Reakce č. 1 na článek Michaela Bubana „Co říká Bible o rovnosti muže a ženy“

Vítězslav Šťastný

Ve sborovém zpravodaji sboru BJB Cheb č. 3/2017 vyšel článek od autora Michaela Bubana nazvaný „Co říká Bible o rovnosti muže a ženy.“ Článek je dostupný online z:

http://cheb.baptistcz.org/subdom/cheb/s/3_2017.pdf

Nechceme nijak zasahovat do vnitřních záležitostí sboru BJB Cheb, ale článek se objevuje vysoko při vyhledávání slovních spojení „muži ženy bible“ a je významným hlasem v českém veřejném internetovém prostoru. Protože článek obsahuje řadu nepřesností, opomenutí i vyloženě nepravdivých tvrzení, je třeba se k němu na našich stránkách vyjádřit. Začneme prvním z omylů, který můžeme nazvat:

Falešný argument Septuaginty

M. Buban uvádí:

1. Korintským 11, 2 – 16

Z celé této pasáže je nejproblematičtějším třetí verš, kde Pavel píše, že „hlavou každého muže je Kristus, hlavou ženy její muž a hlavou Krista Bůh“. Doslovný výklad této pasáže nahrává zastáncům nerovnosti, protože „být hlavou“ znamená v moderních jazycích „být autoritou“. V Pavlově řečtině ale řecké slovo kefalé (hlava)nejspíše tento metaforický význam neneslo a být někomu hlavou neznamenalo „mít nad ním autoritu“.

Silným důkazem je zde Bible Septuaginta, což je starověký řecký překlad Starého zákona z hebrejštiny. Na místech, kde se používá hebrejské róš a myslí se fyzická hlava, používá Septuaginta slovo κεφαλὴ, které se vyskytuje i v 1, Korintským. Tam však, kde hebrejské róš znamená „vedoucí“, použili překladatelé Septuaginty téměř vždy jiného slova. To dokazuje, že řecké kefalé mohlo mít zcela jiný než náš preferovaný metaforický význam, možná význam bližší slovu „zdroj“ nebo „původ“, což by v této pasáži lépe odpovídalo veršům 7 – 9, kde Pavel hovoří o Adamovi jako o zdroji Evy při stvoření. Síla tohoto argumentu spočívá v tom, že Septuaginta byla první církvi daleko bližší než hebrejská verze Starého zákona a že Pavel mohl jako člověk znalý řecké i hebrejské verze o tomto překladovém fenoménu vědět.

(Pozn. Tučné zvýraznění slov není součástí původního textu.)

Naše námitky k uvedenému textu jsou následující:

1. Manipulace čtenářem

Text budí dojem odbornosti, a autor jistě odborníkem je, ale jeho tvrzení nejsou podložena žádnými fakty, v tomto případě textovými důkazy. V možnostech běžného čtenáře není si prohlášení autora jakkoli ověřit, ať už z časových nebo odborných důvodů. Je potřeba alespoň rámcová znalost biblické řečtiny a hebrejštiny a zdlouhavá práce s písemnými nebo internetovými prameny. Nám zabralo ověření výše uvedených tvrzení jeden celý den intenzivní práce. Těžko toto můžeme žádat po běžném internetovém čtenáři.  Takový přístup autora článku, který se zabývá závažným tématem a budí dojem odbornosti, hodnotíme jako nezodpovědný a vůči laické veřejnosti manipulativní.

2. Nejspíše, téměř vždy, možná, mohl…

Zbožný křesťan nechce svůj život stavět na spekulacích, ale na pevném základě Božího Slova. Otázkou je, jaký je praktický přínos článku, který nešetří právě výše zmíněnými slůvky nejspíše, téměř vždy, možná, mohl. Co lze z takových tvrzení vyvozovat a dokazovat jiného, než fakt, že sám autor není o svých tvrzeních plně přesvědčen? Že si je vědom slabin ve vlastní argumentaci a nechává si otevřená zadní vrátka?

