Milí bratři a sestry, musím Vás varovat, že moje kázání nebude politicky korektní. Ne v tom, že budu mluvit o politice. Budeme ale číst jednu pasáž, kterou asi znáte velice dobře. Ale to co Vás překvapí je, kde přestanu a nebudu číst dál. Říkám Vám to raději dopředu, a jestli Vám naskočí v hlavě otazníky a vykřičníky, tak prosím o strpení a poslouchejte dál. Prosím, otevřete si Bibli, list Efezským 5, 21-24:

V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým: ženy svým mužům jako Pánu, protože muž je hlavou ženy, jako Kristus je hlavou církve, těla, které spasil. Ale jako církev je podřízena Kristu, tak ženy mají být ve všem podřízeny svým mužům.

Zde přestaneme číst a budeme pokračovat v dalším kázání za měsíc. Impuls k tomu, proč jsem si vybral tuto pasáž, byl rozhovor, který jsem měl před časem s jedním bratrem. Bratr je v církvi více než 20 let a přibližně stejnou dobu i ženatý. Říkal o nějakém trápení, které má s výchovou dospívajícího syna. Problém byl, že ten bratr měl nějaký názor, co by měli dělat ohledně toho syna a jeho žena měla jiný názor. Z důvodu zachování soukromí nechci prozrazovat detaily. Bratr chtěl synovi něco „přikázat“, žena měla názor: nedělejme nic, dejme mu svobodu. V realitě se nedělo nic, takže bylo de facto podle názoru ženy. Když jsme o tom s bratrem mluvili, říkal jsem mu:

„Zkus třeba svojí ženě říct, že jsi hlava rodiny jako muž. A ať se zkusí podřídit, ať ti dá šanci, protože ty jsi hlava rodiny a máš hlavní zodpovědnost.“

Jeho odpověď na mě silně zapůsobila, protože v jeho hlase bylo téměř zoufalství:

„Já jí to říkám, ale ona vůbec nerozumí, o čem mluvím a co po ní chci. Vůbec nevím, jak jí to vysvětlit“

„Slyšeli jste někdy v sboru kázání o tom, že by se měla žena podřídit muži?“ zeptal jsem se:

„Ne, nikdy.“ odpověděl bratr.

A já jsem na tom podobně, také jsem 20 let v církvi a v podstatě jsem to taky nikdy neslyšel. A teď splácím ten pomyslný dluh. Minule jsme mluvili o Božím slově. Zdůrazňovali jsme, že Boží slovo je Duch a život, psané Boží slovo je živé slovo živého Krista a proto je v něm Duch a život. Děláme tragickou chybu, pokud toto rozdělíme a postavíme proti sobě psané Slovo, Božího Ducha a Krista, protože to všechno je ve skutečnosti jedno. Ten Kristus, který nás spasil, který je s Otcem v nebi, ten k nám mluví skrze psané Slovo, Bibli. To Slovo, Bible, je duch a život. Říkali jsme si, že potřebujeme slyšet celou radu Boží. Písmo není jednoduché, není to jen jeden odstavec, jedna stránka. Potřebujeme slovo Kristovo v celém jeho bohatství, abychom měli moudrost do života. A teď mi řeknete, no vidíš a ty jsi tady přestal číst v takovém zásadním bodě a nedostal ses k těm mužům. Nebo si možná říkáte: Je to jeden verš, jedna pasáž, ale nejsou v Písmu, v Novém zákoně i jiné pasáže? Není to bohatství větší a hlubší? Nepotřebujeme to vidět ještě z jiného pohledu? Podívejme se tedy na jiná místa, kde se mluví o vztahu ženě k muži. A znovu se zastavíme pouze u žen, abychom si mohli nechat muže na příště.

 

Koloským 3, 18:

Ženy, podřizujte se svým mužům, jak se sluší na ty, kdo patří Pánu.

