Na svojí každodenní cestě do práce (mám tu výsadu chodit do práce pěšky) míjím dva pomníky. První je Kristus na kříži kostela, druhý je dr. Miroslav Tyrš, zakladatel Sokola, před sportovní halou. Ty dva pomníky jako by reprezentovaly dva odlišené přístupy k životu, které jsou svým způsobem opačné.

Tyrš je symbol člověka v jeho přirozené síle a kráse. Jeho socha jako by byla ozvěnou (i když trochu vybledlou) antického ideálu člověka mravného a krásného, ve kterém se snoubí zdraví těla i ducha. Je to člověk, který hledí hrdě před sebe a jde cestou, kterou si sám vytýčil.

Zatímco Tyrš sebevědomě stojí s rukou v bok, Kristus bezmocně visí na kříži, s hlavou unaveně skloněnou ke straně. Jeho ruce a nohy jsou přibyté na dřevo, nemůže jimi pohnout ani o centimetr. Vidíme muže v posledních chvílích života, kterého na tomto světě už skoro nic nečeká, kromě posledního doušku z poháru utrpení. Kristus na kříži, přestože dosud žije, je už pro náš svět vlastně mrtvý. Je tu cizincem.

Když se dívám na oba muže, napadá mě, že pokud má Bible pravdu – a já věřím, že ji má – potom jsou v lidské historii jsou dvě opravdu významné osobnosti. Je to Adam, první člověk, nadpřirozeně stvořený Bohem z prachu země, po kterém dědíme svoji tělesnou přirozenost a kterého představuje Tyrš. Druhou klíčovou postavou je Ježíš Kristus, Boží Syn, který se nadpřirozeně počal z Ducha svatého, narodil se z panny Marie. V porovnání s těmito dvěma muži hrají všichni ostatní lidé jen vedlejší role.

Každý z nás přichází na tento svět s náturou, jakou nám odkázal Adam, se stejným moderně řečeno “defaultním nastavením”. Řídíme si svůj život a necháme si do něj od nikoho kecat – už vůbec ne od nějakého Boha! Naše miminka se nerodí jako nevinná stvoření, nejsou to malí andílci ani nepopsané listy, ale malí roztomilí hříšníčci. To dobře ví každý rodič. Kvůli tomuto našemu zděděnému přirozenému nastavení, kterému teologové dříve říkávali „dědičný hřích“, (dneska už o tom raději nemluví, aby byli politicky korektní) jsou všichni lidé od narození přirozenými Božími nepřáteli. Hřích nejen že jako chronická nemoc ničí náš život tady a teď, ale způsobí, že až se jednou postavíme před Boží soud, budeme po právu odsouzeni. Důvod je především ten, že se vědomě a opakovaně obracíme zády k našemu Stvořiteli, o jehož existenci v hloubi duše všichni podvědomě víme. To je tak zvaný “život v těle”, jak o něm mluví Bible. A to je – symbolicky – Tyrš. Bůh ale připravil cestu, jak z této šlamastyky ven. Ta cesta je jeho syn Ježíš Kristus.

Ježíš přišel na svět proto, aby se postavil na Adamovo místo a podruhé svedl bitvu o osud lidstva. To je ten starý příběh o zakázaném ovoci, hadovi, Evě a Adamovi. Ježíš byl a je druhým „novým začátkem“, druhým Boží „pokusem“ (to slovo je nevhodné, ale lepší mě nenapadá), novým restartem lidské rasy. Tentokrát se to povedlo a záchranná mise byla úspěšně dokončená. I Ježíš, podobně jako jeho předchůdce Adam, čelil přímému pokušení padlého anděla, Satana. Adam satanovi podlehl s plným žaludkem uprostřed zahrady; Ježíš jeho nabídky odmítl, když byl žíznivý, vyhladovělý, sám uprostřed vyprahlé pouště.

Svým životem Ježíš ukázal, jak má vypadat opravdový člověk, a dovolím si říct, jak má vypadat opravdový muž. Zároveň nám přiblížil, jaký je Bůh, stvořitel světa, Jeho i náš nebeský Otec. Tu největší lekci z lidskosti a zároveň největší odhalení Boží povahy nám Kristus ukázal na kříži, kde dobrovolně a nespravedlivě zemřel za naše hříchy, aby tak otevřel možnost nového začátku pro všechny, kdo budou mít o takovou nabídku zájem.

Z křesťanského hlediska jsou Adam a Ježíš jediní dva muži, kteří v historii lidstva něco opravdu velkého dokázali. Adam udělal kolosální průšvih, Ježíš vybojoval velké vítězství. My všichni ostatní, velcí i malí, významní i obyčejní, muži, ženy i děti, lidé ze všech národů a ras, my všichni jsme jenom bezvýznamný komparz v táborech obou lídrů. Základní otázka pro každého z nás proto zní: Patříš do tábora Adama, nebo Ježíše? Ke komu z nich se více podobáš? Ke komu z nich směřuješ? Kdo z nich tě víc přitahuje? Chceš stát hrdě jako Tyrš, anebo viset s Kristem na Kříži?

VŠ, 17.10.2021, upraveno