Vzdělávací odbor CB na svých stránkách zveřejnil prohlášení, ve kterém se vyjadřuje ke třem možným přístupům k biblické zprávě o stvoření. Nejsem již členem Církve bratrské a o tomto dokumentu bych se vůbec nedozvěděl, kdyby mě na něj neupozornil přítel z jiné denominace, který byl jeho obsahem hluboce znepokojený. Jelikož tedy dosah zmiňovaného prohlášení přesahuje hranice jedné denominace, rád bych se k němu stručně vyjádřil. Otázky výkladu knihy Genesis mají totiž přímý vztah nejen k biblické antropologii, která je předmětem našich stránek, ale i k pohledu na Ježíše Krista, který je centrem celého křesťanství.
Pravda, nebo církevní management?
Z prohlášení je zřejmé, že jde o snahu o uklidňování rozbouřené církevní hladiny. Teologická rozprava je tu především nástrojem k řízení církve. Otázka „Jak to opravdu bylo?“ je pro autory bezpředmětná. Podstatný je praktický dopad z pohledu církevního managementu. Cílem je udržet církev velkou a klidnou, nabídnout širokou náruč všem a utišit doutnající spory a hádky. V dokumentu proto nelze hledat odpověď na otázku, jak správně rozumět Bibli; k tomu není určen.
Teologie třetí cesty
Církev bratská před časem oficiálně vyhlásila prostřednictvím časopisu Brána teologický program, který nazvala „Třetí cesta“ mezi fundamentalismem a liberalismem. Jedná se podle mého názoru o rezignaci na hledání pravdy v zájmu zachování „jednoty“ církve. Teologové třetí cesty se staví nad všechny údajně malicherné spory, jako je třeba otázka, jestli Adama stvořil Bůh z prachu země a Evu z jeho žebra, nebo jestli měli oba biologické rodiče. Na takové nepodstatné dohady je nahlíženo svrchu, s blahosklonným pochopením pro obě (nebo všechny) strany sporu. „Hlavně se nehádejte, bratři, protože láska je důležitější než pravda“. To je jádro teologie třetí cesty. Je to faktický konec upřímné a ryzí teologické debaty nad Písmem.
Od teologů třetí cesty se obvykle dozvíme, jaké jsou různé pohledy na věc, ale nedozvíme se, co si myslí oni sami. Nevím, jestli to přes svoji nezpochybnitelnou sečtělost a výmluvnost vůbec ještě vědí? U některých lze jejich názor mezi řádky poměrně dobře vyčíst, jako u autora našeho dokumentu, u jiných je to těžší. Být teologem třetí cesty znamená stát kdesi vysoko nad problémy prostých lidí, nad připomínkami církevních nýmandů a nad debatami teologického potěru. Odpověď „My vlastně nevíme“ (vzpomeňme na Ježíšovu otázku položenou farizeům, od koho měl Jan pověření křtít) je vrcholem teologie třetí cesty a políčkem do tváře všem prosťáčkům, kteří by snad stále ještě chtěli hledat pravdu.
Církevní inkluze
Jako učitel jsem dobře obeznámený s ideou inkluze a se všemi praktickými důsledky tohoto myšlenkového směru. Inkluzivní světonázor stojí na přesvědčení, že heterogenita skupiny (třídy, společnosti, církve) je vždy výhodou. Čím víc se navzájem lišíme, tím lepší komunitu prý můžeme tvořit a tím lepších výsledků můžeme při společné činnosti dosahovat. „Všichni společně, ale každý jinak“, to je program inkluze, který má být realizován jak ve školních třídách, tak na všech úrovních společnosti. Zdá se, že i církev po této možnosti mlsně pošilhává.
Každému rozumně uvažujícímu člověku je přitom jasné, že rozmanitost skupiny má své meze. Mentálně retardovaný žák se bude trápit mezi gymnazisty, naopak liška bude v kurníku mezi slepicemi v sedmém nebi. Obojí ale přinese smutné výsledky. Možná je čas si přiznat krutou pravdu: Všichni se neustále obohacovat nemůžeme. Někdy je to prostě kdo z koho.
Marně přemýšlím nad tím, jak zastánce evoluce může myšlenkově obohacovat člověka, který věří ve stvoření v šesti dnech, a naopak. Dovedu si samozřejmě představit, že ti dva spolu budou diskutovat. Dovedu si představit, že se budou snažit jeden druhého přesvědčit. Co jiného ostatně můžou dělat, pokud svému přesvědčení opravdu věří a mají zájem jeden o druhého? Diskuse se má odehrávat v pokoře, v úctě, ale vždy se snahou přesvědčit, nebo nechat se přesvědčit. Pokud upřímná snaha přesvědčit a vyvést druhou stranu z omylu chybí, nebo naopak chybí ochota změnit vlastní názor, pak už diskuse není diskusí, ale jen hrou a divadlem.
Skutečná diskuse je krásná, ale nebezpečná věc. Může skončit i konfliktem, stejně jako skutečná láska. Nedokážu si ale představit, jak by měl podle autorů dokumentu vypadat ideální fiktivní dialog evolucionisty a kreacionisty, při kterém se budou navzájem obohacovat? Rád bych viděl praktickou ukázku, několik vzorových vět takového inkluzivního dialogu. Jde o to, aby se obě strany shodly, že na tom, jak vznikl svět, vlastně vůbec nezáleží, hlavně, že se máme rádi? To ale znamená, že opustí svá přesvědčení a stanou se také teology třetí cesty, pro které pravda přestala být důležitá. To je, oč ve skutečnosti běží?