3. Překlad hebrejského róš v LXX

Musíme dát M.Bubanovi za pravdu, že tam, kde hebrejský Starý zákon (SZ) obsahuje slovo „róš“ (hlava) ve významu autority nebo nadvlády, použili autoři Septuaginty (LXX) ve většině případů jiné slovo. Budeme ale na rozdíl od autora konkrétnější. Róš ve významu autority nad někým se v SZ vyskytuje běžně a my jsme prozkoumali cca 50 takových veršů vygenerovaných pomocí: https://biblehub.com/str/hebrew/7218.htm Zjistili jsme, že LXX obvykle překládá hebrejské „róš“ ve významu autority řeckým slovem „archón“, což je speciální výraz pro vládce a oficiální autoritu. Na některých místech ale LXX překládá hebrejské róš také řeckým „kefalé“, hlava. To je obrazné vyjádření s širším významem. (Podobně jako „hlava“ v češtině, kde slovník spisovné češtiny uvádí 14 významů.) Případů, kdy je „róš“ ve významu autority nebo nadvlády nad někým v LXX přeloženo slovem „kefalé“ jsme našli 12. Náš seznam si nedělá nárok na úplnost. Jde konkrétně o následující verše (čtenář znalý řečtiny si může ověřit jejich překlad v LXX například na https://www.academic-bible.com/en/online-bibles/septuagint-lxx/read-the-bible-text/):

  1. Dt 28, 13 Hospodin tě učiní hlavou a ne chvostem, budeš vždycky stoupat výš a neklesneš níž, budeš-li poslouchat příkazy Hospodina, svého Boha, které ti dnes udílím, abys je bedlivě dodržoval.
  2. Dt 28, 43 – 44 Bezdomovec, který je ve tvém středu, bude stoupat stále výš nad tebe, ty pak budeš klesat čím dál tím níž. On ti bude půjčovat, ale ty mu nebudeš moci půjčit. On bude hlavou, a ty budeš chvostem.
  3. Sd 10, 18 Lid a gileádští velmožové se mezi sebou dohodli: „Ten, kdo zahájí boj proti Amónovcům, bude náčelníkem všech obyvatel Gileádu.“
  4. Sd 11, 8 Gileádští starší Jiftáchovi řekli: „Právě proto se teď obracíme na tebe, abys šel s námi a bojoval proti Amónovcům a byl náčelníkem nás, všech obyvatel Gileádu.“
  5. Sd 11, 9 Jiftách gileádským starším odpověděl: „Jestliže mě pohnete k návratu, abych bojoval proti Amónovcům, a Hospodin mi je vydá, budu vskutku vaším náčelníkem?“
  6. Sd 11, 11 Jiftách tedy šel s gileádskými staršími a lid si jej ustanovil za náčelníka a vůdce. Jiftách pak přednesl celou svou záležitost před Hospodinem v Mispě.
  7. 2 S 22, 44 Dals mi vyváznout z rozbrojů mého lidu, jako vůdce pronárodů jsi mě střežil. Sloužit bude mi i lid, který jsem neznal.
  8. Ž 18, 44 (LXX Ž 17, 44) Dals mi vyváznout z rozbrojů lidu, vůdcem pronárodů jsi mě ustanovil. Sloužit bude mi i lid, který jsem neznal.
  9. Iz 7, 8 Hlavou Aramu je Damašek a hlavou Damašku Resín. Do šedesáti pěti let ztroskotá Efrajim, takže nebude lidem;
  10. Iz 7, 9 hlavou Efrajimu je Samaří a hlavou Samaří syn Remaljášův. Nebudete-li stálí ve víře, neobstojíte!“
  11. Iz 9, 13 – 14 Proto Hospodin odsekl od Izraele hlavu i ocas, palmovou ratolest i sítinu v jediný den. Stařec a vznešený jsou ona hlava a prorok učící klam je onen ocas.
  12. Jr 31, 7 (LXX Jr 38, 7) Toto praví Hospodin: „Radostně plesejte vstříc Jákobovi, jásejte nad tím, který je hlavou pronárodů, vzdávejte chválu, rozhlašujte: ,Hospodin spasil tvůj lid, pozůstatek Izraele.‘

