Předseda Církve bratrské David Novák ve svém článku na webu Křesťan dnes uvedl několik důvodů, proč nevěří historicitě biblického popisu stvoření světa v sedmi, respektive šesti dnech. Podle autora v biblickém vyprávění „mnoho věcí nehraje“: (1) Popis stvoření v Gn 1, 1 – 2, 3 prý odporuje popisu v Gn 2, 4 – 15; (2) světlo existuje ve vesmíru dříve, než slunce a hvězdy; (3) rostliny na Zemi rostou před stvořením Slunce; (4) den a noc existuje před stvořením sluneční soustavy; (5) Bůh tvoří „světla“ na nebi, nikoli nebeské objekty. Pojďme se na tyto námitky postupně podívat, ale nejdříve několik obecných poznámek.
Historie, nebo přírodní vědy?
Odpůrci doslovného chápání prvních kapitol knihy Genesis často dělají tu chybu, že podrobují biblický text kritice z pozice (skutečných nebo domnělých) poznatků přírodních věd. Genesis ale popisuje jednorázové a neopakovatelné události na počátku vesmíru, kdy věci nefungovaly způsobem, jaký známe dnes. Takové události nespadají do oboru přírodních věd, ale spíše do oboru historických nebo právních studií. Přírodní vědy jsou totiž založené na opakovaném pozorování jevů, a nemohou z principu posuzovat něco, k čemu došlo v historii pouze jednou jedinkrát a co se zcela jistě nebude opakovat. Zde je na místě zkoumání historické či právní, kdy hodnotíte věrohodnost a konzistentnost dostupných důkazů, ale nemůžete vědeckou metodou danou událost zopakovat a experimentálně ověřit.
Věda a zázraky
Biblický popis stvoření světa je popisem zázraku. Jde zároveň o největší zázrak v celé Bibli. Zázrak můžeme obecně definovat jako výjimečný a jednorázový zásah nadpřirozené síly do přirozeného běhu přírody. Přírodní vědy zkoumají právě ten přirozený, obvyklý běh věcí. Poctivý vědec proto musí přiznat, že zázrak předmětem vědeckého zkoumání (a kritiky) z principu nikdy být nemůže. To, zda daný vědec připouští nebo odmítá možnost zázraků, nemá co dělat s vědou jako takovou, ale s jeho vírou nebo nevírou v nadpřirozeno. Víra v určitý konkrétní zázrak je pak otázka důvěry v hodnověrnost očitých svědků, popřípadě ve vlastní zkušenost. Přírodní věda se ale se zázrakem profesně míjí. To by měl přiznat každý čestný vědec, který si uvědomuje hranice svého oboru.
Věda jako modla
Apoštol Pavel hovoří o tom, že mnoho korintských křesťanů bylo natolik zvyklých na uctívání pohanských model, že ani po svém obrácení nedokázali stará myšlenková schémata opustit (1K 8, 7). Je to v určitém ohledu situace nás všech; zvyk je železná košile. Všiml jsem si, že i řada upřímných křesťanů je zatížená vědeckou modloslužbou. Pokud jim, správně a logicky, naznačíte, že věda nemá ke stvoření světa co říci (protože věda zázraky nezkoumá), urazí se a přestanou se s vámi bavit. Nejsou ochotní udělat několik myšlenkových operací nutných k tomu, aby si naplno uvědomili, že přírodní věda se ke stvoření opravdu vyjadřovat nemůže. Jsou na svoji starou modlu příliš zvyklí. Přitom ale nejde o nedokonalost vědy, ale o její vykázání do správných mezí. Věda je nástroj vyvinutý k něčemu jinému, než ověřování možnosti a nemožnosti neopakovatelných zázraků. Používat přírodní vědy ke kritice knihy Genesis je stejné, jako pokoušet se napumpovat pneumatiku lopatou. Bohužel se o to mnozí snaží.
Presumpce neviny
Text prvních kapitol knihy Genesis nese všechny znaky historického vyprávění. Není důvod pochybovat, že text má zachycovat skutečný průběh událostí. Ježíš a apoštolové takto doslovně a historicky knihu Genesis chápali. Chce-li někdo historicitu biblického popisu stvoření zpochybňovat, důkazní břemeno je plně na něm. K obhájení Písma není potřeba nic jiného, než vyvracet jednotlivé námitky. O to se nyní pokusíme.