1. Korintským 11, 3:

Rád bych, abyste si uvědomili, že hlavou každého muže je Kristus, hlavou ženy muž a hlavou Krista je Bůh

1. Petrův 3,1 – 6:

Stejně i vy ženy, podřizujte se svým mužům; i když se někteří z nich vzpírají Božímu slovu, můžete je beze slov získat svým jednáním, když uvidí váš čistý život v bázni Boží. Pro vás se nehodí vnější ozdoba – splétat si vlasy, ověšovat se zlatem, střídat oděvy – nýbrž to, co je skryto v srdci a co je nepomíjitelné: tichý a pokojný duch; to je před Bohem převzácné. Tak se kdysi zdobily svaté ženy, které doufaly v Boha. Podřizovaly se svým mužům, tak jako Sára poslouchala Abrahama a ‚nazvala jej pánem‘. Vy jste jejími dcerami, jednáte-li dobře a nedáte se ničím zastrašit.

 

Není nic, co by šlo více v rozporu se současnou kulturou a směrem, kterým jde naše společnost, než říci: ženy podřizujte se svým mužům. Určitě jste zaznamenali, debatu o tzv. Istanbulské úmluvě. Vím, že někteří jste ji četli, s některými jsem si o tom povídal. Je to dokument, který naše vláda předběžně podepsala a nyní se rozhoduje, jestli ho skutečně přijmeme a budeme ho implementovat do našich právních předpisů. Dovolte mi přečíst jeden jediný odstavec z této úmluvy, kterou pravděpodobně náš stát přijme. Článek 12 odst. 1:

Strany podniknou nezbytná opatření pro podporu sociálních a kulturních vzorců chování žen a mužů s cílem vymýtit předsudky, zvyky, tradice a další praktiky, jež jsou založeny na předpokladu podřízenosti ženy anebo stereotypním pojímání rolí žen a mužů.

A jestli se vám zdá, že toto jde přímo proti Písmu, tak to vidíte správně. Státy (strany) se zde zavazují, že podniknou nezbytná opatření… s cílem vymýtit (všimněte si slova vymýtit, to je silné slovo) předsudky zvyky…

Nedávno jsem četl článek od jedné paní doktorky, která učí na Jihočeské univerzitě pedagogické. Učí učitele, vydává vysokoškolské učebnice pro učitele a je členkou společnosti pro rovné příležitosti, která jistě dostává nemalé peníze z EU. V článku se dočtete, jak je Bible skrz na skrz prolezlá těmi překonanými genderovými vzorci a poslední věta článku zní: „…je třeba reformovat církev, tím, že se také zreformují svaté texty, jež jsou základem náboženského učení církve.“ (https://www.rovne-prilezitosti.cz/clanky/clanek-1.html)

Můžete mi říct: to už tady bylo mockrát. Možná. Ale myslím si, že dnes je to velice závažné, protože se to netýká jen světa vně církve, ale i církve samotné. Zároveň je tu však obrovská šance pro církev. Pokud se postavíme na Písmo a nepřizpůsobíme se v tomto věku, naší době, tak můžeme být světlem mnohem víc, než dosud. A spolu s pronásledováním, které v té či oné formě zakusíme, budeme pro svět světlem, protože to, co říká Písmo, to lidé cítí kdesi hluboko v srdci, protože jim to tam vložil sám Stvořitel. Lidské srdce říká: ano, žena má být tím správným způsobem podřízena muži. Jenže je tam spoustu ale. Já vím, že máte v hlavě spoustu ale… Dovolte mi jeden příklad.

S manželkou chodíme na taneční pro dospělé páry. Taneční mistr je muž doby, která pomalu minula, trošku jako „živoucí fosilie“, ale velice hezká. Je to asi 70 letý muž, který už 50 let učí tanec. On by podle té istanbulské úmluvy měl být dávno ve vězení. On totiž říká: „Chlapi, na tanečním parketu jste pánem vy! Nenechte partnerku tvořit, ona vás musí poslouchat. Vy vedete.“ Já si v duchu říkám: „Tobě se to mluví, ty jsi profesionál a tančíš 50 let. Já nevím, co mám s těma nohama dělat a ještě mám vést partnerku?“ A víte, co na to říká? „Když to chlap zkazí, nevadí. Prostě radši šlapejte zelí, tancujte špatně, ale v žádném případě, nikdy nesmí ženská vést na parketu chlapa. Není nic hroznějšího než pohled na to, když ženská vede chlapa.“ Víte, co je zajímavé? Žádná žena v sále proti tomu neprotestuje. Ony to naopak rády slyší.

