John Piper

Dobrý den, pastore Johne. Jsem také pastor a chtěl bych se Vás zeptat, jak bychom měli reagovat na to, když se křesťan vědomě ožení s nevěřícím. Dotyčného věřícího jsme předem varovali, ale sňatek stejně proběhl. Teď už je manželství právoplatné. Jak bychom měli jako církev reagovat?

Než se pokusím dát odpověď, bylo by dobré si ujasnit, jaké různé vrstvy hříchu jsou ve hře, pokud vyznávající křesťan odmítne rady vedoucích svého sboru a vezme si za manželku nebo manžela nevěřícího člověka. Zmíním jenom tři úrovně, i když je jich víc. Tři nám ale budou stačit, abychom pochopili závažnost takové situace.

Různé vrstvy hříchu

Zaprvé, tento křesťan odmítá přímý Boží příkaz uvedený v Novém zákoně v 1 Korintským 7:39: „Žena je vázána zákonem, pokud žije její muž. Jestliže muž umře, je svobodná a může se vdát, za koho chce, ale jen v Kristu.“ Výraz „jen v Kristu“ znamená, že si může vzít si jen toho, kdo je v Kristu – tedy věřícího člověka, učedníka Ježíše. Pokud onen věřící toto učení Písma chápe, ale odmítne ho poslechnout, jde z jeho strany otevřený vzdor vůči učení apoštolů a tím vůči Božímu příkazu.

Zadruhé, věřící, který se rozhodne vzít si nevěřícího, ukazuje, jak nestálá jeho láska ke Kristu. Tento rozměr je možná ještě důležitější než první bod, protože míří přímo k jádru problému. Ježíš řekl, že pokud ho nemilujeme víc, než jakéhokoli jiného člověka, včetně těch nejbližších, nejsme ho hodní (Mt 10, 37). Nárok, který si Ježíš dělá na naše srdce, je obrovský. Pokud je věřícímu příjemná společnost a blízkost někoho, kdo Krista odmítá, a pokud chce dokonce s takovým člověkem sdílet svůj intimní život, pak jeho láska k Ježíši je velmi pochybná. Nepochybuji o ní já, ale sám Ježíš. To je ten nejhlubší problém.

Jak může věřící člověk z celého srdce milovat Ježíše, považovat ho za svůj největší poklad a štěstí, a zároveň odmítat Ježíšova slova jen proto, aby mohl v náručí objímat někoho, kdo k Ježíši necítí žádnou náklonnost a nevěří v něho? To je pro mě záhadou, nikdy jsem to nepochopil. Láska ke Kristu v srdci takového člověka musí být v hluboce narušená.

Třetí vrstva hříchu leží ve vztahu k vedoucím sboru. Předpokládejme, že vedoucí sboru jsou zbožní lidé, kteří dotyčnému laskavým způsobem a na základě Božího slova vysvětlili, jaká je Boží vůle. Domlouvali mu, aby poslouchal Krista a neuzavíral Písmem zapovězené manželství s nevěřícím. Pokud tak učiní, je jeho manželství vzpourou proti jasnému příkazu Božího Slova. Zároveň odhaluje modloslužbu v jeho srdci, které dává v lásce přednost člověku před Kristem. Navíc ale takový člověk ještě opovrhuje autoritou starších sboru, kterým Bůh uložil, aby chránili jeho ovce před hříchem.

Pokusil jsem se nastínit závažnost situace, abychom dobře pochopili důležitost toho, co si povíme dále.

Laskavá kázeň

Moje rada vedoucím sboru zní, aby dotyčnému naléhavě domlouvali, modlili se, vysvětlovali mu Písmo, a pokud to odmítne a bude dál směřovat k manželství s nevěřícím, aby ho vyloučili ze společenství. Cílem vyloučení je, aby věřící člověk vystřízlivěl a „probudil se“. Kázeň má hříšníka přivést na cestu upřímného pokání a obnovit jeho srdce.

