Vítek Šťastný
Být křesťanem znamená myslet pozitivně a vidět v těžkostech Boží výchovu a příležitost k cestě dopředu. Není to iluze a malování reality na růžovo, ale správné pochopení životních okolností. Patříte-li Kristu, pak pro váš život platí, že „všechny věci napomáhají k dobrému těm, kdo milují Boha a jsou povoláni podle jeho rozhodnutí“.
Koronavirová kalamita a omezení pohybu vede všude na světě k tomu, že lidé tráví více času doma s rodinou. Někdo to vnímá jako pozitivní, jiný se z toho hroutí.
Církve většinou přešly na online přenosy a vysílají nedělní kázání, biblické hodiny a scházejí se na online fórech. Je to ale to nejlepší, co můžeme jako křesťané z dané situace vytěžit? Je naším cílem přikovat bratry a sestry k monitorům a dělat z nich pasivní příjemce internetové duchovní potravy? Co kdybychom zkusili jinou cestu – povzbudit otce, aby se stali knězi a učiteli ve svých rodinách.
Reformátoři učili, že církev je tam, kde se káže čisté evangelium a vysluhují se svátosti. K domácím křtům a večeřím Páně snad zatím většina z nás přistupovat nemusí (ale kdo ví, co nás v budoucnu čeká?). S Božím slovem by ale doma neměl být problém. Je právě úkolem mužů a otců, aby své manželky a děti sytili Božím slovem.
Co když se na to necítíš? Co když je tvoje žena chytřejší než ty? Co když tvůj syn zná Bibli lépe, než ty? To vůbec nevadí. Přijmout zodpovědnost neznamená vědět všechno nejlíp. Vést neznamená mít vždy pravdu. Zodpovědný vedoucí si často nechá poradit a pomoct; všichni významní lidé mají kolem sebe týmy poradců a asistentů. Právě naopak, schopný vedoucí se dokáže obklopit lidmi, kteří jsou chytřejší než on. Musí ale mít některé nenahraditelné vlastnosti a postoje: nebýt líný, být aktivní, horlivý, zodpovědný, pevný, vytrvalý. Tyhle vlastnosti by měl mít každý muž. Předpoklady v sobě máme, dal nám je náš Stvořitel. Je třeba je rozvinout a bojovat s hříchem, pasivitou a leností. Žádná žena si neváží líného a pasivního muže.
Shromáždit rodinu k domácí bohoslužbě neznamená všechny ohromit svými neotřelými výklady. Znamená to použít svoji Bohem danou autoritu a v pokoře vytvořit prostor pro Ježíše. Takové setkání může být založeno na otázce, „miláčku, co si o tom myslíš ty?“ Nemusíte být ten nejchytřejší, nemusíte mít poslední slovo. Ať má poslední slovo Duch Svatý.
Muži a otcové, zkusme využít korona krizi k tomu, abychom znovu a pevněji uchopili duchovní autoritu ve svých rodinách. Je to autorita ke službě, nikoli k tvrdé vládě. Máme být ti, kdo obětavě slouží a jsou ochotní odložit svoje zájmy a pohodlí pro dobro těch, kteří jsou nám svěřeni. Nespoléhejme, že nám naše děti obrátí kazatel nebo vedoucí mládeže. Nespoléhejme, že naši dospívající vyrostou automaticky ve znalosti Písma. Nespoléhejme, že naše žena je pevná ve víře a nic jí netrápí. Víte přece, jak dopadnou věci, když jim necháme volný průběh; ono to nějak dopadne, ale většinou špatně. Boží milost a svrchovanost není omluva pro naši lenost a slabost.
Koronavirus by neměl způsobit, že se staneme internetovými církvemi. Pojďme se stát církvemi silných rodin, které mají Boží slovo ve svém středu. To byl sen a cíl všech velkých reformátorů. Otcovská vedoucí role a duchovní autorita je v tom nenahraditelná. Chlapi, vyhrňme si rukávy a pusťme se do toho, protože nikdo to za nás neudělá. Takovou církev pak nepřemůže svět ani ďábel, natož koronavirus.
VŠ 1.11.2020