Na počátku nebylo slovo,…“ Tímto prohlášením začala přednáška jednoho německého filosofa na téma „Humanistická evoluce“, kterou jsem měl možnost před nedávnem vyslechnout. Byla to přímá polemika s úvodní větou Janova evangelia: „Na počátku bylo Slovo,…“

Podle evoluční teorie je vše kolem nás dílem náhody, včetně nás samých. Pokud je tomu opravdu tak, neexistuje žádný objektivně daný smysl lidského života kromě toho, který si sami zvolíme. Neexistují žádné objektivní morální hodnoty. Jestli svět kolem nás, vesmír, příroda, člověk je dílem náhody, pak nelze mluvit o tom, co je dobré, co by se mělo nebo nemělo dělat. Pokud svět, život a člověk vznikl náhodou, otevírá se před námi řada otázek: Proč bychom měli jednat tak, abychom život chránili? Proč je lepší život chránit, než jej ničit? Je život dobrý? Proč se lidé snaží žít dobře a morálně, pokud nic ve skutečnosti nemá smysl? Můžeme vůbec věřit svým myšlenkám, pokud je náš mozek jen výsledek náhody? A tak dále.

Lidé teoreticky věří, že život je náhoda, ale přesto žijí tak, jako by život měl nějaký smysl. Jako bychom věděli, že je dobré žít a pomáhat v tom i ostatním. Není to divné? Pokud je život jen náhoda, nebo možná dokonce nehoda, proč by měl být dobrý?

Instinktivně víme, že život je dobrý a jednáme podle toho, protože máme Bohem dané svědomí, smysl pro dobro a zlo, morální zákon napsaný v našem srdci. Instinktivně víme, že je dobré žít, pracovat, radovat se, dýchat, jíst a pít, starat se o svoje děti, být věrný manželce nebo manželovi, projevit odvahu, zastat se slabšího, nezradit kamaráda, vážit si rodičů, snášet bolest, obětovat se pro druhé. Sice nedokážeme svým vlastním morálním požadavkům dostát a často zklameme sami sebe, ale přesto v srdci víme, že morální kategorie dobra a zla existují. Jak je to možné? Evoluční teorie toto vysvětlit nedokáže, a to nejméně ze dvou důvodů: Zaprvé nedokáže zdůvodnit, proč je bytí (svět, život) dobré; zadruhé nedokáže vysvětlit existenci informace, na které je život postaven.

Proč je svět dobrý?

Hamlet se ptá, zda je lepší být, či nebýt. Kdosi na tuto otázku jízlivě odpověděl: Nebýt; ale komu se to poštěstí? Křesťané věří, že lepší je být, protože svět je dobrý a život je dobrý. Proč? Protože to řekl Bůh, jeho stvořitel.

V první kapitole Bible, v knize Genesis, kde se mluví o stvoření světa, se několikrát opakuje fráze „a viděl Bůh, že je to dobré.“ To je základ veškeré morálky: Svět a život je dobrý proto, že ho za dobrý prohlásil jeho stvořitel. Bez tohoto základu nelze nijak filozoficky dovodit, že svět je dobrý a že je tedy lepší být než nebýt, že je lepší život a svět chránit, než ho ničit. Bez prohlášení „je to dobré“ nelze dovodit, že evoluce je dobrá, že „ví, co dělá“, a že je lepší její údajný vrchol, tedy lidskou rasu, spíš chránit než vyhubit.

Všichni instinktivně víme, že život je dar, stojí za to ho žít, pomáhat mu a bojovat s překážkami. Ale víra v evoluci nám pro toto přesvědčení nedává žádnou oporu, spíš naopak. Neměl-li život žádný smysl na počátku, když vznikl náhodnými chemickými procesy, proč by ho měl mít teď? Zastánce evoluce nemá žádný podklad k tomu, aby odsoudil masového vraha a pochválil obětavého lékaře. Jediná morálka, kterou evolucionisté mohou nabídnout, je ta, kterou ukradli křesťanství nebo nějakému jinému náboženství. Evoluce je totiž ve skutečnosti také druhem náboženství. Věří ve slepou Bohyni, která neví co dělá, ale vždy nakonec vyhraje.

Na počátku bylo Slovo

V antickém světě doby Ježíše a apoštolů byl řecký termín „logos“, slovo, velmi rozšířený a známý. Neznamenal jen slovo v jazykovém smyslu jako soubor hlásek s určitým významem. Termín logos označoval princip, smysl a řád světa. Odtud slovo logika. Znamenal také vysvětlení nebo odpověď, moderně bychom mohli říct informaci. Apoštol Jan svoje vyprávění o životě Ježíše začíná ještě před stvořením světa. Mluvím o tom, že slovo, které později ztotožňuje s Ježíšem, bylo s Bohem a bylo také samo Bohem.  Tímto slovem byl založen vesmír a toto slovo mu dává řád, účel a smysl. Vše bylo podle evangelia stvořeno skrze Ježíše a pro Ježíše. Takto radikální je Bible. Smysl, základ a řád světa a života je spojen s Ježíšem.

Evoluční filozofové a biologové tvrdí, že na počátku nebylo žádné slovo, tedy nebyl žádný smysl ani žádný význam. Vše povstalo náhodou a samo od sebe. To je ale podivné. Dnes totiž víme, že tajemství života je skryto v genetické informaci. Život se rovná hmota plus informace. Právě přítomnost informace v našich buňkách nás činí odlišnými od neživé hmoty a energie. Tvrzení apoštola Jana, že na počátku bylo slovo, tedy informace, smysl a záměr, odpovídá faktům, které kolem sebe vidíme a které věda v nedávných desetiletích potvrdila objevem DNA. Existence genetické informace je naopak v příkrém rozporu s evoluční teorií, která vše připisuje náhodě. Informace je totiž něco, co náhodou vzniknout nemůže.

Představme si, že bychom přistáli na neznámé planetě a na jejím povrchu bychom našli kameny uspořádané do rovnice „1+1=2“. Kdo by se odvážil tvrdit, že to může být náhoda? Že se tyto kameny zformovaly náhodnými pohyby během milionů let až do podoby, která má smysl a sděluje nám určitou informaci? Bylo by to absurdní. Nikdo by ve skutečnosti nevěřil, že tyto formace kamenů je dílem náhody a všichni by pátrali po tom, kdo tyto kameny do matematického vzorce uspořádal. Přesto jsme ale schopni přesvědčovat sebe i jiné, že svět a život, jehož nejsložitější součástí je pravděpodobně naše tělo, dílem náhody jsou. Jak je to možné? Jsou lidé tak tupí? Nikoli. Jde tu o něco jiného.

Víra ve vznik života a vesmíru řetězcem slepých náhod je záměrné zavírání očí před zřejmou skutečností: Nejsme tu náhodou, existuje stvořitel. Život, jehož základem je genetická informace, nemohl vzniknout náhodou. Přesto se této neudržitelné koncepce držíme. Poskytuje nám totiž jednu velkou výhodu: svobodu dělat si, co chceme. Ale je to opravdu výhoda? Člověk, který si dělá, co chce, je totiž tím největším otrokem. Stává se otrokem sebe sama, svých (často destruktivních) tužeb, nebo otrokem ostatních lidí. Skutečná svoboda paradoxně přichází až potom, kdy požádáme Stvořitele, aby náš život začal formovat ne podle našich, ale podle svých představ.

VŠ 1/2020