Walt Heyer
Transgenderové kliniky bezstarostně provádějí osmnáctileté lidi drastickým procesem změny pohlaví, a když tohoto kroku později mladí lidé litují, nechají je lékaři bez pomoci. Specialisté z klinik využijí zmatené a zranitelné mladé lidi a pak už s nimi často nechtějí nic mít. Dokonce popírají, že existují pacienti, kteří operativní změny pohlaví litují. Genderové kliniky by měly být volané k odpovědnosti za to, že ničí mladé životy. Ale nečekejte, že to budou dělat liberální mainstreamová média. Ta totiž transgenderismus oslavují.
Nedávno mě kontaktovali tři mladí lidé, kteří podstoupili operativní změnu pohlaví ve věku 18 a 19 let a nyní toho litují. Jsou živým důkazem arogantního přístupu, který na genderových klinikách vládne. Tyto příběhy ukazují, s jakou lehkostí lékaři na klinikách umožňují změnu pohlaví u zranitelných mladých lidí, a pak se k nim otočí zády, když tito mladí dospělí touží svoji tragickou chybu napravit.
Cynismus transgenderových klinik
Abel Garcia (22) se narodil jako muž v jižní Kalifornii. (Jméno je upraveno z důvodu ochrany soukromí.) Poprvé mi napsal v červnu a svěřil se mi se svými rozporuplnými pocity, které provázejí proces jeho přeměny na ženu. Dovolil mi, abych jeho příběh sdílel jako varování pro ostatní.
„Dobrý den, Walte, jsem transgenderová žena která už rok bojuje sama se sebou. Nemůžu se rozhodnout, jestli pokračovat v proměně nebo se vrátit zpět. Viděla jsem vaše videa a od té doby mě každý den trápí další a další otázky.“
Abel začal svou proměnu na ženu aplikací ženských hormonů v prosinci 2016 ve věku 19 let. O šest měsíců později si změnil svoji právní identitu a v květnu 2018 si nechal aplikovat prsní implantáty, podstoupil tzv. „operaci vršku“.
Jeho přístup k přeměně byl trochu, jiný než je obvyklé. Rozhodl se totiž nespěchat, aby později svého rozhodnutí nelitoval. Jeho pochybnosti se objevily poté, co se zotavil z operace prsou. Po dobu jednoho a půl roku po této operaci pracoval Abel v zaměstnání, které mu pomohlo dozrát. To mělo velký význam pro jeho rozhodnutí.
„Teď, ve 22 letech, jsem mnohem zralejší, než jsem byl v 18ti“, říká Abel. „Tehdy jsem si říkal, že je jenom malé riziko, že bych mohl někdy litovat svého rozhodnutí a že bych se chtěl vrátit ke svému původnímu pohlaví.“
Abel se jako kluk cítil nedoceněný. Podvědomě předpokládal, že změna pohlaví mu přinese pozornost okolí, po které toužil. „Jako dítě jsem byl velmi plachý kluk, hodně tichý ve srovnání s ostatními chlapci mého věku. Svého tátu jsem moc nevídal, protože pracoval jako řidič kamionu a většinu času nebyl doma. Vychovávala mě maminka a neměl jsem žádný mužský vzor.“
Nakonec se Abel rozhodl, že se chce znovu identifikovat jako muž. „Najednou mi došlo, že i kdybych podstoupil 100% operativní přeměnu pohlaví, nikdy nebudu skutečná žena. Budu jenom muž se zmrzačeným tělem, které má vypadat jako ženské.“
Lékaři z genderové kliniky mohli Abelovi ušetřit zbytečnou operaci, pokud by mu poskytli psychoterapii. Namísto toho dali přednost bezohledné aplikaci hormonů a operacím. To, co se dnes děje s našimi mladými lidmi, je zločin.
Sydney Wright je mladá žena z jihu USA, která mi napsala loni na jaře:
„Ahoj Walte, hledala jsem články o návratech transgenderových lidí k jejich původnímu pohlav a tak jsem narazila na Vaši stránku. Změnila jsem si pohlaví z ženy na muže, když mi bylo 19. Byla to největší chyba mého života.“
Sydney sdílela svůj příběh v článku pro The Daily Signal: „Strávila jsem rok jako trans muž. Doktoři selhali v každém ohledu.“ Sydney píše:
„Připadá mi šílené, že naše společnost umožňuje, aby se toto dělo mladým lidem. V 18 letech jsem podle zákona ještě nemohla pít alkohol, ale už jsem byla dost stará na to, abych si nechala nasadit hormony a změnit pohlaví.“
Sydney popisuje, jak snadné bylo najít si terapeuta, který ji napsal doporučení na aplikaci mužských hormonů a potom lékaře, který jí tyto hormony předepsal. Ten jí také poradil, ať si na YouTube vyhledá video, jak si má sama píchat injekce. Žádný z těchto takzvaných „profesionálů“ nezkoumal její motivy a nedoporučil jí odborné poradenství.
Stejně tak lékaři neposkytli odborné poradenství ani varování Nathanielovi. Tento mladík ze severovýchodu spojených států začal 15 letech se souhlasem rodičů užívat ženské hormony a poté v 18 letech podstoupil kompletní operativní přeměnu na ženu.
Ani ne rok potom mi napsal, že toho kroku lituje a chtěl by zpět své mužské části těla. S Nathanielovým svolením jsem v listopadu sdílel jeho příběh v článku „Teenager lituje ‚fušerské Frankenšteinovské operace‘ už jeden rok po změně pohlaví“.
Nathaniel, stejně jako mnoho dalších, neabsolvoval před operací žádné odborné poradenství, které by zabránilo této hrozné chybě. Namísto toho potvrdili pracovníci kliniky jeho zmatené myšlenky a poslali ho rovnou na cestu za „světlými zítřky“. Když Nathaniel následně operace litoval, genderová klinika si nad ním umyla ruce.
Kliniky by měly nést odpovědnost
Lidé, kteří chtějí zpět své původní pohlaví, se na mě obracejí, protože lékaři a kliniky je v této situaci nechávají bez pomoci. Nikdo z nás se nikdy neobjeví v žádné studii ani statistice. Lékaři a kliniky totiž rutinně odmítají připustit, že by existoval byť jen jeden pacient, který by litoval změny pohlaví nebo který by se vrátil ke svému původnímu pohlaví.
Walt Heyer
Dostupné na: https://www.dailysignal.com/2020/01/02/transgender-clinics-are-ruining-young-lives/
Překlad: VŠ 1/2020