Žijeme v době, kdy je běžnou normou, aby každý měl své vlastní přesvědčení, svůj vlastní názor, zkrátka svoji vlastní víru. A nejedná se jen o jednotlivce, nýbrž celé společnosti se vydaly cestou názorové a hodnotové rozmanitosti, tzv. multikulturalismu. A tak se v některých zemích setkáme s vírou tradičního, lidového křesťanství, liberálního neomarxismu (progresivismus), národního obrození, ortodoxního islámu, různých forem východního náboženství, ateismu, vědeckého racionalismu a dalších forem rozličných světonázorů.

A jak do tohoto světa zařadíme biblickou víru – víru založenou na přesvědčení o Boží autoritě posvátného textu Bible, taktéž nazývané Písmo svaté či Slovo Boží?

Biblická víra si činí ty nejvyšší nároky na oddanost svých stoupenců, a to právě z důvodu, co je jejím zdrojem a na čem staví.

Když přemýšlíme o biblické víře, tak si musíme uvědomovat její hloubku a šířku, její obrovský záběr a to, že se netýká jen našich názorů, ale i našich vnitřních postojů a našeho způsobu života.

Biblickou víru můžeme orámovat tak, že se týká:

1)naší hlavy, tj. místa, kde přemýšlíme, zkoumáme a vyhodnocujeme obsah naší víry, toho, čemu věříme. Do této oblasti budou spadat takové termíny jako biblické učení, teologie, doktrína, názor apod. – zkrátka vše, co souvisí s naší snahou biblickou víru pochopit. Pochopit obsah biblické zvěsti.

2) našeho srdce, tj. místa naší osobnosti, kde se odehrává to, komu věříme, na koho či na co se spoléháme.

3) našich rukou, tj. jestli budeme uvádět v život to, o čem jsme se dozvěděli (hlava) a čemu důvěřujeme (srdce). Jde o poslušnost víry, o to, jak budeme žít.

BIBLICKÁ VÍRA = HLAVA (OBSAH VÍRY) + SRDCE (DŮVĚRA, SPOLEHNUTÍ SE) + RUCE (SKUTKY POSLUŠNOSTI VÍRY)

Takovéto holistické pojetí biblické víry je obdobou biblického pojetí lásky k Bohu, kdy máme Boha milovat celým srdcem, celou myslí a celou silou. Takovéto pojetí lásky k Bohu tvoří základ vyznání víry Izraele, tzv. Šema Jisrael.

Deut 6:4, 5 (ČSP)[1]

4Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. 5Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou.

Teď se podíváme na jednotlivé aspekty biblické víry podrobněji.

Víra – hlava

Když k Bohu a jeho Slovu přistupujeme naší myslí, tak o něm přemýšlíme, rozjímáme, usuzujeme, zkoumáme, vyhodnocujeme. Snažíme se rozumem uchopit obsah naší víry v Boha a Pán Bůh se nám dává poznat právě tak, abychom byli schopni ho těmito myšlenkovými postupy poznávat. Dává se nám poznat základním komunikačním prostředkem a to je slovo. Bůh k nám mluví a nejen to, své slovo nám dal i písemně, abychom s jeho slovem mohli lépe pracovat, lépe mu rozumět a tak růst v poznání Boha.

Ř 12:1-2

1Vybízím vás tedy, bratři, skrze milosrdenství Boží, abyste vydali svá těla v oběť živou, svatou a příjemnou Bohu; to je vaše rozumná (ř. logikos) služba Bohu. 2A nepřipodobňujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli zkoumat (EP rozpoznat), co je Boží vůle, co je dobré, přijatelné a dokonalé.

Apoštol Pavel nám zde ukazuje, co je rozumná (nebo také logická) služba Bohu a jak to souvisí s proměnou naší mysli, kdy cílem je poznávání Boha. To jsou vše činnosti související s funkcí naší mysli a jako křesťané, kteří zastáváme biblickou víru, bychom rozum a logické myšlení neměli ani zdaleka opomíjet. Je to součást způsobu, jakým poznáváme Boha, jakým poznáváme obsah naší víry – učení Bible.

