Někteří představitelé našich církví nedávno veřejně prohlásili, že manželství má být vyhrazeno pouze pro muže a ženy (text prohlášení například zde.) Bylo by ale omylem zajásat, že všichni podepsaní církevní činovníci automaticky souhlasí s pohledem na lidskou sexualitu, jaký prezentuje Nový zákon.
Nový zákon zaznamenává učení Ježíše Krista a jeho apoštolů. Jako takový je nejen základním, ale také neměnným dokumentem církve. Kdo se chce nazývat křesťanem, musí vynaložit všechnu snahu na to, aby jeho názory i životní praxe co nejvíce odpovídaly vzoru, jaký nám zanechal Ježíš a jeho apoštolové. A jediný spolehlivý zdroj tohoto vzoru křesťanského učení a života je Nový zákon. Apoštol Pavel říká: „Nastane den, kdy Bůh skrze Ježíše Krista bude soudit podle mého evangelia, co je v lidech skryto.“
Vzdalujeme-li se od toho, co popisuje a předepisuje Nový zákon, stáváme se následovníky iluzorního Ježíše, který nikdy neexistoval. Budeme jako dělník u stroje, který odložil stranou originální vzor výrobku, a zanedlouho už chrlí nepoužitelné zmetky. I my bez neustálého vracení se k textu Nového zákona začneme produkovat zmetkovitou verzi křesťanství, která se před Bohem ukáže jako neužitečná. Ježíš nám potom řekne: „Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.“
Je dobře, že se naši církevní vedoucí postavili za význam slova „manželství“. Ale ve srovnání s tím, co bychom od nich měli očekávat, je to zoufale málo. Na sekulárního pravicového politika by to byl slušný výkon, ale pro představitele Kristovy církve naprosto nedostatečné. Je to stejné, jako kdyby vám špičkový šéfkuchař přinesl chleba s máslem. V čem spočívá ona nedostatečnost?
Především v tom, že signatáři se pokusili o jakousi obranu manželství jako sexuálního vztahu muže a ženy, aniž by jakkoli, byť jen náznakem, zpochybnili jeho alternativu, tedy sexuální vztahy osob stejného pohlaví. Snaží se bojovat pro manželství, aniž by si špinili ruce bojem proti homosexualitě. A přitom to je podstata celého problému. Manželství je ohrožováno a znevažováno čím? Tím, že se o stejnou důstojnost a společenskou prestiž derou stejnopohlavní svazky. Hájit první a neodsoudit druhé je totéž, jako bychom ve škole na přednášce o cigaretách chválili čerstvý vzduch, ale báli se dětem říct, že kouření škodí zdraví. Je to opatrnické, falešné, bezzubé. Naštěstí ne všichni faráři jsou takto nemastní neslaní, jak dokládá například výmluvný a odvážný slovenský kněz Marián Kuffa, viz například zde.
Je s podivem, že církevní vedoucí ve svém písemném prohlášení k tak závažné otázce lidského života, jakým je manželství a sexualita, ani jednou necitují Nový zákon. Ani slůvkem se neodvolají na učení Ježíše a apoštolů. Jsou ještě světlem světa, nebo už spíše šerem, či dokonce tmou? Přitom Nový zákon, základní závazný dokument všech křesťanů, proti sexuálnímu styku osob stejného pohlaví mluví, a to opakovaně. Klíčová místa jsou tři:
a) Římanům 1, 26-28 (ČEP): Proto je Bůh vydal v moc hanebných vášní. Jejich ženy zaměnily přirozený styk za nepřirozený a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženami a vzplanuli žádostí jeden k druhému, muži s muži provádějí hanebnosti, a tak sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svou scestnost. Protože si nedovedli vážit pravého poznání Boha, dal je Bůh na pospas jejich zvrácené mysli, aby dělali, co se nesluší.
Uvedená pasáž je delší a obsahuje i výčet dalších projevů lidského hříchu. Sexuální aktivita s osobami stejného pohlaví je zde uváděna jako typický, učebnicový projev zvrácenosti člověka, který odmítá vzdát svým životem čest Bohu.
b) 1 Timoteovi 1, 9 – 11 (ČEP): …zákon není určen pro spravedlivého, nýbrž pro lidi zlé a neposlušné, bezbožné a hříšníky, pro lidi bohaprázdné a světské, pro ty, kdo vztáhnou ruku proti otci a matce, pro vrahy, smilníky, zvrhlíky, únosce, lháře, křivopřísežníky, a co se ještě příčí zdravému učení podle evangelia slávy požehnaného Boha, které mi bylo svěřeno.