Světlo bez Slunce?
Argument, že světlo na Zemi nemohlo existovat bez Slunce, svědčí jak o nedbalém čtení Písma, tak o chybném logickém úsudku. Nejprve k první chybě. Ve verši Gn 1,3 čteme: I řekl Bůh: „Buď světlo!“ A bylo světlo. Bůh tedy stvořil světlo hned první den stvoření, a to svým slovem. Bere-li někdo biblický text vážně, jak by si mohl myslet, že světlo vzniklo až na základě chemických reakcí hořících plynů ve Slunci a ostatních hvězdách? Bůh podle Písma stvořil světlo slovem a je chybou představovat si Stvořitele jako skauta v temném lese, který pokud si chce posvítit a zahřát se, musí si zapálit ohníček.
Nejdříve prototyp, pak výrobní linka
Druhá chyba, logická, spočívá v nepochopení tvůrčího procesu jako takového. Tvorbu něčeho nového zažíváme i my, lidé (ačkoli nic v pravém slova smyslu netvoříme, ale pouze přeorganizováváme již existující). V Genesis čteme o geniálním designérovi, který nejdříve tvoří prototypy nových věcí. Nepotřebuje k tomu tužku, papír ani další nástroje, stačí mu jeho zázračné slovo. Stačí, aby řekl, a cokoli se ihned stane realitou. Jako každý designér i Bůh se dívá, jestli je nový prototyp dobrý. Když vidí, že dobrý je, pouští ho do sériové výroby. Ta se už neděje jeho slovem, ale jím určeným přirozeným způsobem. Designér staví a rozbíhá výrobní linku, a následně deleguje pravomoci. Světlo dostávají na starost hvězdy, které jsou k jeho produkci stvořeny. Proto je řečeno, že od sedmého dne až dodnes Bůh odpočívá (Žd 4, 3). Žádná Jeho současná činnost se už nerovná „vypětí“, které představovalo stvoření světa.
Jak dětinská je představa, že Bůh nejprve tvoří obrovské koule hořlavých plynů, ty pak zapálí a napjatě čeká, co z toho vyleze! Bůh samozřejmě musel mít ideu světla už dávno před stvořením hvězd, jestliže smyslem hvězd je svítit. Idea, neboli myšlenka, je synonymem pro slovo, protože myšlení probíhá v pojmech, tedy ve slovech. U nás lidí je myšlenka, slovo a realita často v rozporu. Ale rozdíl mezi Boží myšlenkou, slovem a realitou nejspíš neexistuje. Co si Bůh pomyslí, to pojmenuje, a to se stává skutečností. Proto Bůh tvoří nové věci slovem. Svým hlasem je povolává z nebytí do existence, ze tmy do světla.
Rostliny bez slunce
Jelikož světlo svítilo na Zemi od prvního dne, nadpřirozeně produkované Božím slovem, není žádný problém v tom, že rostliny začaly na Zemi růst o den dříve, než se na obloze rozzářilo Slunce. Slunce čtvrtého dne nadpřirozenou práci Božího slova převzalo; prototyp (světlo) opustil ruce designéra a přešel do sériové výroby. Čtvrtého dne se produkce světla se rozeběhla přirozeným, vědecky poznatelným způsobem.
Světlo v nebeském království
Není také od věci si připomenout, co čteme o světle a jeho zdroji na konci Bible (Zj 22, 5): Noci tam již nebude a nebudou potřebovat světlo lampy ani světlo slunce, neboť Pán Bůh bude jejich světlem… I toto bude pro některé křesťany vědecký problém a začnou v nebi namítat, že tu „něco nehraje“?