Mnoho lidí ale nebere Bibli příliš vážně. Jsou pak matení a rozzlobení, když církve jednají tak biblicky, jak jsem právě popsal. Řada vyznávajících křesťanů bude považovat takové vyloučení ze sboru ne za prospěšné, ale naopak za škodlivé. Označí takový krok starších za nedostatek tolerance, nebo dokonce za projev nenávisti. Je to proto, že svoji vlastní moudrost staví nad moudrost Boží. Když nás budou přesvědčovat, že bychom takového člověka neměli vylučovat, použijí stejné argumenty, jakými on sám ospravedlňuje své manželství: Možná, že nevěřící partner uvěří v Krista. Možná, že když oba nebo alespoň jeden z nich zůstanou členy sboru, bude to nejlepší řešení.

A co teprve, když se do toho vloží rodiče nebo přátele kázněného člena! Pokud nebudou brát Písmo dostatečně vážně, budou vás přesvědčovat, že vyloučením ze sboru nikoho ke Kristu nepřivedete. Budou rozzuření. Nevěřící partner vás označí za netolerantní a nenávistné. Váš postoj bude považovat za nekřesťanský a rozdělující. Přesně tyhle věci starší sboru uslyší a musí být na to připravení.  

Bible ale říká něco jiného. Apoštol Pavel v 2 Tesalonickým 3: 14 – 15 a v 1 Korintským 5: 4 – 5 vyjadřuje svoji víru a touhu, že prostřednictví takového „svatého ostrakismu“ budou lidé zachráněni a jejich duchovní život se tak obnoví. Ve své vlastní službě jsem skutečně viděl, že církevní kázeň měla tento účinek. Vedoucí sboru se ale musí připravit na urážky od těch, kdo si o sobě myslí, že oni sami vědí lépe než apoštolové, jak má vypadat pravá křesťanská láska k lidem.

Obnova a pokání

Další důležitá otázka je, jak se má v případě už uzavřeného manželství věřícího s nevěřícím projevit pokání a obnovení správního postoje věřícího. Pokání rozhodně neznamená, že se manželství stane neplatným. Manželství reálně existuje; nemělo být sice uzavřeno, ale teď, když už je, by se nemělo ničit, protože si zaslouží naši úctu.

Pavel jasně říká, že věřící by si neměl brát nevěřícího; stejně jasně také říká, že by se věřící neměl s nevěřícím rozvádět (1 Korintským 7: 12). Pokud tedy někdo lituje, že spáchal hřích, když si vzal nevěřícího, neznamená to, že součástí pokání má být i rozvod. Změnit se má jeho srdce, nikoli manželství.

Věřící by měl být upřímně zarmoucený a litovat, že neposlouchal příkaz uvedený v 1 K 7: 39. Měl by si také uvědomit a litovat toho, že dal ve svém srdci přednost lásce k člověku nad láskou ke Kristu. A konečně, měl by se omluvit a litovat toho, že pohrdal radami zbožných vedoucích svého sboru.   

Všechny tyto změny jsou možné, aniž by tím manželství utrpělo. Myslím, že věřící by měl v této situaci říct svému nevěřícímu partnerovi asi toto: „Znovu miluji Ježíše. On je můj Pán a Spasitel, a proto je pro mě důležitější, než jsi ty. Chci být znovu součástí Božího lidu. Lituji toho, že jsem spáchal hřích a vzal jsem si nevěřícího. Nic z toho ale neznamená, že jsem tě přestal milovat. Ani to neznamená, že tě chci opustit. Manželství nás spojuje na celý život, dokud nás smrt nerozdělí. Díky tomu, že jsem se vrátil ke své víře, tě dokážu milovat lépe, než předtím. Rád bych ti to dokázal. Doufám, že mi k tomu dáš šanci.“

Není jisté, že to nevěřící partner přijme, ale je to možné. To je cílem církevní kázně a za to se také modlíme.

John Piper, 11. 12. 2020. Dostupné jako text i jako nahrávka na: https://www.desiringgod.org/interviews/christian-marries-non-christian-how-does-a-church-respond

Překlad: VŠ