Přiznám se, že otázka stáří země a detailů biblického popisu stvoření mě prvním dvacet let mého křesťanského moc netrápila. Uvěřil jsem tak, že jsem byl fascinovaný osobou a Ježíše Krista a zároveň zoufalý ze sebe sama a bezvýchodnosti svého života. První kapitoly knihy Genesis v mojí víře zpočátku velkou roli nehrály.
Postupem doby mě začal víc a víc zajímat příběh o pádu Adama a Evy do hříchu, který je klíčový pro chápání naší duchovní situace a záchrany, kterou nabízí Ježíš. Když jsem se začal intenzivněji zabývat otázku mužství a ženství, vystoupil do popředí příběh o stvoření muže a ženy, ze kterého vychází novozákonní učení o rolích mužů a žen. Ale stáří země a miliony let? To bych rád nechal někomu jinému; už jen z toho prostého důvodu, že nemám rád čísla. Jenže to bohužel asi nepůjde.
Nepovedená přednáška
Před několika měsíci jsem měl přednášku pro mládež jednoho sboru CB na téma transgender. Nevzpomínám na to rád, nebyla to moc vydařená přednáška. Moje sdělení bylo příliš obsažné a nenašel jsem s posluchači společnou řeč. Vedoucí mládeže si nebyl jistý, kolik existuje lidských biologických pohlaví. Byl si ale jistý tím, že nemůžeme s jistotou tvrdit, že existují jenom dvě. Většina mládežníků byla zmatená a vystrašená, protože hlavní slovo v diskusi si bral jakýsi host, který mě ostře napadal a zpochybňoval prakticky vše, co jsem řekl.
V jednu chvíli, když jsem se odkazoval na zprávu o stvoření člověka z knihy Genesis, na mě vyrukoval s otázkou: „Takže když věříte doslova tomu, co je napsáno o stvoření člověka, tak taky věříte, že Země je stará 6 tisíc let podle rodokmenů, které jsou v Bibli?“ Moje odpověď zněla, že jsem se tím nikdy příliš nezabýval, ale ano, nemám s tím problém. „Tady to vidíte. Tento pán popírá základní vědecká fakta“, zněla odpověď mého oponenta, který následně začal přítomné vyděšené mládežníky vyzývat, ať „zvedne ruku, kdo souhlasí s tímto pánem,“ tedy se mnou. Ruku zvedly jen dvě dospělé ženy, které byly v místnosti přítomné, z nichž jedna byla moje manželka. Opravdu to nebyla moc vydařená přednáška…
Můj oponent měl ale pravdu. Pokud se týká knihy Gensis, když dojde tvrdé na tvrdé, je to buď všechno, nebo nic. Máte-li v publiku hodné a slušně vychované křesťany, můžete si dovolit hrátky typu „šest dní v Gn 1 není doslova šest dní“, ale zároveň „stvoření Evy z Adamova žebra v Gn 2 je doslovný popis“ a zároveň „stáří Země nebudeme počítat podle rodokmenů v Gn 5“ a „potopa v Gn 7 nebyla celosvětová“ a tak dále. Ano, s hodnými vycvičenými křesťany to jde. Ale nezkažený nevěřící se vám vysměje, na něj tyto triky „tohle ano – tohle ne“ používat nemůžete.
Politika evolučního appeasementu
Většina světových teologů minulého a současného století ustoupila z doslovného chápání 6 dní stvoření a stáří Země pod tlakem tvrzení vědecké komunity, která je posledních několik set let většinově přesvědčena, že Země je miliony let stará. Byli to i vynikající teologové, jako například R. C. Sproul, J. I. Packer nebo Wayne Grudem, kteří bitvu o „mladou Zemi“ pod tíhou vědeckých důkazů vzdali.
