel rozhodně nepodávají hledajícím dětem seriózní informace v plné šíři. Terapeuti hovoří o tom, že mladí lidé k nim přicházejí už po několika letech transgenderové „masáže“ na internetu. Tyto dospívající děti jsou již pevně rozhodnuté a utvrzené ve svém odhodlání změnit pohlavní identitu a terapeut už má minimální možnost vývoj zvrátit.
Podobný vliv jako sociální sítě má i propagace genderové problematiky a LGBT agendy na školách pomocí vlivných neziskových organizací.
A konečně je tu mocná transgenderová lobby klinik a farmaceutických firem, které mají z neštěstí genderově zmatených lidí astronomické zisky.
Několik čísel z Velké Británie
Ve Velké Británii se v roce 2009 přihlásilo ke „genderové léčbě“ 97 dětí. V letech 2017 – 2018 to bylo 2.510 dětí, což činí 2500% nárůst za necelých 10 let. Někteří učitelé už dříve varovali, že propagace transgenderových otázek ve školách zasévá dětem do mysli zmatek a že se z celé věci stává průmyslové odvětví. (zdroj)
Následující tabulka ukazuje nárůst počtu dětských pacientů na největší transgenderové klinice v Londýně. Zatímco v roce 2010 se na tuto instituci obracely v průměru dvě děti týdně, v roce 2018 už to bylo průměrně 50 dětí týdně. Připomínáme, že jde pouze o statistiku jedné kliniky. Takovýchto specializovaných zařízení je v Británii asi 25 (zdroj).
Další tabulka z téhož zdroje ukazuje věkové rozložení dětských pacientů na stejné londýnské genderové klinice. Nejmladším klientům byly 3 roky, nejpočetněji jsou zastoupeny děti ve věku od 14 do 16 let.
Proč je transgender špatný?
Pokusíme se znovu přehledně shrnout základní důvody, proč je na místě hodnotit transgender jako špatný.
a) Je postaven na lži, že lidské pohlaví lze změnit.
b) Namísto léčby nemocné mysli poškozuje zdravé tělo.
c) Nepřipouští jiný způsob řešení genderové dysforie než operativní změnu pohlaví.
d) Z psychického onemocnění dělá lidské právo.
e) Patologii označuje za normu.
e) Ignoruje skutečnost, že mnoho lidí změny pohlaví lituje.
f) Znehodnocuje kategorie muž a žena soustředěním na povrchní fyzické atributy.
g) Odmítá Boží plán pro člověka zjevený v přirozenosti a v Písmu
h) Je lukrativním byznysem s mocnou mezinárodní lobby.
Určitě bychom našli další argumenty, a to jak v rovině konkrétních lidských osudů ovlivněných transgenderovými zásahy, tak i v rovině teoretické a ideologické. Dekonstrukce Bohem daných kategorií mužství a ženství je z hlediska křesťanské teologie asi tím nejzásadnějším problémem. Nejedená se o žádnou okrajovou záležitost nebo čistě pastorační problém, který je třeba řešit případ od případu. Samotné evangelium je totiž formulováno v genderově vyhraněných termínech, které nelze opustit ani relativizovat, aniž by nebyla poškozena podstata učení Nového zákona: Ježíš je ženich, který svou nevěstu vede, chrání ji a sytí, miluje ji obětující se láskou a trpí pro ni až k smrti. Církev je nevěsta, která se ženichovi podřizuje, nechá se vést a snaží se ženichovi líbit svým „zářivě bílým šatem“. Postavit se transgenderové ideologii je tak pro církev existenční nutnost. Pokud to neuděláme, přijdeme o evangelium.
Co máme dělat, bratří?
Jak se má křesťan k otázce transgenderu prakticky postavit? Předně bychom si měli dát pozor na to, abychom rozlišovali mezi lživou trasgenderovou ideologií, která si nezaslouží žádné ohledy a slitování, a mezi jednotlivými lidmi, kteří žijí s reálnou bolestí a kterým toužíme pomoct, nikoli je odsoudit a zvětšit jejich trápení. To může být někdy velice těžké, protože se setkáme s prudkým odporem či nenávistí, které budou reakcí na naši lásku a touhu pomoci. Pak nezbývá než se modlit spolu s Pánem: Bože odpusť jim, neboť nevědí, co činí.
Nesmíme podlehnout strachu z přicházející transgenderové vlny, která v následujících letech zaplaví naše školy, společnost a přelije se i přes českou církev. Bůh nám zaslíbil, že bude s námi a neopustí nás. Vše, o co bychom ve své věrnosti k němu přišli, nám bohatě vynahradí v tomto životě i v příštím.