Jako lidské bytosti právě schopností rozumového, logického uvažování odrážíme našeho Boha Stvořitele. Logické myšlení znamená schopnost vyhodnocovat a vyvozovat závěry, což je přesně co za 1) činí Bůh ať už jako Otec, Pán, Král nebo Soudce a za 2) nás odlišuje od zvířecí říše. Jakožto lidské bytosti stvořené k obrazu Božímu neseme mimo jiné obraz našeho Boha tím, že jsme schopni rozumového, logického myšlení.

Ostatně i samotné řecké slovo logikos je odvozeno od slova logos, které má v sobě značný významový náboj. Jedná se nejen o slovo Boží, ale také o řád vesmíru a rozum.[2]

BIBLE THAYER´S GREEK ENGLISH LEXICON KE SLOVU „LOGOS“ DÁLE UVÁDÍ:[3]

Řecký filosof Hérakleitos jako první použil termín Logos okolo roku 600 před Kristem, aby tím určil boží rozum a plán, jenž řídí měnící se vesmír. Toto slovo velmi dobře pasovalo do významu v Janově evangeliu 1. kapitole.

Nyní se podívejme na několik příkladů, kdy je to právě naše rozumové myšlení, které působí jako nástroj poznávání biblické víry jakožto učení Božího slova.

  • Pet 2:2 (překlad Miloš Pavlík)

roztužte se jako právě zrozená nemluvňata po bezelstném rozumovém mléce slova, abyste jím vyrostli k záchraně.

Vidíme, že duchovní růst vycházející z biblické víry znamená rozumové přijímání Božího slova, tedy obsahu naší víry, biblického učení, zkrátka toho, co Bible praví. Boží slovo (logos) přijímáme skrze rozumové zpracování (logikos) a tak dochází k duchovnímu růstu.

Ke vztahu víry a rozumu uvádí katolická teologie následující:

Víra vyžaduje, aby člověk rozumem i vůlí pochopil a přijal zjevení, které Bůh uskutečnil svými činy a slovy.

Víra stojí nad rozumem, ale nikdy nemůže být opravdový rozpor mezi vírou a rozumem, neboť Bůh, který zjevuje tajemství a sděluje víru, vložil také do lidského ducha světlo rozumu a tento Bůh nemůže ani popřít sám sebe a ani pravda nemůže odporovat pravdě.[4]

  • Pán Ježíš otevírá mysl svých učedníků, když se jim po vzkříšení dává poznat. Lk 24:27, 45

27A začal od Mojžíše a od všech proroků a vysvětlil jim ve všech Písmech to, co o něm bylo napsáno.

45Potom otevřel jejich mysl, aby rozuměli Písmu,

  • Akvila, Priscila a Apollo.

Apollo je vyučen Pánově cestě, ale ne do hloubky. Znal jenom křest Janův. Priscila a Akvila si ho vzali k sobě domů a ještě přesněji mu vyložili Boží cestu (ESV – vysvětlili, Sk 18:26).

  • Ezdráš, kněz, předčítá Boží zákonmužům a ženám, kteří stojí půl dne na náměstí, a vykládá jim smysl Božích ustanovení (kořeny výkladového kázání). Neh 8:2, 3, 8, 12, 13

2Prvního dne sedmého měsíce kněz Ezdráš přinesl zákon před shromáždění mužů i žen, všech, kteří byli schopni rozumět tomu, co slyší, 3a četl z něho na náměstí, které bylo před Vodní bránou od svítání až do poledne před muži, ženami a těmi, kteří byli schopni rozumět; všechen lid pozorně naslouchal knize zákona.

8Četli z knihy Božího zákona po oddílech a vykládali smysl, aby všichni rozuměli tomu, co se četlo.

12Všechen lid šel, aby jedli, pili, posílali podíly a slavili velký svátek, protože porozuměli slovům, která jim oznámili. 13Druhý den se předáci rodů všeho lidu, kněží a lévité shromáždili k písaři Ezdrášovi, aby porozuměli slovům zákona.

  • Apoštol Pavel vyučuje Galatské, že jsme spaseni „na základě slyšení víry“ (Gal 3:2, 5; + Gal 1:23).

Slyšíme Boží slovo (obsah víry), přijímáme ho myslí a skrze naši mysl proniká Boží slovo do srdce, kde zapouští kořeny.

Lidská mysl je v životě víry nepostradatelná. Skrze ni řešíme obsah naší víry, resp. poznání Boha.

