Každá doba přináší pro křesťanství svoje specifické výzvy. My žijeme v době útoku na podstatu člověka stvořeného k Božímu obrazu jako muž a žena. Nebylo tomu tak vždycky (a také navždycky nebude). Tak například v celém stěžejním díle Jana Kalvína „Instituce křesťanského náboženství“ nenajdete o biblických rolích mužů a žen ani čárku. A pokud vím, nikdy se tímto tématem speciálně nezabývali ani ostatní reformátoři včetně samotného Martina Luthera.
Znamená to, že toto téma není důležité? Rozhodně ne. Znamená to jen, že se jím prostě zabývat nemuseli, protože v jejich době nikdo biblické učení o člověku jako muži a ženě nijak významně neodmítal ani nepřekrucoval. Teologie, myslím upřímná a opravdová teologie, je totiž vždycky v podstatě „jen“ obrannou válkou proti bludům a herezím, které daná doba právě přináší. A jedno přesvědčení je všem upřímným teologům a křesťanům obecně napříč staletími společné – víra v jasnost a srozumitelnost Písma.
V knize „O zotročené vůli“ Martin Luther znovu a znovu naříká nad tím, jak je možné, že vzdělaní a znamenití mužové, jako byl například Erasmus Rotterdamský, odmítají číst Písmo v jeho přirozeném a prostém významu. S údivem se opakovaně ptá, jak může teologům procházet ignorování běžných gramatických zákonitostí lidské řeči a významu slov, za jaké by dostal vyhubováno každý školák:
„Což se nám zatemní i mluvnice a nejběžnější slůvka, takže nebudeme schopni říci nic určitého…? Ať se mi klidně někdo vysměje, že tak hrubě vedu disputaci, že to tak velkým mužům podávám předžvýkané jako negramotným dětem a učím je správně slabikovat. Co mám dělat, když vidím, že v tak jasném světle hledají temná místa…“ (O zotročené vůli, Poutníkova četba: 2019, s. 122)
Lutherova slova (tématem knihy je primárně otázka tzv. svobodné vůle člověka) ukazují, že není nic nového pod sluncem. Jeho požadavek, že „všude je třeba držet se prostého, ryzího a přirozeného významu slov podle mluvnice a jazykových zvyklostí, jež Bůh v lidech stvořil“ (s. 141) je stejně aktuální – a stejně opomíjený – i dnes. Je opravdu s podivem, jaké výkladové hrubky (viz naše rubrika Polemiky) teologům procházejí, jsou-li konány v souladu s duchem doby. V současnosti naši bohoslovci předvádějí největší teologické kotrmelce právě v otázce rolí mužů a žen. A přitom je učení Písma v této oblasti přímo krystalicky průzračné, jak ukazuje například Danverské prohlášení z roku 1987. Písmo je – díky Bohu – jasné a srozumitelné; problém nastává až ve chvíli, kdy se ho snažíte smířit s požadavky světa.
VŠ 14.5.2022