Je pravda, že Ježíš nikdy neřekl větu: „Já jsem Bůh.“ Proč tedy křesťané tvrdí, že Bůh je? Není to omyl, výmysl, pozdější dodatek? Pokusím se vám nabídnout několik důvodů, proč je závěr, že Ježíš je Bůh, správný. Obvykle se tyto debaty točí kolem významu určitých konkrétních biblických výroků (veršů), ale my to vezmeme z jiné strany.

Činy mluví hlasitěji než slova

Ježíš sám svoje posluchače vyzýval: „Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně; ne-li, věřte aspoň pro ty skutky!“ (Jan 14, 11) Ježíš si byl vědom, že sama informace o jeho božském původu a božské podstatě lidem nestačí; dokonce ani nechtěl, aby jim stačila. Je správné chtít důkaz, pokud si někdo nárokuje takovou výjimečnost. Doporučuje proto svým posluchačům, ať přemýšlí o nadpřirozených věcech – zázracích, které vykonal. Ty jsou zapsané v evangeliích. Pokud někdo chce skutečně přemýšlet o tom, kdo je Ježíš, pak to nelze udělat jinak, než začít četbou evangelií, aby se seznámil s fakty; Ježíšovým jednáním a zázraky. Ježíšovy zázraky jsou nutným pozadím pro všechna jeho slova a pro víru jsou zázraky (tzv. znamení) nezbytné. Apoštol Jan píše: „Ještě mnoho jiných znamení učinil Ježíš před očima učedníků, a ta nejsou zapsána v této knize. Tato však zapsána jsou, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu.“ (Jan 20, 30-31)

Argument krále Miroslava

Všichni známe pohádku Pyšná princezna. Moudrý a dobrý král Miroslav s v přestrojení za zahradníka uchází o lásku princezny. Chce, aby překonala svoji pýchu a také, aby ho milovala pro to jaký je, ne pro to kdo je. Nechce, aby se stala jeho ženou pro jeho moc, bohatství a postavení. S Ježíšem je to podobné. Přišel na tuto zem v ponížení a slabosti, ne v plném lesku svojí síly a moci. Ucházel se o srdce lidí a chtěl od nich víru, nikoli zištný prospěchářský kalkul „přidám se na stranu silnějšího, aby mi z toho něco káplo“. Ježíše musíte milovat a následovat, i když Vám to přinese v tomto životě nevýhody, omezení nebo bolest. Ježíš chce, abychom ho milovali v jeho ponížení a slabosti a toto s ním nesli. Nezvratný důkaz, že je Bůh, jednou přijde – až se Ježíš vrátí v plné slávě. Pak už ale bude pozdě se rozhodnout. Tehdy už nebude možné vybrat si stranu. To se děje právě teď a tady a je k tomu potřeba víra.

Jsem Boží Syn, ale nepleťte si mě s Otcem

Bůh, jak zjevil sám sebe v Písmu, je tzv. „trojjediný“ – Otec, Syn a Duch Svatý. Ježíš vždy rozlišoval mezi sebou a svým Otcem, kterého někdy také nazýval svým Bohem (Jan 20, 17). Kdyby Ježíš řekl „Já jsem Bůh.“, jeho posluchači by to pochopili tak, že se ztotožňuje se svým Otcem. S ním se Ježíš sice ztotožňoval v mnoha ohledech, ale vždy jako samostatná bytost. Můžeme říct, že věta „Ježíš je Bůh.“ je přísně vzato teologicky nepřesná, protože Ježíš je „pouze“ jedna osoba Boží trojice. Nicméně pro většinu lidí dnes výrok „Ježíš je Bůh“ vyjadřuje prostě to, že Ježíšův původ je Božský, nadpřirozený, že k nám přišel z nebe atd. Proto je dobré říkat, že Ježíš je Bůh. Nejen při evangelizaci, ale také při vyvracení bludů a omylů. Jehovisté například tvrdí, že Ježíš byla anděl. Mohamedáni zase, že byl obyčejný člověk, prorok. Obojí je omyl a obojí má dalekosáhlé důsledky. Anděl ani prorok by nám pro spásu nebyli moc platní.

Proč byl Ježíš zabit?

Ježíš nebyl ukřižován pro to, že říkal „Miluj svého bližního, jako sebe sama.“, nebo „Kdo tě uhodí do jedné tváře, nastav mu i druhou.“ Nebyl ukřižován ani za to, že léčil a křísil mrtvé. Za takové věci vás nikdo k smrti neodsoudí. Proč ho tedy zabili? Rozsudek byl jasný: rouhání. „Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání: jsi člověk a tvrdíš, že jsi Bůh.“ (Jan 10, 33) Na to narážel znovu a znovu. Ježíšovo ukřižování je hlavním důkazem, že se sám prohlašoval za Boha. Dělal to opakovaně, mnoha slovy a činy. A to ho stálo život. Rozuměli tomu velmi dobře a on se nikdy nesnažil tento závěr vyvrátit, naopak ho potvrzoval. Jiný důvod rozsudku smrti nebyl.

Ježíšovo narození

Evangelia uvádějí, že Ježíš se narodil z panny. Neznamená to, že Marie zůstala pannou do smrti (Ježíš měl další bratry a sestry, které měla Marie s Josefem), ale že jeho početí bylo nadpřirozené, že neměl pozemského biologického otce a že byl počat z Ducha Svatého. Proto byl a je Bohem. Kdo se označuje za křesťana, ale nevěří v narození Ježíše z panny, ten bohužel z principu nemá se skutečným křesťanstvím a se skutečným Ježíšem nic společného. Pokud se Ježíš nenarodil z panny, není Bohem a s tím celé křesťanství padá.

Janovská výzva

V této krátké úvaze jsem záměrně nechtěl uvádět Ježíšovy výroky, ze kterých je možné vyvodit závěr, že je Bohem, zvlášť když je vidíme v kontextu jeho života a činů. Jsou jich desítky a možná stovky. Každý křesťan by asi zdůraznil jiný. Pro mě osobně je nejsilnější Ježíšův výrok tento: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ (Jan 14, 6) Ale jiní lidé mohou uvést jiná slova. Nejvíc takových prohlášení je v Janově evangeliu. Toto evangelium bylo napsáno právě proto, aby čtenáři uvěřili v Ježíšův nadpřirozený božský původ a podstatu. A proto bych si dovolil na závěr takovou malou výzvu. Otevřete Janovo na libovolném místě a přečtěte patnáct vět. Pokud tam nebude důkaz, že Ježíš je Bůh, vyhráli jste a napište mi: dostanete odměnu.