Víra – srdce

Biblická víra ale není pouze o správném chápání obsahu víry, o správné teologii. Nestačí jen zastávat ty správné názory či vyznávat správná vyznání. Boží slovo musí proniknout z lidské mysli dál do lidského srdce, kde musí zapustit kořeny.

Biblická (Abrahamovská) víra také znamená důvěru, spolehnutí se.

Abraham věřil (důvěřoval) Bohu (nikoliv pouze v Boha, to bylo samozřejmé) a spolehnul se na něj.

Ř 4:3, 5

3Neboť co praví Písmo? ‚Uvěřil (ř. pisteuo)Abraham Bohu, a bylo mu to počteno za spravedlnost.‘ 5Kdo však (pro svou spravedlnost) nepracuje, ale spoléhá (ř. pisteuo) na toho, který ospravedlňuje bezbožného, tomu se jeho víra pokládá za spravedlnost.

Abraham uvěřil Bohu, že mu dá potomstvo jako množství hvězd na nebi (Gen 15:5) a to v situaci, kdy byl bezdětný a pokročilého věku. Byť je jeho situace v rozporu s tím, co mu Bůh zaslibuje, tak Boží slovo, zaslíbení, pouští ze své mysli dál do svého srdce. V srdci pak důvěřuje a spoléhá na Boha, že udělá, co zaslíbil.

Víra tedy není jen věcí správně smýšlet o Bohu (obsah víry), ale i Bohu důvěřovat a spoléhat se na něj.

Víra – ruce

Biblická víra by ale nebyla úplná, kdyby poznání Boha zakořeněné v srdci nemělo výsledný skutek poslušnosti víry. Stejně jako zaseté semeno, jež zapustí kořen, musí vydat svůj plod/ovoce, jinak je k ničemu a hodí se tak akorát k likvidaci.

Víra bez skutků je mrtvá (Jk 2:26).

Když Boží izraelský lid nedůvěřoval Hospodinu ohledně získání a vstupu do zaslíbené země, tak čteme, že Boha neposlechli a že mu nevěřili. Činnosti neposlechnout a nevěřit nám jsou předloženy jako synonyma popisující stejnou a tu samou událost.

Heb 3:18, 19

18A komu přísahal, že nevejdou do jeho odpočinutí, ne-li těm, kteří neposlechli? 19I vidíme, že nemohli vejít pro nevěru.

Víra tedy není jen věcí správně smýšlet o Bohu (obsah víry), Bohu důvěřovat a spoléhat se na něj, ale i o poslušnosti Boha.

Zdroj poznání Boha

V souvislosti s biblickou vírou vidíme, že zasahuje do celé lidské osobnosti, že se týká našeho myšlení (obsah víry, poznávání Boha), našeho srdce (důvěra Bohu) a našich rukou (poslušnost Boha).

Otázkou tedy zůstává, co je zdrojem naší víry, našeho poznání Boha? Jsou to lidské názory, zkušenosti, pocity, moudrost světa, náboženský synkretismus aj.?

Pro Boží lid existují dva základní zdroje poznání Boha: 1) Všeobecné zjevení a 2) Zvláštní zjevení.

1.Všeobecné zjevení

Boha poznáváme ze stvoření.

Ř 1:18-20

18Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří v nepravosti potlačují pravdu, 19protože to, co lze o Bohu poznat, je jim zřejmé; Bůh jim to zjevil. 20Jeho věčnou moc a božství, ačkoli jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa jasně vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže jsou bez výmluvy.

2.Zvláštní zjevení

Pán Bůh se nám dává poznat srozumitelným způsobem skrze zjevení sebe sama v podobě psaného Božího slova, Bible.

II. Tim 3:16, 17

16Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je užitečné k učení, k usvědčování, k napravování, k výchově ve spravedlnosti, 17aby Boží člověk byl takový, jaký má být, důkladně vystrojený ke každému dobrému skutku.

Co je zdrojem našeho poznání Boha? To je zásadní otázka, která ovlivní naši víru v HLAVĚ, v SRDCI a v RUKÁCH.

Bude-li hrát zásadní roli zdroje našeho poznání Boha Bible, pak i naše víra bude prospívat.

