Americký konzervativní komentátor Matt Walsh na sebe upozornil dokumentem „What is a woman?“. Walsh pokládá tuto otázku různým lidem ze všech koutů světa a natáčí jejich reakce. Odpovědi stojí za to a na youtube najdete řadu ukázek. Dovolte mi několik postřehů.

Vůbec nejzajímavější se mi zdá Walshovo interview se skupinou afrických vesničanů. Ptá se jich, jestli se žena může stát mužem, a naopak. Afričané na něj chvíli nevěřícně koukají a pak vysvětlují, že to možné není, protože žena má své povinnosti, které nemůže zastat muž, a muž má zase povinnosti, které nezvládne žena. Tito „primitivní lidé“ chápou muže a ženu na základě jejich povinností, což je zcela opačný přístup, než má naše civilizace, která se na věc dívá téměř výlučně z hlediska práv. Euroameričan se neptá, jaké povinnosti vůči bližním pro něj vyplývají z faktu, že je muž nebo žena; zajímá se jen o to, na co má jako muž nebo žena nárok. Jsme natolik posedlí svobodou, že jsme úplně zapomněli na zodpovědnost (viz článek o americké deklaraci nezávislosti).

(Jediná zodpovědnost, o které snad jsme snad ještě schopni přemýšlet a mluvit, ale ne skutečně konat, je naše domnělá zodpovědnost vůči zemskému klimatu. To je ale naneštěstí zodpovědnost zcela iluzorní, neboť zemské klima je mimo naši kontrolu.)

Matt Walsh je křesťan, který věří v evoluční původ člověka (viz video zde). Nevidí rozpor mezi Biblí a evolucí. To už je samo o sobě zdroj problému. Pokud jsme se totiž jako lidé do podoby muže a ženy vyvinuli dlouhým a pomalým procesem, proč bychom se nemohli – a neměli – vyvíjet dál? Vlastně by nám v tom případě ani nic jiného než vývoj nezbývalo. Evoluce je proces, který si nemůže vzít dovolenou; běží stále kupředu, ať se nám to líbí, nebo ne. Co když je opuštění pohlavní bipolarity, tradičního rozdělení lidstva na muže a ženy, dalším krokem ve vývoji lidstva, který učiníme s pomocí rozvinuté technologie? Co když je to něco, co po nás Bůh, stvořitel evoluce, chce? Co když přichází doba koncepty muž a žena opustit? Zajímalo by mě, jak by na toto evolucionista Walsh odpověděl a na jakém základě by hájil status quo.

Definovat, co je žena, není vůbec jednoduché. Krátce před tím, než Walsh publikoval svůj dokument, rozvířila mediální vody přestřelka mezi senátorkou Blackburnovou a soudkyní Jacksonovou. Senátorka se zeptala soudkyně, jestli může definovat slovo žena. Soudkyně bez váhání odpověděla, že nemůže. (A pak poněkud trapně dodala, že není biolog.) Následovala celosvětová vlna rozhořčení a posměchu jací to tupci sedí na americkém nejvyšším soudu. Já ale soudkyni do jisté míry chápu, ono to opravdu není jednoduché (viz nominalismus versus realismus).

Ani sám Matt Walsh není v definici ženy nijak zvlášť úspěšný. Je evidentně lehčí tuto otázku pokládat než na ni odpovídat. V rozhovoru s trans aktivisty v populární talk show Dr. Phil byl Walsh zahnaný do kouta a z definice, kterou po druhých chce, sám utekl. Na výzvu, ať definuje slovo žena odpovídá, že je to (a tady nás zradí český překlad) dospělá lidská samice, angl. „adult human female“. Načež trans aktivista správně požaduje, aby definoval slovo female. To už ale Matt nedokáže a utíká do vyprávění o starých kostech. Walshova definice „woman is … female“ je klasický příklad argumentace v kruhu. V češtině by navíc ani nefungovala, protože u nás slovo female, samice, pro ženy běžně nepoužíváme.

Definovat slovo žena totiž není možné, aniž bychom z toho vynechali muže, a vůbec člověka jako takového. Bylo by mnohem užitečnější ptát se, co je člověk, než co je žena, i když to druhé je divácky atraktivnější. Samo o sobě je to ale více méně k ničemu.

Matt Walsh je Američan a celý anglicky mluvící svět má hluboký problém s otázkou, co nebo kdo je člověk. Ten problém je tak zásadní, že se odráží i v anglickém jazyce. Když jsem se na konci osmdesátých let začal učit angličtinu, považovalo se za samozřejmé, že slovo man znamená muž nebo člověk a že plurál men znamená muži nebo lidé. Když jsem v roce 2010 začal angličtinu vyučovat, žáci mi už nevěřili, že man nese obecný význam člověk a že men mohou být lidé. Jedna dívka byla dokonce pohoršená. Vlastně ani nevím, jestli to tak ještě je a myslím, že si tím nejsou jistí ani rodilí mluvčí. Označovat člověka slovem man je dnes považováno za faul, za projev sexismu. Jediné, kde lze tradiční významy (man – člověk, men – lidé) potkat, jsou staré knížky a trilogie Pán prstenů. Ale i sám Tolkien si hraje s ohněm, když rozvíjí tento dialog mezi Přízrakem a Eowyn: „No man can kill me.“ – „I am no man.“ (V knížce: „No living man can hinder me. – No living man am I!)

Současná angličtina, a s tím i celá euroatlantická civilizace, má zkrátka velký problém s pojmem člověk. V množném čísle máme všeobecně přijímané slovo people, ale v jednotném čísle to tak jednoduché není. Man je z politických důvodů tabu, zbývá person, (osoba), nebo human či human being (člověk jako živočišný druh v kontrastu se zvířaty nebo bohy). Ani jedno ale není nic moc. Problém, na který Matt Walsh naráží, je tedy daleko hlubší: Nevíme, kdo jsme. Jak bychom mohli vědět, kdo je žena?

(Pokračování příště.)

VŠ, 15. 10. 2022