Přicházející genderová temnota může paradoxně církvi pomoct upevnit základy evangelia a znovu si uvědomit jednu se základních tezí nového zákona: svět není, nebyl a nikdy nebude náš kamarád. Možná jsme v posledních letech podlehli iluzi, že když máme demokracii, svobodu projevu a svobodné volby, řídíme náš svět a ten je tak trochu náš. Možná je čas se nad tím znovu zamyslet.
V otázce transgenderu je třeba být realističtí. Naše možnosti pozitivně ovlivnit svět kolem nás jsou omezené. Přehnané očekávání a naivní aktivismus je ve výsledku stejně destruktivní, jako strach a rezignace. Duchovní proud transgenderu je mimo moc jednotlivce. Nezastavíme tsunami, ale můžeme s Boží pomocí pevně stát.
Buďme věrní v malém. Zápas o věrnost začíná v životě každého křesťana právě na tom místě, kam ho Bůh postavil. Kniha Zjevení říká: Vím o tvých skutcích. Hle, otevřel jsem před tebou dveře, a nikdo je nemůže zavřít. Neboť ačkoli máš nepatrnou moc, zachoval jsi mé slovo a mé jméno jsi nezapřel. (Zj 3, 8)
Nikdy nesmíme s transgenderovými lidmi mluvit z pozice morální nadřazenosti. Všichni jsme hříšníci. Není ničí zásluhou, že s transgenderovými pocity nemusí zápasit. Heterosexuální hříchy smilstva a nevěry, která se týká i našich očí a myšlenek, jsou stejně závažné, jako hříchy homosexuální nebo transsexuální. Nechceme se povyšovat a moralizovat, ale láska nás vede k povinnosti nazývat věci pravými jmény, ať se týkají nás nebo druhých.
Nebojme se citovat Bibli. Lidé dnes prožívají nejistotu obavy, protože ve světě kolem nevidí příliš důvodů k naději. Boží slovo má moc a nevrátí se s prázdnou, i když výsledky zpravidla nemáme možnost vidět. Transgenderová temnota je velkou příležitost ukázat na Bibli, na Krista a na evangelium. Je přece tak snadné mluvit o tom, že Bůh stvořil člověka jako muže a ženu, podotknout, že Eva byla pro Adama pomoc jemu rovná, že Ježíš Kristus je jako ženich, který se obětuje za svoji nevěstu církev tvořenou z nás, hříšných lidí. A rázem jsme u podstaty evangelia, kterým je Kristova smrt za odpuštění hříchů, aniž bychom zabředli do složitých termínů jako je smíření, vykoupení a podobně. Principy mužství a ženství mluví přímo k lidským srdcím a otevírá se tu velká příležitost formulovat evangelium tzv. „nenábožensky“ a přitom zcela v souladu s učením Nového zákona.
Přesto se musíme připravit na odmítnutí a obvinění z nelásky a fundamentalismu. Náš zájem o dobro druhého bude označován za nedostatek tolerance, naše láska za nenávist, jasné myšlenky za omezenost, jednoznačné formulace za necitlivost, odvaha za agresivitu. Je třeba počítat s krátkodobými prohrami, posměchem a odmítnutím. Ale to není nic nového. Za příklad trpělivosti v utrpení si, bratří, vezměte proroky, kteří mluvili ve jménu Páně. (Jk 5, 10)
Udržme svůj pohled zaměřený na Krista, který vede naši víru od počátku do konce. Když mu spílali, neodplácel spíláním; když trpěl, nehrozil, ale vkládal vše do rukou toho, jenž soudí spravedlivě. (1 Pt 2, 23)
Užitečné biblické pasáže
Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti (2 Tm 3, 16), ale zde nabízím několik pasáží, které mohou být ve vztahu k transgenderu zvlášť užitečné.
Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. (Gn 1, 27) Zde máme zakotvenu důstojnost člověka coby Božího obrazu a zároveň rozdělení lidí na dvě „formy“, mužskou s ženskou.
Člověče, co vlastně jsi, že odmlouváš Bohu? Řekne snad výtvor svému tvůrci: „Proč jsi mě udělal takto?“ (Ř 9, 20) Běda tomu, kdo se chce přít se svým tvůrcem, střep z hliněných střepů! Což smí hlína říci svému tvůrci: „Co to děláš?“ a tvůj výrobek: „On nemá ruce“? (Iz 45, 9) Oba tyto texty vyjadřují stejnou myšlenku: Pokorné přijetí toho, co Bůh dává. Žijeme v padlém světě, rodíme se duševně i tělesně nedokonalí a smířit se se svými nedostatky nebo nemocí bývá obtížné. To ale není případ pohlaví. Pohlaví není choroba, ale naopak Bohem daná charakteristika, kterou nemáme právo ani reálnou možnost měnit.