Závěr

Biblická víra ve své hloubce a šířce zasahuje celou lidskou osobnost. Mysl, kde probíhá naše poznávání Boha, resp. obsahu naší víry, toho čemu věříme. V srdci, kde se odehrává naše víra tím, komu a čemu věříme. Věříme Bohu a jeho slovu? Důvěřujeme mu a spoléháme se na něj, jeho slovo? A poslední oblastí této víry jsou naše ruce, tedy ochota uvádět v život víru, kterou jsme poznali myslí a přijali srdcem (spolehli se na ni).

Toto je biblická víra. Není to prázdné filosofování, byť se často jedná o velmi vytěžující intelektuální činnost. Nejde o nějakou vnější aktivitu bez vnitřní stavby. To, jestli máme v srdci víru Bohu (důvěru, spolehnutí se), je věc zásadní. A ani to není život uzavřené komunity. Víra má mít svůj skutek poslušnosti Boha, což v praxi znamená život orientovaný na druhé a nikoliv na sebe.

Uveďme si pro ilustraci dva příklady, jak funguje biblická víra.

Při svém čtení Bible narazíme na text z Mt 6:25, 26

25„Proto vám pravím: Nedělejte si starosti o svůj život, o to, co budete jíst a co budete pít, ani o své tělo, o to, co si obléknete. Není život víc než pokrm a tělo víc než oděv? 26Pohleďte na nebeské ptáky: nesejí, nežnou ani neshromažďují do stodol, a váš nebeský Otec je živí. Což vy nejste o mnoho cennější než oni?

Tento text nám vytváří biblické učení (obsah víry) o tom, že se Bůh stará o své děti. Nejprve tedy musíme toto učení přijmout do své mysli, pochopit ho, rozumově zpracovat. Boží slovo nám říká, že se Bůh o nás stará a že si nemáme se svojí pozemskou existencí dělat starosti. To je část víry týkající se hlavy, mysli. Teď jde ale o to, jestli toto slovo (tuto víru) pustíme dál do našeho srdce, jestli tomuto slovu uvěříme, jestli se na ně spolehneme. Pokud toto slovo přijmeme do srdce, uvěříme mu, že je pravda, tak v nás začne zapouštět kořeny a postupně nás povede k životu v souladu s tímto slovem. Začneme žít tak, že budeme Bohu důvěřovat, že se o nás vždycky postará a to bude mít obrovský vliv na kvalitu naše života. Přestaneme se strachovat o svůj život. Budeme Boha chválit a děkovat mu za každý projev jeho péče o nás a náš život bude šťastnější. Není snad třeba ani dodávat, že k dokonalému životu v souladu s biblickou vírou zde na zemi nikdy nedospějeme, ale budeme se k němu neustále více a více přibližovat. Pokud v naší víře selžeme, ať už ve fázi hlavy, srdce či rukou, tak je zde vždy připravená Boží milost nám odpustit a znovu nás pozdvihnout, budeme-li činit pokání.

Druhý příklad, jak aplikovat biblickou víru v našich životech, se týká učení rolí mužů a žen. Pokud myslí poznám, pochopím a přijmu, co Bible učí např. o manželství v Ef 5:21-33, tak to je počátek proměny mého života, respektive partnerského vztahu.

33Ale také jeden každý z vás ať miluje svou ženu jako sám sebe a žena ať se bojí svého muže.[5]

Pokud toto slovo pustím do svého srdce a uvěřím mu, budu mu důvěřovat, spolehnu se na ně, tak to slovo v mém srdci začne zapouštět kořeny a v mém srdci bude růst víra, důvěra Božímu slovu. Výsledkem čehož bude změna chování (poslušnost Boha) v mé partnerské roli coby manžela či manželky. Manželství postavené na biblické víře se tak stane manželstvím, jež je pevné, nasycující a šťastné.

Biblická víra s sebou přináší mnohá zaslíbení jak pro pozemský život tak pro ten věčný.

Kéž nám Bůh požehná a roste naše víra.

Ondřej Grabmyler


[1] Pokud není uvedeno jinak, veškeré biblické citace jsou z Českého Studijního Překladu

[2] https://cs.wikipedia.org/wiki/Logos; https://www.studylight.org/lexicons/greek/3056.html

[3] https://www.studylight.org/lexicons/greek/3056.html

[4] https://cs.wikipedia.org/wiki/Rozum

[5] Ekumenický překlad uvádí „…žena ať má před mužem úctu.“