Položme si otázku: Je možné, že je to tak i v životě? Je možné, že to opravdu není hezký pohled, když žena vede muže životem? Že se převrací něco, co Stvořitel naplánoval jinak? Bratři a sestry, myslím, že to tak je. Ale není důležité, co si myslím já. Podívejme se do Písma na jednu pasáž, kterou jsme si nechali až pro tuto chvíli.

Titovi 2, 3 – 5:

Podobně starší ženy ať se chovají důstojně, ať nepomlouvají a nepropadají přílišnému pití vína. Ať vyučují mladší ženy v dobrém a vedou je k tomu, aby měly rády své muže a své děti, byly rozumné, cudné, staraly se o domácnost, byly laskavé a poslouchaly své muže, aby Boží slovo nebylo zneváženo.

Když Pavel toto všechno říká, není to proto, že by někomu chtěl dirigovat život, ale říká: aby Boží slovo nebylo zneváženo. V Koloským byla podobná formulace: Ženy, podřizujte se svým mužům, jak se sluší na ty, kdo patří Pánu. Sluší! Každá žena chce, aby jí to slušelo. Myslím, že by si apoštol Pavel s naším tanečním mistrem v této věci rozuměl. Ale nejde jen o apoštola Pavla, jde o samotného Boha. Jde o to, co říká náš Stvořitel. Osobně jsem přesvědčený, že toto je v současné době jedna z nezávažnějších otázek, kde se hraje o osudy našich rodin, našeho národa a v horizontu 20 nebo 30 let o samotné přežití církví jako takových.

Ženy teď možná namítnou: Jak to mám udělat? Jak se můžu podřídit muži, který dělá chyby, který je nedokonalý? Ještě než zkusím tu otázku zodpovědět, řeknu dvě věci.

Jsou věci, které jsou jasný hřích a zlo. Písmo o nich jasně hovoří. Nemluvíme tady o násilí, o alkoholu, drogách a podobných jasných, závažných, hříšných věcech. To je jako, kdybych se vrátil k obrazu toho plesu, kdyby muž na parketu byl opilý a motal se, pral se, nebo tu ženu bil. O těchto věcech nemluvíme, to je trošku na jiné téma. Teď mluvíme o tom, co je normální, hezké, běžné. Život se někdy dostane na kraj, ale to je jiná otázka. Nemluvíme o muži, který je násilník a pijan, mluvíme o muži, který, obrazně řečeno, není profesionální tanečník, občas to kazí, šlape vám na nohu, občas neví, co má dělat. Takže znovu, ženy, jak máte tu podřízenost udělat?

Jako učitel velkou část svého času trávím mezi ženami. A před několika dny jsem vyslechl kousek velice zajímavého rozhovoru. Jedna kolegyně je čerstvě vdaná, mluvila o tom, jak se svým manželem jezdí na chatu, která patří její rodině. Jak to na chatách bývá, chaty mívají takové zvláštní „vychytávky“. Tahle chata má nějaký speciální krb a je potřeba určitý speciální postup, jak tam správně zatopit. Ona svému muži říkala, že „…musí nejdříve dát hořící noviny do komína, a pak tohle a tamto. Jenže on ne, on to dělal po svém a všude byl čoud… A teď tam zase máme jet a mě to štve, protože budu muset zatápět já, protože on by to zase dělal po svém a blbě…“ A jedna starší kolegyně se do toho vložila a říká jí: „Ne, prosím tě, ty ho musíš nechat. Nedělej to sama, radši otevři okna nebo se běž projít, ale nedělej to za něj, nech ho, on na to přijde.“ Jedna věc, co jsem se naučil za 9 let mezi ženami – jsou rychlejší. Ale byla to úžasná rada, doslova biblická a moc se mi to líbilo.