Ve všech těchto 12 případech je hebrejské slovo „róš“ přeloženo v LXX jako „kefalé“, hlava, a to ve významu autority, vedení, nadvlády, nadřazeného nebo nadřízeného postavení. Dvanáct případů rozhodně stačí na to, abychom vyslovili závěr, že význam slova „kefalé“ ve smyslu autority nad někým byl obecně srozumitelný a užívaný, byť bylo překladateli Septuaginty (vcelku pochopitelně), častěji používáno speciálního řeckého výrazu „archón“. Výrok M.Bubana, že překladatelé téměř vždy použili jiného slova než „kefalé“, je zavádějící polopravda. Znamená 12 výskytů slova „kefalé“ ve významu autority pro M. Bubana téměř nikdy? Jaké množství by pro autora byla dostatečné? Obávám se, že také číslo neexistuje. Nám jistě 12 stačí. Z hlediska biblistiky je to dokonce velmi nadstandardní počet. V Bibli se vyskytují mnohá slova pouze jednou, a přesto nemáme o jejich významu zásadní pochybnosti.

Argument M.Bubana, že ze Septuaginty je možno vyvodit, že „řecké slovo nejspíše tento metaforický význam neneslo a být někomu hlavou neznamenalo mít nad ním autoritu“ je poctivým studiem biblického textu zcela vyvrácen. Můžeme uzavřít, že M.Buban se v tomto svém tvrzení mýlí.

 4. Kefalé v LXX neznamená zdroj ani původ

Použijme teď metodu M.Bubana a položme mu jeho vlastní otázku: Kolikrát má slovo „kefalé“ v LXX význam „zdroj“ nebo „původ“? Odpovíme za autora: Ani jednou. Starověký řecký překlad starého zákona velmi známý Pavlovi a prvotní církvi opravdu ani jednou (!) nepoužívá slovo kefalé ve významu „zdroj“ nebo „původ“. Není to ani „téměř nikdy“, ale doslova nikdy. Tento autorem navrhovaný význam zkrátka Septuaginta vůbec nezná.

Uspořádáme si pro ilustraci pomyslný ftobalový zápas mezi významy slova „kefalé jako autorita“ a „kefalé jako zdroj“ v LXX.  Výsledek utkání? 12 : 0 Tomu se říká porážka! I kdybychom polovinu „našich“ veršů uvedených v bodě 3 obětovali jako sporných nebo otevřených k diskusi, k čemuž není důvod, stále bude výsledek zápasu 6 : 0. Ve sportu i biblistice zcela jasný výsledek.

Kefalé ve významu zdroj v LXX nenajdeme. To je alarmující. Z čeho náš autor vycházel? Jeho tvrzení, že „kefalé“ má „možná význam bližší slovu zdroj nebo původ“ přilétá z teologického vzduchoprázdna bez jakéhokoli zdůvodnění. A možná právě proto to slůvko možná…  O co zde autorovi jde, když přináší tento novátorský význam? O poctivou práci s Písmem evidentně ne. Troufneme si domýšlet: Že by skutečným cílem byla proměna „zastaralé církve“ do lepší podoby zajišťující všem genderovou rovnost a stejná práva? A cokoli stojí této kýžené proměně v cestě, musí být odstraněno, byť by to byla slova samotného apoštola?

Tento přístup dnes není ojedinělý, naopak se stává hlavním proudem v teologickém i sekulárním akademickém prostředí. Například přední česká genderová odbornice Lucie Zormanová uvádí na závěr svého článku „Postavení muže a ženy v Bibli“ následující:

Jelikož i dnešní hlavně katolická církev chápe Bibli, která se po dva tisíce let nezměnila, jako základní, jedinou, pravdivou knihu, ze které vychází při svém učení, což vede k tomu, že muže a ženu nadále chápe podle patriarchálních principů, čemuž odpovídá i fakt, že v katolické církvi nemohou ženy zastávat místo kněze, tedy prostředníka mezi Bohem a člověkem, ale mohu Bohu sloužit jen jako služebnice, jeptišky, je třeba reformovat církev, tím, že se také zreformují svaté texty, jež jsou základem náboženského učení církve.(Pozn.: zvýraznění není součástí původního textu. Dostupné online z: https://www.rovne-prilezitosti.cz/clanky/clanek-1.html)

M. Buban jde přesně tímto směrem reformy církve pomocí reformy svatých textů či přinejmenším reformy jejich výkladu. Touží vytvořit lepší církev s lepší teologií, než jakou nalézáme v Novém zákoně. Opouští tak učení apoštolů a proroků a k tomu se rozhodně nemůžeme přidat.