Den a noc před stvořením Slunce
Jak může Bible hovořit o dnech a nocích, resp. o večerech a jitrech, už v době, kdy ještě neexistuje Slunce, jehož světlo přece pozemské dny a noci tvoří? Odpověď je prostá. Koncept dne a noci tu byl první, v Boží mysli a následně v hmotné realitě existoval už před stvořením sluneční soustavy. Bůh prostě „zhasínal a rozsvěcel“ nadpřirozeně, svým slovem. Tmu nazval Bůh nocí a světlo dnem (Gn 1, 5). Nebeská tělesa byla stvořena až později, „na znamení časů, dnů a let“ (Gn 1, 14). Časy, dny a léta tu byly první, nebeská tělesa, jejich měřitelé a ukazatelé, přišla na řadu až později.
Nám se zdá, že dny a roky jsou tu proto, že existuje Země a Slunce. Ve skutečnosti ale Země a Slunce existují, protože Bůh už předtím vymyslel dny a roky. Bůh stvořil nejdříve čas, a pak sestrojil nebeský orloj. To dává smysl; nikdo přece nevěří tomu, že čas plyne, protože na zdi tikají hodiny.
Bible mluví o stvoření světel, nikoli Slunce a Měsíce
Označení Měsíce a Slunce ve vyprávění o stvoření jako nebeských „světel“ nelze považovat za chybu. Pojmenovat věc jejím účelem (topení, vedení, větrání) je přece běžná jazyková praxe. Není přece chybou říct, že na autě máme „světla“, ačkoli známe i slova reflektory, nebo že nám na stropě visí „světlo“, i když známe slovo lustr. Smysl existence Měsíce a Slunce je prostě svítit na Zemi, jsou to tedy naše světla.
Závěr
Popis Stvoření v šesti dnech zachycený knihou Genesis je vnitřně kompaktní a nevykazuje žádné logické chyby, na rozdíl od argumentů jeho kritiků. Lidé jako David Novák nám mohou dobře ilustrovat, že Bible, na rozdíl od jejich úvah, neobsahuje antropomorfismy, tedy snahu o popis věcí tak, aby dávaly smysl z naší současné perspektivy. Právě toto je pro hlavní důvod věřit, že sedm dnů stvoření je historický popis, který nám odhaluje sám Stvořitel. Kdyby si toto vyprávění nějaký člověk vymyslel, udělal by stejné chyby jako David Novák a postupoval by “logicky” – každý přece ví, že nejdříve musí být sluníčko, pak světlo, potom kytičky. Tuto chybu ale Genesis nedělá. Jeví se sice na první pohled lidskému uvažování nelogická, ale při hlubším zkoumání nám odhaluje smysl a tajemství, nad kterým zůstáváme v úžasu stát. Tento text musí být buď dílem Božím, nebo naopak dílem nějakého nadlidského zvrhlého génia, ďábla, který nás chtěl záměrně oklamat. Žádný člověk by si něco podobného vymyslet nedokázal.
První kapitola Genesis je od počátku do konce popisem zázraku, a proto nemůže být z logiky věci podrobena kritickému zkoumání z pozice přírodních věd. Všichni jsme od dětství cvičeni uctívat vědu jako boha, který (jednoho dne) dokáže zodpovědět všechny naše otázky, a proto je potřeba, abychom si stále dokola opakovali zřejmý fakt, že věda z definice nemůže zkoumat zázraky. Před zázrakem musí věda zmlknout. Věda je z tohoto světa, zázrak je shůry.
Stejně jako věda nemůže potvrdit ani vyvrátit Ježíšovu chůzi po vodě, nemůže hodnotit ani šest dní stvoření. Všichni, vědci i laikové, přece víme, že lidé obvykle po vodě nechodí. Záleží jen na tom, zda uvěříme, že se to kdysi v historii zázračně stalo. Stejně tak všichni, vědci i laikové, víme, že světy obvykle pouhým slovem v šesti dnech nevznikají. Záleží jen na tom, zda uvěříme, že se to kdysi v historii zázračně stalo.
Dodatek
Tvrzení, že text v Gn 1, 1 – 2, 3 odporuje textu v Gn 2, 4 – 15, je nejsilnějším argumentem v celém článku, který zpochybňuje neomylnost a bezchybnost Písma. Jde o natolik závažné tvrzení, že si vyžaduje podrobnější studium a samostatný článek.
VŠ, 20.2.2022