Když se posuneme z roviny osobního života, každodenních zkušeností a dostali bychom se do oblasti tzv. „vyšší“ teologie, tak zjistíme, že drtivá většina dnešních profesorů teologie, lidí, kteří v křesťanském akademickém prostředí něco znamenají, nám budou říkat něco o historickém kontextu, ve kterém byly biblické texty napsány, o tzv. dobové podmíněnosti Písma, o tom, že tyto texty vznikaly v jiné době a jiné kultuře a proto je dnes musíme uplatňovat trochu s rezervou, s rozumem. Neřeknou otevřeně, že už to dnes neplatí, ale ve výsledku to tak je. Toto je spíš na odbornou debatu a to není účel dnešního kázání. Chci vám ale říct jednu věc: Když si vezmete všechny pasáže, ve kterých Nový zákon mluví o vztazích mezi mužem a ženou a přečtete si způsob, jak například apoštol Pavel argumentuje, tak uvidíte, že jeho argument míří vždycky přímo k Boží Trojici, kde mluví o vztahu Otce a Syna. A je to pro mne šokující přirovnávat vztah muže a ženy ke vztahu Boha Otce a Boha Syna. Protože oba jsou dokonalí. A jak je možné se podřizovat muži, nedokonalé bytosti? Kdyby žena byla dokonalá, byl by to asi problém, ale ani ona není dokonalá. Takže úplně nemožné to asi není. A jinde Pavel přirovnává vztah muže a ženy ke Kristu a Církvi. A to jsou věci, které nejsou kulturně podmíněné, vztah Krista a Církve se přece nemění. A zase jinde Bible mluví v souvislosti se vztahy mezi muži a ženami o událostech v Ráji, o stvoření a pádu do hříchu. To taky nejsou události, které by se týkaly jedné kultury. Takže, kdybychom to řekli obrazně, apoštol Pavel svoje učení o ženách a mužích zabezpečuje tím nejsilnějším řetězem, jaký vůbec existuje a to je přímý odkaz na Boží Trojici, na vztah Krista a Církve a na stvoření a pád člověka. To je ten nejsilnější teologický řetěz, který nikdo nemůže přetrhnout. To je něco, co se nikdy nezmění. Možná ti, kteří útočí na biblické pojetí muže a ženy, by to změnit chtěli.

Častokrát narážím na předpoklad, který se dnes bere téměř jako automatický a nezpochybnitelný, že Bible, zvláště Starý zákon, učí o méněcennosti ženy. Že prý žena v té době neměla hodnotu, že byla druhořadá. Nezlobím se na nikoho, když tento názor má, já sám jsem to také roky slýchal a čítal. Je to prostě něco, o čem se nediskutuje. Ale chci vám říct, je to lež. Prostě to není pravda. Nemáme čas procházet spolu Starý zákon a debatovat o všech složitých místech. Ale podívejme se na dvě důležitá místa. Úplně na začátku Bible v Gn 2, 18 čteme:

I řekl Hospodin Bůh: „Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou.“

Pomoc jemu rovnou. Toto je v samém základě Starého zákona, tohle napsal Mojžíš, takže Starý zákon hned na počátku učí, že žena je rovná muži. A druhé místo, to je téměř celá jedna kapitola Starého zákona věnovaná speciálně „ženské otázce“ – Př 31, 10 – 31:

Ženu statečnou kdo nalezne? Je daleko cennější než perly.

Srdce jejího muže na ni spoléhá a nepostrádá kořist.

Prokazuje mu jen dobro a žádné zlo po celý svůj život.

Stará se o vlnu a o len, pracuje s chutí vlastníma rukama.

Podobna obchodním lodím zdaleka přiváží svůj chléb.

Ještě za noci vstává dát potravu svému domu a příkazy služkám.

Vyhlédne si pole a získá je, z ovoce svých rukou vysází vinici.

Bedra si opáše silou a posílí své paže.

Okusí, jak je dobré její podnikání. Její svítilna nehasne ani v noci.

Vztahuje ruce po přeslenu, svými prsty se chápe vřetena.

Dlaň má otevřenou pro utištěného a ruce vztahuje k ubožáku.

Nebojí se o svůj dům, když sněží, celý její dům je oblečen do dvojího šatu .

Zhotovuje si přikrývky. Z jemného plátna a šarlatu je její oděv.

Uznáván je v branách její manžel, když zasedá se staršími země.

Zhotovuje plátno na prodej a pásy dodává kupci.