Závěr

Řecký překlad Starého zákona Septuaginta potvrzuje, že užití slova kefalé při překladu hebrejského „róš“ ve smyslu „autority“ nebo „nadvlády nad někým“ bylo běžné. I když jiný, speciální výraz „archón“ byl používán častěji, našli jsme 12 případů, kdy Septuaginta používá v překladu hebrejského „róš“ ve významu „autority, nadvlády nebo vedoucího postavení“ řecké slovo „kefalé“, které užívá také apoštol Pavel v 1K 11. Těchto 12 výskytů můžeme považovat za dostatečný důkaz a mimo vší důvodnou pochybnost konstatovat, že význam „kefalé“ jako autority či vedoucího postavení byl v době sepsání nového zákona apoštolu Pavlovi a jeho čtenářům známý a srozumitelný. Naopak „kefalé“ popisující člověka ve významu „zdroj“ nebo „původ“ se v Septuagintě neobjevuje ani jednou. Takový význam by byl apoštolu Pavlovi a jeho adresátům cizí, nepřirozený, nesrozumitelný. Nevíme, odkud autor článku tuto významovou možnost dovodil. Ze Septuaginty, kterou ve své vlastní argumentaci používá, to nebylo. Ta dokazuje pravý opak a „zbraň se obrací proti tomu, kdo ji první tasil“.

Poznámky

V tomto článku jsme se při hledání významu slova kefalé pohybovali jen na poli Septuaginty. Existuje ale další množství řeckých textů z daného období, které uvádějí slovo „kefalé“ pro označení osoby ve významu autority, ale neznají význam „zdroj“ nebo „původ“. Kdo by se chtěl touto otázkou více zabývat, může se seznámit např. s následující studií: https://biblicalstudies.org.uk/pdf/tj/kephale_grudem.pdf Tento materiál poskytne zevrubný úvod do problematiky letitého sporu o význam slova „kefalé“, který se rozhořel v USA v 70. a 80. letech minulého století a jehož plameny šlehají dodnes až k nám.

Hebrejština, stejně jako řečtina, má vedle slova „róš“ také jiné speciální slovo pro „vedoucího“ a „autoritu“. Je jím hojně používané slovo אַלּ֧וּף „alúf“, viz https://biblehub.com/hebrew/441.htm. Tento výraz ČEP obvykle překládá jako „pohlavár“, viz např. 1 Pa 1, 51 – 53. LXX překládá hebrejské „alúf“ řeckým slovem „hégemón“, vládce.)

Příjemný vedlejší produkt našeho studia LXX je zjištění, že Pavel si k popisu vztahu muže a ženy, Krista a Církve a Krista a Otce nevybral strohé a technicky přesné slovo „archón“, popřípadě „hégemón“, ale použil krásné obrazné slovo s širokým významovým okruhem „kefalé“, které nepochybně znamená autoritu, ale zároveň také mnohem víc, i když nikdy ne méně. Kefalé, hlava, je láskyplná, pečující autorita pevně spojená s tím, koho vede, tedy s tělem. Co přesně Pavel chápal pod slovem hlava ve vztahu dvou partnerů, můžeme dobře vidět v Ef 5, 21 -33. Tato pasáž je definicí Pavlova chápání výrazu „kefalé“ a dostaneme se k ní v některém z dalších článků.

Další studium

Pro další studium Pavlova teologického argumentu v 1K 11 můžeme doporučit přednášku doc. Jána Henžela z konference „Jako muže a ženu je stvořil“ dostupnou online v PDF na:

nebo jako video (omlouváme se za zhoršenou kvalitu):

V příštím článku se společně podíváme na tvrzení M. Bubana, že Pavel používá v 1 K 14, 34 ironii a že by bylo nejlepší tuto „neslavnou pasáž“ z Bible úplně vypustit.