Slovo „zvrhlíky“ je v řeckém originálu výraz „ἀρσενοκοίταις“ (arsenokoitais) což znamená „ti, kdo spí s muži“, dnešním jazykem „homosexuálové“. Jde o složené slovo, „arsen“ znamená muž, „koite“ je postel. Význam slova je tedy zcela jasný. Bible kralická ho překládala výstižně jako „samcoložníci“.
c) 1 Korintským 6, 9 – 10 (ČEP): Což nevíte, že nespravedliví nebudou mít účast v Božím království? Nemylte se: Ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani nemravní, ani zvrácení, ani zloději, ani lakomci, opilci, utrhači, lupiči nebudou mít účast v Božím království.
Slovo „nemravní“ je v řeckém originále „μαλακοὶ“ (malakoi), což znamená „jemní, zženštilí“. Jedná se o výraz pro homosexuální muže, kteří v sexu plní ženskou roli. Druhé slovo „zvrácení“ je opět už známé „ἀρσενοκοίται“, stejné slovo označující aktivní homosexuály jako v 1 Tm 1, 10.
Proč by proti sexuálnímu styku s osobami stejného pohlaví měli mluvit křesťané? Jednoduše proto, že máme povinnost své bližní, věřící i nevěřící, na základě Písma varovat před škodlivým jednáním, které ničí jejich těla i duše, které zarmucuje jejich Stvořitele a které jim podle Bible zabrání v účasti na Božím království. Takových věcí dělají lidé jistě mnoho, jenže málokterá je dnes veřejně propagovaná a doporučovaná. Nezaznamenal jsem žádné pochody hrdosti zbabělců, zlodějů, lhářů, alkoholiků, lakomců, lenochů, násilníků nebo nevěrníků. Homosexualita je ale na rozdíl od jiných nectností propagována a normalizována, což je pro duchovní život našich bližních smrtící.
Nenechme se oklamat, že tu jde o lásku nebo lidskou důstojnost. Jde tu o legitimizaci určitého druhu sexuální aktivity, která je podle Písma špatná. Proto je třeba, aby církev jasně upozorňovala nejen na to, že manželství je vztah muže a ženy, ale jedním dechem také na to, že pohlavní styk jako takový je vyhrazen pouze pro muže a ženu, nikoli pro osoby stejného pohlaví, které se snaží skutečný (hetero) sex více či méně úspěšně napodobit, mohli bychom říci karikovat. Právě v oné karikatuře je nebezpečí. Říct, že sex mezi mužem a ženou, který je Bohem daný a stvořený, je kvalitativně stejný jako falešný sex mezi dvěma muži či dvěma ženami, znamená znevážit a pošpinit Boží dar.
Přívrženci sexu mezi osobami stejného pohlaví chtějí, aby společnost uznala, že to, co oni dělají v ložnici, je stejně legitimní a hezké jako to, co dělají v ložnici manželé. A církev by měla jasně říct, že tak to rozhodně není. Není to ani legitimní, ani hezké, a neměli byste to dělat, protože je to špatné. Jak to může být špatné, když tím nikomu neubližujeme, zní nejčastější námitka. Komu ubližují dva dospělí homosexuálové, kteří spolu mají dobrovolný sex? Křesťanská odpověď je následující: Zaprvé, ubližují sobě samým, protože zneuctívají vlastní těla. Zadruhé, ubližují jeden druhému, protože zneuctívají těla jeden druhého. Zatřetí, ubližují svému okolí, protože mu dávají špatný příklad a pravděpodobně zarmucují svoje rodiče a jiné bližní. A začtvrté, ubližují Bohu, který stvořil lidská těla pro jiný účel a má právo do našeho života mluvit.