Síla a důstojnost je jejím šatem, s úsměvem hledí vstříc příštím dnům.

Její ústa promlouvají moudře, na jazyku mívá vlídné naučení.

Pozorně sleduje chod svého domu a chleba lenosti nejí.

Její synové povstávají a blahořečí jí, též její manžel ji chválí:

„Statečně si vedly mnohé dcery, ale ty je všechny předčíš.“

Klamavá je líbeznost, pomíjivá krása; žena, jež se bojí Hospodina, dojde chvály.

Dejte jí z ovoce jejích rukou, ať ji chválí v branách její činy!

 

Kniha přísloví vznikla stovky let před Kristem. Velmi dávno, to byla ještě „tuhá“ starozákonní doba. A řekněte sami, jestli toto je pohled na ženu, jako na někoho méněcenného? Vzpomeňte si na tu pasáž vždycky, když vám někdo bude tvrdit, nebo si někde přečtete, jaké hrozné postavení měla žena ve starozákonní době. Je to lež. Já si na tuto pasáž vzpomenu vždycky, když manželka brzo ráno vstává, protože je třeba akce v Penny a říkám jí: Jo, to je ono, už jsi tak na 70 % ženy statečné. Díky Bohu, Bůh mi dal ženu statečnou.

Mluvíme dlouho, tady by byl hezký konec. Máme o čem přemýšlet a za měsíc, až tady zase budu stát, dá-li Bůh tak otevřeme tu druhou část – muže. A protože budou Vánoce, budeme mluvit o Josefovi, což je úžasný muž, doslova muž činu.

Ale mám ještě na srdci jednu důležitou věc. V listu Titovi čteme: Starší ženy ať vyučují mladší v dobrém a vedou je k tomu, aby měly rády své muže, byly rozumné, cudné, staraly se o domácnost, byly laskavé, poslouchaly své muže, aby Boží slovo nebylo zneváženo. Když nějaká žena přijde za mnou jako za chlapem a řeknete: „Já mám se svým manželem takovýto problém, on dělá tohle… Jak mám na to reagovat? Mám se tomu podřídit, nebo už je to za hranou? Chtěla bych, ale…“ Já vám na to dámy asi neodpovím. Já upřímně vůbec nevím, jak můžete žít s mužem. Tomu nerozumím, já bych to nedokázal. Ale jsou tu ty starší ženy! A v tom vidím obrovskou šanci a obrovskou důležitost. My v církvi potřebujeme mít různé generace a přímo je tady příkaz od apoštola Pavla k výměně zkušeností a vedení ze strany starších žen vůči mladším. A je tu i cíl, kam mají starší ženy ty mladší vést a proč. Takže já bych si dovolil říct velmi naléhavě: Starší ženy, prosím, potřebujeme vás! 40letá žena může radit 20leté, 60letá zase 40 leté. Mladší ženy vás potřebují a je to klíčová role, aby Boží slovo nebylo zneváženo.

A poslední poznámka na závěr. Kdysi mi jeden kazatel opatrně pošeptal, že když Pavel i Petr mluví o vztazích mužů a žen, tak vždycky začínají u ženských. Já to roky nosím v hlavě a nabídnu vám jednu možnou odpověď. Co teď říkám není výklad Písma, říkám to já, a ne Pán. Možná je to tak, že změna v rodině k lepšímu, aby vůbec mohla nastat, začíná u ženy. Žena vytvoří podmínky. Muž je sice ten, kdo má být ten aktivnější a mít hlavní zodpovědnost, ale žena mu to musí umožnit. Pokud si vezmeme intimní spojení muže a ženy, když žena řekne NE, tak se buď nic nestane, nebo muž použije sílu a je to špatné. Pokud to má být dobré a hezké, tak žena musí být ochotná a vytvořit muži prostor. A možná právě proto začíná Písmo u žen a říká: Ženy, vy tomu chlapovi musíte dát prostor, musíte mít ochotu se podřídit, aby vůbec mohlo něco dobrého a hezkého začít.

Máme o čem přemýšlet, děkuji za pozornost a příště se „podíváme“ na ty muže.

 

V.Šťastný, kázání v CB Jablonec n. Nisou 18. 11. 2018