Jan Werich dal ve své písni David a Goliáš Čechům tu nejlepší radu: Čtěme Bibli, tam to všechno je. Žel, sám se touto zásadou příliš neřídil a příběh o Davidovi a Goliášovi si výrazně upravil ke svému obrazu. Ale to už je věc jiná. Jak říká Werich, lidé by Bibli číst měli.

Bible si činí nárok na to, že je unikátní, Bohem inspirovanou knihou. Jistě takových údajně svatých knih je víc, i když ne zas tolik. (Korán například, který má rozsah pouhé jedné desetiny Bible, je více méně jen komentář k Bibli, který se snaží o nápravu jejích „omylů“ a obsahuje relativně málo původní látky.) Proč nezačít právě s Biblí, která je v knihovně většiny českých domácností? Mnoho jejích čtenářů hovoří o zvláštním způsobu, jak Bible formuje a proměňuje jejich život, a to vždy k lepšímu. Zkuste to, není co ztratit.  

Bible je jediným zdrojem detailních informací o Ježíši Kristu, nejvýznamnější osobnosti lidských dějin. Neměli bychom se spokojit s informacemi z druhé ruky, ale udělejme si na Ježíše kvalifikovaný názor sami. Přečíst evangelia (čtyři zprávy o Ježíšově životě od čtyř různých autorů) je záležitost hodin a dnů, nejsou to žádné tlustospisy. Proč neobětovat jeden víkend tomu, abychom šli ke zdroji a nebyli odkázání na to, co kdo o Ježíši Kristu a jeho životě řekne? Ani děkan teologické fakulty nebo profesor historie nemají o Ježíši jiné výchozí informace, než jsou právě ty z evangelií. A ty jsou dostupné úplně každému. Setkejte se skutečným Ježíšem na stránkách Bible. Možná budete překvapeni.

Ke čtení Bible není potřeba žádné speciální vzdělání ani schopnosti. Mnozí vám budou tvrdit opak. Budou vám říkat, že je potřeba přečíst mnoho knih a absolvovat mnoho přednášek, abyste mohli Bibli správně pochopit. Dělají to většinou proto, aby se učinili důležitými a nepostradatelnými. Mají z toho často obživu. Potřebují, aby se z Bible stal vědecký obor nebo výlučné vlastnictví určité skupiny zasvěcených. To ale není a nikdy nebyl Boží záměr. Bibli může číst skutečně kdokoli. Neznamená to, že vše hned napoprvé pochopíte. Nikdo nemá odpovědi na všechny otázky, které nás při četbě Bible napadnou. Ale určitě pochopíte dost. Ateista Mark Twain kdysi prohlásil: „Na Bibli mě neznepokojuje to, čemu nerozumím, ale to, čemu rozumím.“ To je upřímné a trefné.

A teď o něco techničtější informace. První část Bible, tzv. Starý zákon, je poučná a důležitá kniha, ale mnoho z jejích příkazů a pravidel pro nás už dnes neplatí. Byla napsána pro jiné lidi do jiné doby. Přesto je dobré Starý zákon číst, je to taková čítanka a učebnice moudrosti, která ukazuje k Zákonu novému, hlavně k samotnému Ježíši. Starý zákon obsahuje řadu poučných příběhů a výborných, praktických rad (například pozoruhodná kniha Přísloví), které můžeme bez obav aplikovat do svých životů, ale určitě nebudeme zkoušet všechno. Někteří lidé se stali křesťany tím, že začali s četbou Bible od první stránky knihy Genesis a skončili na poslední stránce knihy Zjevení. To není malý úkol, ale rozhodně byste neměli vynechat první tři kapitoly Bible, které mluví o stvoření světa, stvoření člověka a pádu do hříchu. Zdaleka nejsou tak nevědecké nebo naivní, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Nový zákon, na rozdíl od Starého, pro dnešní dobu platí bez výjimek. Byl napsán tak, že překonává kulturní a časové rozdíly. Nový zákon mluví přímo k nám, tady a teď. Opět se najdou mnozí, kteří vám budou tvrdit něco jiného. Budou poukazovat na tzv. historický kontext, dobové pozadí sepsání novozákonních spisů, které je údajně nutné znát. Budou to profesionální teologové a žel také mnozí kazatelé. Historická kritika Bible je ale jedna velká bublina. Věřte, že i sami její propagátoři, pokud jim zbylo alespoň trochu víry, až budou jednou opravdu v úzkých, na všechny chytré řeči o historickém kontextu zapomenou a budou se držet Bible s důvěrou, s jakou se drží malé dítě ruky svého tatínka.

Pokud budete hledat církev, hledejte takovou, ve které se lidé snaží svoje životy v jednadvacátém století přizpůsobit Novému zákonu; vyhněte se skupinám křesťanů, kteří přizpůsobují Nový zákon jednadvacátému století. Ti totiž netvoří skutečnou církev, ale jen jakési nedělní společenské kluby, které jsou více méně ztrátou času, protože váš život nijak výrazně neovlivní. Opravdové křesťany poznáte podle toho, že jsou tak trochu blázni. Čtěme Bibli, tam to všechno je!

VŠ 1/2020