Stejně takto vzdala většina církve. Teistická evoluce a miliony let jsou v křesťanské teologii čím dál populárnější a tvrdit něco jiného znamená zařadit se do opovržení hodné skupiny fundamentalistů. Ale světe div se, obdiv nevěřících spoluobčanů a jejich příliv do církve jsme si touto politikou appeasementu s vědeckou komunitou nezajistil. Právě naopak. Jak to vyjádřil jeden spolužák mého syna z třetího ročníku gymnázia: „Když tomu nevěří ani křesťani (rozuměj stvoření za 6 dní), tak kdo teda?“ Přátelé, svět od nás dnes očekává pravý opak, než nám naši duchovní vůdcové tvrdí.
Fakta a jejich interpretace
Položme si klíčovou otázku: Je opravdu vědecky dokázáno, že Země je miliony (nebo miliardy) let stará? Můj oponent z výše uvedené neslavné transgenderové diskuse tvrdil, že důkaz je pro něj to, že viděl v muzeu cedulky s miliony let na exponátech v muzeu. Nechci se tomu vysmívat, myslím, že všichni jsme na tom více méně stejně. Jenže je tu problém: Vykopávky se s cedulkami nenašly. Cedulky jsou naše interpretace faktů. Možná správná, možná chybná…
Vím, že toto téma trochu odbíhá od našeho hlavního zájmu, ale přece jenom bych vám doporučil například tento výpravný dokument v angličtině, nebo jeden zábavný krátký animovaný film na téma evoluce versus stvoření v češtině, který je i přes svoji zábavnou formu plný pronikavých postřehů.
Někdo určitě namítne, že tyto věci nejsou podstatné pro spásu, vedou jenom k hádkám, a proto by se jimi neměla církev příliš zabývat. Měl Pavel právě toto na mysli, když psal Timoteovi, aby se vyhýbal „hloupým sporům o rodokmeny, rozbrojům a hádkám o Zákon“ protože jsou „zbytečné a k ničemu“ (Tit 3, 9)? Týká se tento apoštolský příkaz zprávy o stvoření světa a člověka, pádu do hříchu, stáří země, evoluce, potopy…?
Život závisí na maličkostech
To, jestli jak je nějaká část Božího zjevení a křesťanské pravdy důležitá nebo ne, se mění v závislosti na momentální historické situaci církve. Někdy i zdánlivá maličkost, jako je jedno písmenko, může rozdělovat pravdu od nebezpečného omylu, který má potenciál zcela zničit evangelium (viz Nikajský koncil a slova homoúsios a homoiúsios).
Stejné je to i v každodenním životě. Neustále spoléháme na spoustu maličkostí, kterých si vůbec nejsme vědomi, dokud fungují, ale které způsobí neštěstí, pokud se pokazí (brzdové hadičky u auta, těsnění plynového sporáku, izolace elektrického vedení…) Proto je nemožné jednou provždy stanovit, co je v křesťanském učení podstatní a co ne. Stejně jako v praktickém životě musíme mít i v teologii oči na stopkách a řešit přednostně to, co právě hoří.
Je pravda, že pro mnoho lidí, když uvěří v Ježíše, nejsou otázky jako stvoření a stáří země podstatné. Jiní ale právě těmito problémy svoji cestu víry začínají. Ať tak nebo tak, křesťanská zvěst, to je učení Ježíše a apoštolů, na nich stojí. Nemusíte si toho být vědomi, ale je to tak.
Host nebo hospodský?
Je to podobné, jako když přijdete do restaurace a objednáte si jídlo. Jídlo vás nasytí, i když vůbec nepřemýšlíte o tom, že kdesi vzadu existuje nějaká kuchyně, sporák, hrnce, pánvičky a kuchař. Pokud si ale budete chtít otevřít vlastní hospodu, tyto věci budete muset dost intenzivně řešit. Stejné je to při růstu v křesťanské zralosti a proměňování naší mysli podle Božího slova. Jako duchovní děti máme luxus některé věci neřešit. Když ale ve víře dospíváme, věci se komplikují. Jak jsem řekl na úvod, osobně bych radši stáří země, šest dní stvoření nebo potopu nechal ležet stranou; jenže moji oponenti mě nenechají. A vlastně jsem za to docela rád.
VŠ 7/2020