V tomto světle je pak šokující poslední pastýřský list Rady Církve bratrské, tedy denominace, která je mnohými stále považována za stabilní a důvěryhodnou církev s úctou a poslušností vůči Písmu. Časy se ale mění. Vedoucí této církve v pastýřském listu ujišťují své ovečky, že jejich podpora pro manželství muže a ženy ve výše zmíněném společném prohlášení neznamená, že mají něco proti homosexuálům:
„Zároveň vnímáme jako správné a nutné, aby bylo stejnopohlavním párům legislativně umožněno upravit jejich soužití tak, aby nebyla snižována jejich lidská důstojnost, která náleží každému člověku bez rozdílu.“
Radním CB uniká, že v této debatě nejde o soužití. Muži přece mohou žít, tedy bydlet, s muži a ženy mohou bydlet s ženami podle libosti. Tady ale jde o soulož dvou mužů nebo žen, tedy podle Písma o nedovolenou homosexuální aktivitu, která brání lidem v přístupu do Božího království. A není to legislativa, ale právě tato homosexuální aktivita, která podle Nového zákona snižuje jejich lidskou důstojnost, protože „zneuctívají svá vlastní těla“ (Ř 1, 24). Lidská důstojnost se snižuje hlavně tehdy, když lidé dělají, co se nesluší. Svou důstojnost ztrácíme, když se chováme jako zvířata, Bible Kralická by řekla „jako hovada“. Je škoda, že se církevní představitelé vyjadřují k sekulární legislativě namísto toho, aby věrně zkoumali a interpretovali, co na dané téma říká Nový zákon.
Další pozoruhodný úryvek z pastýřského listu je tento:
„V církvi je pro nás zásadní vytvářet prostředí lásky a Kristova přijetí pro všechny, a to navzdory rozdílným pohledům na mnohé oblasti života.“
Bratři by spíše měli říci, že je pro ně zásadní vytvářet dočasnou iluzi Kristova přijetí, protože Kristus ústy svých apoštolů říká, že lidi praktikující sex se stejným pohlavím do svého království nepřijme! Takový pohled na sexuální oblast života zkrátka před Bohem neobstojí, a jsme na to férově upozorňováni už dopředu, abychom měli čas na nápravu. Proč chce církev tuto část zjevené Boží pravdy před lidmi zamlčovat? Vždyť naší povinností je hříšníka varovat, ne ho falešně chlácholit, že je všechno v pořádku.
Radní CB namísto toho, aby z Nového zákona citovali pasáže, které se dané problematiky přímo týkají (právníci tomu říkají princip speciality), manipulativně už předem nálepkují všechny případné odpůrce, když hovoří o nebezpečí tvrdého srdce.
„Ježíš Kristus upozorňuje církev na nebezpečí tvrdého srdce (Mt 19,1-12), kterého se chceme vyvarovat ve vztahu k Pánu Bohu i ke všem lidem bez ohledu na jejich sexuální orientaci.“
Rozumí se totiž samo sebou, že nebezpečí tvrdého srdce se netýká Rady CB, ale jejích názorových oponentů, tedy samozřejmě i autora tohoto článku. Tomu je alespoň chabou útěchou, že diagnózu tvrdého srdce si nejspíš zasluhuje i apoštol Pavel. Ale co řeknou radní CB v nebi Ježíši, až odmítne pustit malakoi a arsenokoitai do Božího království? Vezmou si ho stranou jako onehdy Petr a řeknou mu: „Tak takhle ne, Pane, vždyť to byli řádní členové naší církve!“
Boží soud je daleko, Pán Bůh vysoko, a tak naše církve volí politiku chytré horákyně. Oblečená neoblečená, obutá neobutá. Hlavně nikoho moc nenaštvat, ani svět, ani Boha. „Nemáme nic proti homosexuálům, ale manželství je jenom pro hetero.“ Říkám si, že asi musíme být pro homosexuály směšní. Zdá se, jako by nám šlo jen o magické slovíčko „manželství“. Proč nevyložíme karty na stůl a neřekneme konečně narovinu, že sex mezi dvěma muži a dvěma ženami je prostě špatně! Našlo by se pro to řada argumentů, a nejen z Písma. Kdybychom otevřeně vyjádřili svůj názor, citovali Bibli, napomenuli homosexuály, budou si nás alespoň vážit. A snad Bůh dá, že se vzpamatují ze svého omylu. Ale to, co předvádí současná církev, je nedůstojné kličkování. Kam má přijít kajícný „samcoložník“, který se opravdu obrátí ke Kristu a chce se očistit od svých hříchů, jako například tento muž (který mimochodem říká skvělou myšlenku: „Homosexualita v Bibli není identita, ale jednání.“)
Souhlasím s Radou CB, že tvrdé srdce je v církvi nebezpečná věc. Ale stejnou škodu může napáchat i měkký mozek nebo gumová páteř.
VŠ, 28. 9. 2023