Tři možnosti
Dokument se zabývá různými pohledy na stvoření a na způsob výkladu knihy Genesis. Přitom ale zcela opomíjí základní fakt: Výkladový klíč ke Starému zákonu je pro křesťany Zákon nový. Při četbě Starého zákona nejde primárně o to, co si o textu myslíme my, dokonce ani o to, co si mysleli původní posluchači. Nejsme židé, ale učedníci Ježíše Krista, proto alfa a omega výkladu pro nás musí být to, co si o Starém zákonu myslel Ježíš, a co o něm napsali apoštolové inspirovaní Duchem svatým.
Ježíš i apoštolové knihu Genesis opakovaně citují jako autoritativní zdroj informací. Jelikož Nový zákon nezaznamenává žádnou polemiku o historicitě knihy Genesis, máme v zásadě tři možnosti:
a) Ježíš, apoštolové i jejich posluchači shodně chápali Genesis jako přesný záznam historických událostí. Navzájem si všichni rozuměli. Buď se všichni mýlili, a pravdu mají dnešní liberálové, nebo měli všichni pravdu, a pravdu mají dnešní fundamentalisté.
b) Ježíš a apoštolové nechápali Genesis jako přesný záznam historických událostí, ale jejich posluchači ano. Ježíš a apoštolové se nesnažili posluchače z jejich omylu vyvést, ale hráli s nimi určitou didaktickou hru. Považovali jejich víru za užitečnou iluzi, poučný mýtus nebo zjednodušený a upravený model reality (odborně se tomu říká pedagogická redukce). Ježíš a apoštolové tedy rozuměli svým posluchačům, ale oni nerozuměli jim. V tomto případě dnešní liberálové správně rozumí Ježíšovi a apoštolům, zatímco fundamentalisté jsou v roli zaostalejších posluchačů. Pokud je to tak, pedagogická hra by asi měla v církvi po vzoru Ježíše a apoštolů pokračovat. Liberálové ve vedoucích pozicích by měli oficiálně zastávat doslovný výklad Genesis, a členské základny budou spokojené.
c) Ježíš, apoštolové ani jejich posluchači nechápali Genesis jako přesný záznam historických událostí. Když o těchto věcech mluvili, hráli spolu určitou kulturní hru, asi jako my, když citujeme hlášky z Pelíšků nebo z Mrazíka. Ježíš, apoštolové a jejich posluchači si tedy rozuměli. Rozumí jim také dnešní liberálové, a mimo jsou fundamentalisté. Liberálové by tedy měli fundamentalisty do hry co nejdříve zasvětit, a pak v ní budeme společně pokračovat po vzoru Nového zákona.
Vyberte si sami, ke které variantě se přikloníte. Praktický výsledek bude ale ve všech případech stejný: Chceme-li být církví po vzoru Ježíše a apoštolů, měli bychom v našich sborech vyučovat doslovný výklad knihy Genesis, jak o něm čteme v novém zákoně, ať už si o tom budeme myslet cokoli. I pokud je pro vás Genesis jen mýtus, je to ten nejlepší mýtus, jaký je k dispozici. Vykládejte ho, a nezpochybňujte ho. Pokud máte lepší mýtus, sem s ním. Pokud nemáte, držte se Genesis.
Nemocná evoluce
Autor dokumentu projevuje velkou úctu k vědě, zejména k evoluční teorii. Mám za to, že je to zcela zbytečné. Evoluce je teorie v hluboké vnitřní krizi. Už není mocná, ale ne-mocná. Většina nekřesťanů, které znám, evoluci ve skutečnosti příliš nevěří, jen to neříkají moc nahlas. Bublina evoluce možná brzy praskne. Anebo se přelije do církevního prostředí, kde ještě nějaký čas přežije, přisátá na prs matičky církve? Dočkáme se toho, že bude církev baštou evoluční teorie, zatímco ji věda opustí? To by byla zábavná situace. Teologie třetí cesty by byla k takové symbióze přímo ideální.
Skromné představy o fungování světa
Zlatý hřeb celého stanoviska je fascinující prohlášení, že autoři Písma měli k dispozici jen „skromné představy o fungování hmotného světa“. Řekl bych, že pisatel těchto slov bude mít jednou dlouhý rozhovor s Mojžíšem, který bych, přiznám se, rád zpovzdálí sledoval.
Dívat se takto svrchu na Mojžíše je jistě závažná věc. Mnohem závažnější ale je, jestli měl podle autora „skromné představy o fungování hmotného světa“ i náš Pán Ježíš Kristus, skrze něhož a pro něhož byl svět stvořen, a který Mojžíše tak rád citoval? Co si autor stanoviska vlastně myslí o Ježíši?
Můžete být křesťanem, i když ještě nemáte žádný názor na stvoření světa. Můžete být křesťanem, i když jste ještě nečetli knihu Genesis. Můžete být křesťanem, i když ještě věříte v evoluci. Všechno má svůj čas. Ale nemůžete být křesťanem, když si myslíte, že Ježíš byl podvodník nebo idiot. Lze to také říct jinak: „Kdo říká, že je v Kristu, musí žít tak, jak žil on.“ A stejně žít znamená i stejně mluvit.
Vítězslav Šťastný
4.2.2021
Obrázek, zdroj: https://www.reddit.com/r/pics/comments/2hawd0/just_an_old_man_balancing_on_some_chairs_on_a/