Odpověděl jim: „Nečetli jste, že Stvořitel od počátku ‚muže a ženu učinil je‘? A řekl: ‚Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo;‘ takže již nejsou dva, ale jeden. A proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“ ( Mt 19, 4 – 6) Tento text je velice důležitý, protože Ježíš zde zakotvuje svoje učení o člověku a manželství v doslovném chápání knihy Genesis. Věrný křesťan tedy nemůže jinak, než dělat to samé.
Někteří nežijí v manželství, protože jsou k tomu od narození nezpůsobilí; jiní nežijí v manželství, protože je nezpůsobilými učinili lidé; a někteří nežijí v manželství, protože se ho zřekli pro království nebeské. Kdo to může pochopit, pochop.“ (Mt 19, 12) Opět velice důležitý text. Ježíš hovoří o třech kategoriích lidí, kteří nejsou způsobilí pro manželství. Dnes bychom řekli nezpůsobilí pro heterosexuální partnerský život. V originále je použito slovo „eunuchoi“, kleštěnci, kastráti. Někteří z těchto lidí se se svým omezením podle Ježíše narodí. Myslel tím Ježíš jen poruchu fyzickou (anatomickou, hormonální) nebo také duševní? Dále jsou podle Ježíše někteří, kterým „kastraci“ způsobili lidé. Lze toto chápat i na případ pohlavního zneužívání nebo jiného jednání, které naruší zdravý psychosexuální vývoj dítěte? Domnívám se, že v obou případech zní odpověď ano a že tento Ježíšův „diagnostický manuál“ můžeme aplikovat i na problematiku transgenderu.
Neboť toto praví Hospodin: „Kleštěncům, kteří dbají na mé dny odpočinku a volí to, co si přeji, kteří se pevně drží mé smlouvy, dám ve svém domě a na svých hradbách památník a jméno, lepší než synů a dcer. Dám jim jméno věčné, jež nebude vymýceno.“ (Iz 56, 4 – 5) Toto je úžasné zaslíbení pro lidi, jako je Walt Heyer. Ani transgenderová životní odbočka nediskvalifikuje pro Boží království nikoho, kdo se pevně drží Krista.
Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. (Ef 6, 12) Základní „bojová strategie“ Nového zákona. Skutečný zápas křesťanů se má odehrávat vždy na duchovní, nikoli na mezilidské rovině.
Nepodílejte se na neužitečných skutcích tmy, naopak je nazývejte pravým jménem. O tom, co oni dělají potají, je odporné i jen mluvit. Když se však ty věci správně pojmenují, je jasné, oč jde. (Ef 5, 11 – 13) Křesťané nejsou zodpovědní za stav světa, ale mají povinnost mluvit pravdu, protože pravda osvobozuje a je vždy nutnou podmínkou sebereflexe a změny k lepšímu.
Kdo domlouvá člověku, dojde později vděku spíše než ten, kdo má úlisný jazyk. (Př 28, 23) Toto je velké zaslíbení, abychom se nebáli říkat lidem i nepopulární věci. Z krátkodobého hlediska je to nevýhodné, ale z dlouhodobého se to bohatě vyplatí.
Aktualizace informací
13.11.2019: Následující rozhovor výborně ilustruje transgenderismus jako ideologii, která odmítá objektivní biologické kategorie ve prospěch subjektivních přání a pocitů: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/rozstrel-konference-lgbt-sexualni-mensiny-cr-evropska-unie.A191104_092113_domaci_lesa
26.11.2019: Základní tuzemská odborná monografie na téma transsexuality (dnes transgender) z pera výše citované autorky a kolektivu (Transsexualita a jiné poruchy pohlavní identity, Fifková, Wies, Grada 2008) uvádí mimo jiné tato diagnostická kritéra (dle Meyera):
a. Pocit nevhodnosti nebo nepřiměřenosti anatomicky dané pohlavní role.
b. Víra, že změna role povede ke zlepšení.
c. Výběr partnerů téhož anatomického pohlaví a chápání sebe sama jako heterosexuála.
d. Touha po chirurgické změně pohlaví.
Všimněme si uvedených klíčových slov: pocit, víra, chápání sebe sama, touha. Jsou toto dostatečně pevné a neměnné kategorie, aby opravňovaly nevratnou chirurgickou deformaci zdravého těla?